1. Mojžíšova 39:1–23
39 Pokud jde o Josefa, toho přivedli do Egypta+ a faraónův* dvorní úředník Potifar,+ velitel tělesné stráže, Egypťan, ho zakoupil z ruky Išmaelitů,+ kteří ho tam přivedli.
2 Ale Jehova se prokázal být s Josefem, takže se osvědčil jako úspěšný muž+ a byl nad domem svého pána,* Egypťana.
3 A jeho pán uviděl, že Jehova je s ním a že všechno, co dělá, Jehova v jeho ruce obrací v úspěch.
4 A Josef v jeho očích nacházel přízeň a nadále ho obsluhoval, takže ho ustanovil nad svým domem,+ a všechno, co bylo jeho, mu dal do ruky.
5 A stalo se, že od doby, kdy ho ustanovil nad svým domem a svěřil mu všechno, co bylo jeho, Jehova stále žehnal domu Egypťana kvůli Josefovi a Jehovovo požehnání bylo na všem, co měl v domě a na poli.+
6 Nakonec všechno, co bylo jeho, ponechal v Josefově ruce;+ a vůbec nevěděl o ničem, co má, kromě o chlebu, který jedl. Josef nadto dorostl do krásné postavy a krásného vzhledu.
7 A potom se stalo, že manželka jeho pána začala pozvedat+ oči k Josefovi a říkat: „Lehni si se mnou.“+
8 Ale odmítal+ a říkal manželce svého pána: „Můj pán neví, co je u mne v domě, a všechno, co má, mi dal do ruky.+
9 V tomto domě není nikdo větší než já, a neodepřel mi vůbec nic kromě tebe, protože jsi jeho manželka.+ Jak bych se tedy mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“+
10 A jak den co den mluvila k Josefovi, ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal, aby si k ní lehl a byl s ní.+
11 Ale stalo se, že toho dne jako v jiné dny* vešel do domu, aby konal své zaměstnání, a v domě nebyl nikdo z domácích mužů.+
12 Tehdy ho popadla za oděv+ a řekla: „Lehni si se mnou!“+ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce a dal se na útěk a vyšel ven.+
13 Jakmile uviděla, že jí nechal svůj oděv v ruce, aby mohl uprchnout ven, přihodilo se,
14 že začala volat na muže ze svého domu a říkat jim: „Pohleďte, přivedl nám muže, Hebrejce, aby nás učinil terčem posměchu. Přišel ke mně, aby si se mnou lehl, ale začala jsem volat tím nejsilnějším hlasem.+
15 A jakmile slyšel, že jsem pozvedla hlas a začala křičet, stalo se, že pak nechal svůj oděv u mne a dal se na útěk a vyšel ven.“
16 Potom nechala jeho oděv položený u sebe, dokud jeho pán nepřišel do svého domu.+
17 Pak k němu promluvila podle těchto slov a řekla: „Hebrejský sluha, kterého jsi k nám přivedl, přišel ke mně, aby mě učinil terčem posměchu.*
18 Ale jakmile jsem pozvedla hlas a začala křičet, přihodilo se, že pak u mne nechal svůj oděv a prchal ven.“+
19 Jakmile tedy jeho pán uslyšel slova své manželky, která k němu promluvila, když řekla: „To a to mi udělal tvůj sluha“, jeho hněv vzplanul.+
20 Pán tedy Josefa vzal a předal ho do věznice,* na místo, kde byli zatčení* vězňové krále,* a on zůstal ve věznici.+
21 Jehova byl však dále s Josefem a poskytoval mu milující laskavost a dal mu, že našel přízeň v očích vrchního úředníka* věznice.+
22 Vrchní úředník věznice tedy předal Josefovi do ruky všechny vězně, kteří byli ve věznici; a on se prokázal být tím, kdo dával udělat všechno, co tam dělali.+
23 Vrchní úředník věznice se nestaral naprosto o nic, co měl v ruce, protože Jehova byl s [Josefem],* a co dělal, to Jehova obracel v úspěch.+
Poznámky
^ Viz 12:15 ppč.
^ „Svého pána.“ Heb. ʼadho·navʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ, označuje vznešenost, stejně jako ve v. 3,7, 8, 16,19, 20.
^ „Toho dne jako v jiné dny.“ Tento překlad viz ve VT, sv. II, 1952, s. 85–87.
^ LXX dodává: „a on mi řekl: ‚Budu s tebou žít.‘“
^ Dosl. „drženi svázaní“.
^ Dosl. „svázaní“.
^ Dosl. „domu [okrouhlého] hradu“.
^ Nebo „knížete“. Heb. sar.
^ Dosl. „ním“.
