1. Mojžíšova 45:1–28
45 Na to se již Josef přede všemi, kteří u něj stáli, nebyl schopen ovládnout.+ Zvolal tedy: „Ať ode mne všichni odejdou!“ A zatímco se Josef dal poznat svým bratrům, nikdo jiný u něj nestál.+
2 A začal pozvedat svůj hlas s pláčem,+ takže to uslyšeli Egypťané a uslyšel to faraónův dům.
3 Nakonec řekl Josef svým bratrům: „Jsem Josef. Je můj otec ještě naživu?“ Ale jeho bratři mu vůbec nebyli schopni odpovědět, protože byli kvůli němu rozrušeni.+
4 Josef tedy řekl svým bratrům: „Pojďte až ke mně, prosím.“ A tak přišli až k němu.
Pak řekl: „Jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.+
5 Ale ať vás to teď nebolí+ a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi pro zachování života.+
6 Je totiž druhý rok hladomoru na zemi+ a je ještě pět let, ve kterých nebude čas k orbě ani žeň.+
7 Bůh mě tedy poslal před vámi, aby pro vás na zemi umístil ostatek*+ a zachoval vás naživu velkým únikem.
8 Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal,+ ale byl to [pravý] Bůh, aby mě ustanovil za otce+ faraónovi a za pána celého jeho domu a jako toho, kdo má nadvládu nad celou egyptskou zemí.
9 Jděte rychle k mému otci a řekněte mu: ‚Tak řekl tvůj syn Josef: „Bůh mě ustanovil za pána nad celým Egyptem.+ Sejdi ke mně. Neotálej.
10 A budeš bydlet v zemi Gošen+ a zůstaneš blízko mne, ty a tvoji synové a synové tvých synů a tvá stáda bravu a stáda dobytka a všechno, co máš.
11 A budu tě tam zásobovat potravou, neboť je ještě pět let hladomoru,+ abys nezchudl ty a tvůj dům a všechno, co máš.“‘
12 A vaše oči a oči mého bratra Benjamína vidí, že jsou to moje ústa, která k vám mluví.+
13 Povíte tedy mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli; a pospíšíte si a přivedete mého otce sem dolů.“
14 Pak padl kolem krku svému bratru Benjamínovi a dal se do pláče, a Benjamín plakal na jeho šíji.+
15 A přistoupil k tomu, aby zlíbal všechny své bratry a aby nad nimi plakal,+ a potom s ním jeho bratři mluvili.
16 A ve faraónově domě slyšeli zprávu, která zněla: „Přišli Josefovi bratři!“ A prokázalo se to být dobré v očích faraóna a jeho sluhů.+
17 Faraón proto řekl Josefovi: „Řekni svým bratrům: ‚Učiňte toto: Naložte své soumary a vejděte do země Kanaán+
18 a vezměte svého otce a své domácnosti a přijďte sem ke mně, abych vám dal to dobré z egyptské země; a jezte tučnou část země.+
19 A tobě se přikazuje:*+ „Učiň toto: Vezměte si vozy+ z egyptské země pro své maličké a své manželky, a na jeden vyzvednete svého otce a přijdete sem.+
20 A ať vaše oko nelituje vašeho vybavení,+ protože to dobré z celé egyptské země je vaše.“‘“+
21 A synové Izraele tak potom učinili, a Josef jim dal vozy podle faraónových nařízení a dal jim zásoby potravin+ na cestu.
22 Každému z nich dal osobní přehozy na převléknutí,+ ale Benjamínovi dal tři sta kousků stříbra a pět přehozů na převléknutí.+
23 A svému otci poslal následující: deset oslů nesoucích dobré egyptské věci a deset oslic nesoucích obilí a chléb a obživu pro jeho otce na cestu.
24 Tak své bratry vypravil, a oni přistoupili k tomu, aby šli. Řekl jim však: „Nepopuďte se cestou jeden na druhého.“+
25 A vyšli z Egypta a posléze přišli do země Kanaán ke svému otci Jákobovi.
26 A podali mu zprávu a řekli: „Josef je stále naživu, a to on má nadvládu nad celou egyptskou zemí!“+ Ale srdce mu strnulo, protože jim nevěřil.+
27 Když s ním dál mluvili o všech Josefových slovech, která k nim mluvil, a uviděl vozy, jež Josef poslal, aby ho vezly, duch jejich otce Jákoba začal ožívat.+
28 Pak Izrael zvolal: „To stačí! Můj syn Josef je ještě naživu! Ach, půjdu a uvidím ho, než zemřu!“+
Poznámky
^ Nebo „přežijící; zbytek“. Heb. šeʼe·rithʹ.
^ „Přikazuje“, tj. abys jim řekl. LXX „dej příkazy“.
