1. Mojžíšova 44:1–34
44 Později nařídil muži, který byl nad jeho domem,+ a řekl: „Naplň vaky mužů potravou v míře, kterou jsou schopni unést, a polož peníze každého navrch do jeho vaku.+
2 Ale můj pohár, stříbrný pohár, položíš navrch do vaku nejmladšího, i peníze za jeho obilniny.“ Učinil tedy podle Josefova slova, které promluvil.+
3 Ráno svítalo, když byli muži posláni pryč,+ oni i jejich osli.
4 Vyšli z města. Nedošli daleko, když Josef řekl muži, který byl nad jeho domem: „Vstaň! Hoň ty muže a rozhodně je dostihni a řekni jim: ‚Proč jste oplatili špatným za dobré?+
5 Není to ta věc, ze které můj pán pije a jejímž prostřednictvím znalecky čte znamení?+ Dopustili jste se špatného skutku.‘“
6 Nakonec je dostihl a ta slova k nim promluvil.
7 Ale řekli mu: „Proč můj pán mluví taková slova? Je nemyslitelné, aby tvoji sluhové udělali něco takového.
8 Peníze, které jsme našli navrchu ve svých vacích, jsme ti přece přinesli zpět ze země Kanaán.+ Jak bychom tedy mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu tvého pána?+
9 Ať zemře ten z tvých otroků,* u kterého by se to našlo, a ať se my sami staneme otroky mého pána.“+
10 Řekl tedy: „Ať se nyní stane přesně podle vašich slov.+ Tak se ten, u něhož se to najde, stane mým otrokem,+ ale vy sami se prokážete [jako] nevinní.“
11 Nato každý rychle složil svůj vak na zem a každý svůj vlastní vak otevřel.
12 A on pečlivě hledal. Začal u nejstaršího a skončil u nejmladšího. Pohár se nakonec našel v Benjamínově vaku.+
13 Pak roztrhli své přehozy+ a každý zvedl svůj náklad zpět na svého osla a vrátili se do města.
14 A Juda+ a jeho bratři vešli do Josefova domu, a on tam ještě byl; a přistoupili k tomu, aby před ním padli na zem.+
15 Josef jim nyní řekl: „Jaký jste to udělali skutek? Nevěděli jste, že takový muž, jako jsem já, může znalecky číst znamení?“+
16 Na to Juda zvolal: „Co můžeme říci mému pánovi? O čem můžeme mluvit? A jak se můžeme prokázat [jako] spravedliví?+ [Pravý] Bůh našel provinění tvých otroků.+ Pohleď, jsme otroky svého pána,+ my i ten, v jehož ruce se našel pohár!“
17 Řekl však: „Je nemyslitelné, abych to udělal!+ Ten muž, v jehož ruce se našel pohár, se stane mým otrokem.+ Pokud jde o vás ostatní, vy jděte v pokoji ke svému otci.“+
18 Tu k němu Juda přišel blíž a řekl: „Pokorně tě prosím, můj pane, dovol, ať tvůj otrok promluví slovo tak, aby to slyšel můj pán,+ a nedopusť, aby se tvůj hněv+ rozpálil proti tvému otrokovi, protože s tebou je to jako s faraónem.*+
19 Můj pán se zeptal svých otroků a řekl: ‚Máte otce nebo bratra?‘
20 Řekli jsme tedy mému pánovi: ‚My máme letitého otce a dítě jeho stáří, nejmladšího.+ Ale jeho bratr je mrtev, takže zůstal po své matce sám,+ a jeho otec ho opravdu miluje.‘
21 Potom jsi svým otrokům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, abych na něj upřel oko.‘+
22 Ale mému pánovi jsme řekli: ‚Chlapec nemůže opustit svého otce; kdyby svého otce přece opustil, ten by jistě zemřel.‘+
23 Pak jsi svým otrokům řekl: ‚Jestliže váš nejmladší bratr nepřijde s vámi, již můj obličej neuvidíte.‘+
24 A stalo se, že jsme vyšli k tvému otroku, mému otci, a pak jsme mu pověděli slova mého pána.
25 Později náš otec řekl: ‚Vraťte se, nakupte pro nás trochu potravy.‘+
26 Řekli jsme však: ‚Nemůžeme jít dolů. Jestliže s námi bude náš nejmladší bratr, dolů půjdeme, protože nemůžeme vidět obličej toho muže, nebude-li náš nejmladší bratr s námi.‘+
27 Pak nám můj otec, tvůj otrok, řekl: ‚Sami dobře víte, že mi má manželka porodila jen dva syny.+
28 Později jeden odešel z mé společnosti a já zvolal: „Ach, jistě je roztrhán na kusy!“+ a doposud jsem ho neviděl.
29 Kdybyste měli vzít z mého dohledu také tohoto a kdyby se mu měla přihodit smrtelná nehoda, jistě byste mé šediny přivedli s neštěstím do šeolu.+‘
30 A jakmile bych nyní přišel k tvému otroku, svému otci, a chlapec by nebyl s námi, když duše toho je svázána s duší onoho,+
31 pak se jistě stane, jakmile uvidí, že tu chlapec není, že prostě zemře, a tvoji otroci skutečně přivedou šediny tvého otroka, svého otce, se zármutkem do šeolu.*
32 Tvůj otrok se totiž za chlapce zaručil,+ když [bude] pryč od svého otce, a řekl: ‚Jestliže se mi nepodaří přivést ti ho zpátky, pak jsem provždy zhřešil proti svému otci.‘*+
33 Prosím tedy nyní, ať tvůj otrok zůstane místo chlapce jako otrok mého pána, aby chlapec odešel se svými bratry.+
34 Vždyť jak mohu jít ke svému otci a nemít chlapce s sebou, abych se pak díval na neštěstí, které postihne mého otce?“+
Poznámky
^ Nebo „sluhů“.
^ Nebo „ty jsi jako faraón“.
^ „Do šeolu.“ Heb. šeʼoʹlah; řec. eis haiʹdou; syr. la·šiul; lat. ad inʹfe·ros. Viz dodatek 4B.
^ Dosl. „pro všechny dny“.
