1. Mojžíšova 42:1–38
42 A tak Jákob uviděl, že v Egyptě jsou obilniny.+ Nato Jákob řekl svým synům: „Proč se díváte jeden na druhého?“
2 A dodal: „Hle, slyšel jsem, že v Egyptě jsou obilniny.+ Sejděte tam a nakupte tam pro nás, abychom zůstali naživu a nepomřeli.“
3 Deset Josefových bratrů+ sešlo tedy nakoupit obilí z Egypta.
4 Jákob však neposlal Josefova bratra Benjamína+ s jeho ostatními bratry, protože řekl: „Jinak by se mu mohla přihodit smrtelná nehoda.“*+
5 Izraelovi synové přišli tedy spolu s ostatními, kteří přicházeli nakupovat, protože v zemi Kanaán existoval hladomor.+
6 A Josef byl mocným pánem v zemi.+ To on prodával všem lidem země.+ Josefovi bratři proto přišli a hluboce se mu poklonili tváří k zemi.+
7 Když Josef uviděl své bratry, ihned je poznal, ale sám se jim poznat nedal.+ Mluvil s nimi tudíž drsně a řekl jim: „Odkud jste přišli?“, na což řekli: „Ze země Kanaán nakoupit potraviny.“+
8 Josef tedy poznal své bratry, ale oni ho nepoznali.
9 Josef si okamžitě vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály,+ a přikročil k tomu, aby jim řekl: „Jste zvědové! Přišli jste, abyste uviděli, kde je země nechráněná!“*+
10 Řekli mu nato: „Ne, můj pane,+ ale tvoji sluhové+ přišli nakoupit potraviny.
11 Všichni jsme synové jediného muže. Jsme přímí muži. Tvoji sluhové nejednají jako zvědové.“+
12 Ale on jim řekl: „Ne tak, neboť jste přišli, abyste uviděli, kde je země nechráněná!“+
13 Na to řekli: „Tvých sluhů je dvanáct bratrů.+ Jsme synové jen jednoho muže+ v zemi Kanaán; a nejmladší je dnes s naším otcem,+ kdežto ten druhý již není.“+
14 Josef jim však řekl: „Je to tak, jak jsem k vám mluvil. Řekl jsem: ‚Jste zvědové!‘
15 Takto budete vyzkoušeni: Jakože faraón žije, nevyjdete odtud, ledaže sem přijde váš nejmladší bratr.+
16 Vyšlete jednoho z vás, aby přivedl vašeho bratra, zatímco vy budete svázáni, aby ve vašem případě byla vaše slova vyzkoušena jako pravda.+ A pokud ne, potom — jakože faraón žije — jste zvědové.“
17 S tím je dal na tři dny společně do vazby.
18 Nato jim Josef třetí den řekl: „Udělejte toto a zůstanete naživu. Bojím se+ [pravého] Boha.
19 Jestliže jste přímí, ať jeden z vašich bratrů zůstane svázaný ve vašem domě vazby,+ ale vy ostatní jděte, vezměte si obilniny kvůli hladu ve svých domech.+
20 Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, aby vaše slova byla shledána jako důvěryhodná; a nezemřete.“+ A přistoupili k tomu, aby tak učinili.
21 A jeden druhému začali říkat: „Bezesporu jsme vinni vzhledem k našemu bratrovi,+ protože jsme viděli tíseň jeho duše, když se doprošoval soucitu z naší strany, ale my jsme nenaslouchali. Proto na nás přišla tato tíseň.“+
22 Ruben jim pak odpověděl a řekl: „Neříkal jsem vám: ‚Nehřešte proti tomu dítěti‘? Ale nenaslouchali jste.+ A tu je jeho krev jistě vyžadována zpět.“+
23 Pokud jde o ně, oni nevěděli, že Josef naslouchá, protože mezi nimi byl tlumočník.
24 Proto se od nich odvrátil a začal plakat.+ Pak se k nim vrátil a promluvil k nim a vzal z nich Simeona+ a svázal jim ho před očima.+
25 Pak dal Josef příkaz, a plnili jejich brašny obilím. Také měli vrátit peníze mužů jednotlivě do každého pytle+ a dát jim zásoby potravin na cestu.+ A udělali jim to tak.
26 Naložili si tedy obilniny na osly a vydali se odtud na cestu.
27 Když jeden otevřel svůj pytel, aby v ubytovacím místě dal píci svému oslu,+ uviděl své peníze, a hle, byly navrchu v jeho vaku.+
28 Na to řekl svým bratrům: „Peníze mi byly vráceny a jsou zde v mém vaku!“ Tehdy jim srdce pokleslo, takže se s chvěním obraceli jeden k druhému+ a říkali: „Co nám to Bůh udělal?“+
29 Posléze přišli ke svému otci Jákobovi do země Kanaán a pověděli mu všechno, co je postihlo, a řekli:
30 „Muž, který je pánem* té země, s námi mluvil drsně,+ neboť nás pokládal za muže, kteří v zemi vyzvídají.+
31 Ale řekli jsme mu: ‚Jsme přímí muži.+ Nejednáme jako zvědové.
32 Je nás dvanáct bratrů,+ synů našeho otce.+ Jeden již není+ a nejmladší je dnes s naším otcem v zemi Kanaán.‘+
33 Ale muž, který je pánem té země, nám řekl:+ ‚Tak poznám, že jste přímí:+ Ať jeden váš bratr zůstane u mne.+ Pak si něco vezměte kvůli hladu ve svých domech a jděte.+
34 A přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně, abych poznal, že nejste zvědové, ale že jste přímí. Vašeho bratra vám dám zpět a můžete v zemi obchodovat.‘“+
35 A když vyprazdňovali své pytle, stalo se, že v pytli každého byl uzlík s penězi. A oni, stejně jako jejich otec, uviděli své uzlíky s penězi, a dostali strach.
36 Jejich otec Jákob k nim pak zvolal: „To mne jste oloupili!+ Josef již není a Simeon již není+ a Benjamína si vezmete! Na mne přišlo to všechno!“
37 Ale Ruben svému otci řekl: „Můžeš usmrtit mé vlastní dva syny, jestliže ti ho nepřivedu zpět.+ Předej mi ho do péče, a budu tím, kdo ti ho vrátí.“+
38 Řekl však: „Můj syn s vámi nepůjde, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám.+ Kdyby se mu přihodila smrtelná nehoda* na cestě, kterou půjdete, pak jistě přivedete mé šediny se zármutkem do šeolu.“*+
Poznámky
^ Dosl. „uzdravení“, používá se jako eufemismus k označení ‚smrtelné nehody‘.
^ Nebo „bezbrannost země“. Dosl. „nahotu“.
^ Heb. ʼadho·néʹ, mn. č. označující vznešenost.
^ „Do šeolu.“ Heb. šeʼóʹlah; řec. eis haiʹdou; syr. la·šiul; lat. ad inʹfe·ros. Viz dodatek 4B.
