1. Mojžíšova 37:1–36
37 A Jákob dále bydlel v zemi, kde jeho otec přebýval jako cizí usedlík,+ v zemi Kanaán.+
2 To jsou Jákobovy dějiny.
Když bylo Josefovi+ sedmnáct let, dohlížel se svými bratry na ovce* ve stádu bravu,+ a protože byl pouhý chlapec, byl se syny manželek svého otce, se syny Bilhy+ a Zilpy.+ Josef tedy o nich přinesl otci špatnou zprávu.+
3 A Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny,+ protože on byl synem jeho stáří; a dal pro něj udělat dlouhý pruhovaný oděv podobný košili.+
4 Když jeho bratři uviděli, že ho jejich otec miluje více než všechny jeho bratry, začali ho nenávidět+ a nebyli schopni s ním pokojně promluvit.+
5 Josef měl později sen a pověděl ho svým bratrům,+ a oni našli další důvod, aby ho nenáviděli.
6 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Naslouchejte, prosím, tomuto snu, který se mi zdál.+
7 Vázali jsme tedy snopy uprostřed pole, když tu se můj snop postavil a také stál zpříma, a tu vaše snopy přistoupily k tomu, aby [ho] obklopily a klaněly se mému snopu.“+
8 A jeho bratři mu začali říkat: „Hodláš být nad námi určitě králem+ nebo budeš zajisté nad námi panovat?“+ Tak našli nový důvod, aby ho nenáviděli pro jeho sny a pro jeho slova.
9 Potom měl ještě jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům a řekl: „Pohleďte, měl jsem ještě jednou sen, a tu se mi klanělo slunce a měsíc a jedenáct hvězd.“+
10 Pak to vyprávěl svému otci, rovněž i svým bratrům, a jeho otec ho začal přísně napomínat a říkat mu:+ „Co znamená ten sen, který se ti zdál? Mám snad dokonce já a také tvá matka a tvoji bratři přijít a klanět se ti k zemi?“
11 A jeho bratři na něj začali žárlit,+ ale jeho otec si zachoval ten výrok.*+
12 Jeho bratři nyní odešli pást stádo bravu svého otce* blízko Šekemu.+
13 Po čase řekl Izrael Josefovi: „Nedohlížejí tvoji bratři [na stáda bravu] blízko Šekemu? Pojď, a ať tě k nim pošlu.“ Na to mu řekl: „Zde jsem!“+
14 Řekl mu proto: „Jdi, prosím. Podívej se, zda jsou tvoji bratři živí a zdraví a zda je stádo bravu živé a zdravé,* a přines mi zpět slovo.“+ S tím ho vyslal z hebronské nížiny,+ a on šel k Šekemu.
15 Později ho našel nějaký muž a hle, on bloudí po poli. Pak se ho muž dotazoval a řekl: „Co hledáš?“
16 Řekl na to: „Své bratry hledám. Pověz mi, prosím: Kde dohlížejí na stáda bravu?“
17 A muž pokračoval: „Odtáhli odtud, protože jsem je slyšel říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ Tak šel Josef dál za svými bratry a nalezl je v Dotanu.
18 Už z dálky ho zahlédli, a dříve než se k nim mohl dostat blíž, strojili proti němu vychytralé úklady, aby ho usmrtili.+
19 Řekli tedy jeden druhému: „Pohleďme, tady přichází ten snílek.*+
20 A nyní pojďme a zabijme ho a vhoďme ho do jedné z vodních jam;+ a řekneme, že ho sežralo nějaké nebezpečné divoké zvíře.+ Pak se podívejme, co se stane s jeho sny.“
21 Když to Ruben slyšel, snažil se ho osvobodit z jejich ruky.+ Řekl tedy: „Neudeřme jeho duši smrtelně.“*+
22 A Ruben přikročil k tomu, aby jim řekl: „Neprolévejte krev.+ Vhoďte ho do této vodní jámy, která je v pustině, a nevkládejte na něj násilnou ruku.“+ Jeho záměrem bylo osvobodit ho z jejich ruky, aby ho vrátil jeho otci.
23 Tak se stalo, jakmile Josef přišel ke svým bratrům, že Josefovi svlékli dlouhý oděv, ano dlouhý pruhovaný oděv, který měl na sobě.+
24 Potom ho vzali a vhodili do vodní jámy.+ V tu dobu byla jáma prázdná; nebyla v ní voda.
25 Pak se posadili, aby snědli chléb.+ Když pozvedli oči a zadívali se, hle, tu přicházela z Gileadu karavana Išmaelitů,+ a jejich velbloudi nesli na své cestě ladánum a balzám* a pryskyřičnou kůru,+ aby to vzali dolů do Egypta.
26 Na to Juda řekl svým bratrům: „Jaký by z toho byl prospěch v případě, že bychom zabili svého bratra a zakryli jeho krev?+
27 Pojďme a prodejme+ ho Išmaelitům, a ať na něm není naše ruka.+ Je to přece náš bratr, naše tělo.“ Naslouchali tedy svému bratrovi.+
28 A kolem procházeli muži, midianští kupci.+ A tak vytáhli a vyzvedli Josefa z vodní jámy+ a potom Josefa prodali Išmaelitům za dvacet kousků stříbra.+ Ti Josefa přivedli nakonec do Egypta.
29 Později se Ruben vrátil k vodní jámě a Josef ve vodní jámě nebyl. Roztrhl proto své oděvy.+
30 Když se vrátil ke svým ostatním bratrům, zvolal: „Dítě je pryč! A já — kam mám skutečně jít?“+
31 Vzali však Josefův dlouhý oděv a porazili kozla a namáčeli dlouhý oděv v krvi.+
32 Potom poslali dlouhý pruhovaný oděv a dali jej přinést svému otci a řekli: „Tohle jsme našli. Prozkoumej,+ prosím, zda je to dlouhý oděv tvého syna, či nikoli.“+
33 A zkoumal ho a zvolal: „To je dlouhý oděv mého syna! Muselo ho sežrat nebezpečné divoké zvíře!+ Josef je jistě roztrhán na kusy!“+
34 Nato si Jákob roztrhl přehozy a oblékl si přes boky pytlovinu a mnoho dnů truchlil nad svým synem.+
35 A všichni jeho synové a všechny jeho dcery vstávali, aby ho utěšili,+ ale on odmítal přijmout útěchu a říkal:+ „Vždyť v truchlení sestoupím ke svému synovi do šeolu.“* A jeho otec pro něj dále plakal.
36 Midianité ho však prodali do Egypta Potifarovi, faraónovu dvornímu úředníkovi,*+ veliteli tělesné stráže.+
Poznámky
^ Nebo „byl společně se svými bratry“.
^ Nebo „tu věc“.
^ „Stádo bravu svého otce“, MLXXSyVg. Heb. částice ʼeth, která tato slova blíže určuje, je v M označena mimořádnými body, jimiž soferim ukázali, že tato slova jsou pochybná a mají být vynechána. V tom případě by to znamenalo, že Josefovi bratři se šli sami najíst. Ve v. 13 slovo „stádo“ není výslovně uvedeno, ale sloveso je stejné jako ve v. 12. Viz dodatek 2A.
^ Dosl. „viz pokoj svých bratrů a pokoj stáda“.
^ „Tady přichází ten snílek.“ Dosl. „pán snů, ten támhle přichází“.
^ Dosl. „neudeřme ho na duši“.
^ „Balzám“, tj. z Gileadu.
^ „Do šeolu.“ Heb. šeʼoʹlah; řec. eis haiʹdou; syr. la·šiul; lat. in in·ferʹnum; první výskyt tohoto slova. Viz dodatek 4B.
^ Viz 12:15 ppč.
