1. Mojžíšova 47:1–31
47 Josef tedy přišel a podal zprávu faraónovi a řekl:+ „Můj otec a moji bratři a jejich stáda bravu a stáda dobytka a všechno, co mají, přišli ze země Kanaán a jsou zde v zemi Gošen.“+
2 A z celého počtu svých bratrů vzal pět mužů, aby je postavil před faraóna.+
3 Potom faraón řekl jeho bratrům: „Jaké je vaše zaměstnání?“+ Řekli tedy faraónovi: „Tvoji sluhové, my i naši praotcové,+ jsou pastevci ovcí.“+
4 Nato řekli faraónovi: „Přišli jsme, abychom přebývali jako cizí usedlíci v zemi,+ protože pro brav, který tvoji sluhové mají, není pastva,+ neboť v zemi Kanaán je krutý hladomor.+ A nyní nech, prosím, bydlet své sluhy v zemi Gošen.“+
5 Na to faraón řekl Josefovi: „Tvůj otec a tvoji bratři sem přišli k tobě.
6 Egyptská země ti je k dispozici.+ Ať tvůj otec a tvoji bratři bydlí v té nejlepší [části] země.+ Ať bydlí v zemi Gošen,+ a pokud víš, že jsou mezi nimi odvážní muži,*+ ustanovíš je za správce* skotu nad tím, co je moje.“+
7 Pak Josef přivedl svého otce Jákoba a představil ho faraónovi, a Jákob přistoupil k tomu, aby faraónovi požehnal.+
8 Faraón nyní Jákobovi řekl: „Kolik je dnů let tvého života?“
9 Jákob tedy faraónovi řekl: „Dnů let, kdy jsem přebýval jako cizí usedlík, je sto třicet let.+ Dnů let mého života se prokázalo být málo a byly tísnivé+ a nedosáhly dnů let života mých otců za dnů, kdy oni přebývali jako cizí usedlíci.“+
10 Potom Jákob požehnal faraónovi a vyšel od faraóna.+
11 Josef tedy nechal svého otce a své bratry bydlet a dal jim vlastnictví v egyptské zemi, v té nejlepší [části] země, v zemi Rameses,+ právě jak přikázal faraón.
12 A Josef zásoboval chlebem svého otce a své bratry a celou domácnost svého otce+ podle počtu maličkých.*+
13 A v celé zemi nebyl žádný chléb, protože hladomor byl velmi krutý;+ a egyptská země a země Kanaán se následkem hladomoru vyčerpaly.+
14 A všechny peníze, jež se nacházely v egyptské zemi a v zemi Kanaán, Josef vybíral za obilniny, které lidé nakupovali;+ a Josef přinášel peníze do faraónova domu.
15 Časem byly peníze z egyptské země a ze země Kanaán utraceny a všichni Egypťané začali přicházet k Josefovi a říkat: „Dej nám chléb!+ A proč bychom měli před tebou umírat, protože došly peníze?“+
16 Josef nato řekl: „Vydejte svá hospodářská zvířata a dám vám chléb výměnou za vaše hospodářská zvířata, jestliže došly peníze.“
17 A začali přivádět svá hospodářská zvířata k Josefovi; a Josef jim dával chléb výměnou za jejich koně* a hospodářská zvířata z bravu a hospodářská zvířata z dobytka a za osly,+ a opatřoval jim toho roku chléb výměnou za všechna jejich hospodářská zvířata.
18 Ponenáhlu ten rok skončil, a začali k němu přicházet příští* rok a říkat: „Nebudeme to tajit před mým pánem, ale peníze a domácí zvířata byly vydány mému pánovi.+ Před mým pánem nezůstává nic než naše těla a naše země.+
19 Proč bychom měli umírat před tvýma očima,+ my i naše země? Kup nás a naši zemi za chléb+ a staneme se spolu se svou zemí faraónovými otroky; a dej nám osivo, abychom žili a nezemřeli a naše země nebyla zpustošena.“+
20 Josef tedy koupil celou zemi Egypťanů pro faraóna,+ protože každý Egypťan prodal své pole, neboť hladomor je silně svíral; a země připadla faraónovi.
21 Pokud jde o lid, ten odstěhoval do měst, z jednoho konce území Egypta až po jeho druhý konec.+
22 Jen zemi kněží nekoupil,+ protože denní dávky pro kněze byly od faraóna a oni jedli své denní dávky, které jim faraón dal.+ Proto neprodali svou zemi.+
23 Potom Josef řekl lidu: „Pohleďte, dnes jsem koupil vás a vaši zemi pro faraóna. Tady máte osivo a osijete jím zem.+
24 Až vydá výtěžek,+ pak dáte pětinu faraónovi,+ ale čtyři části budou vaše jako osivo na pole a jako potrava k jídlu pro vás a pro ty, kteří jsou ve vašich domech, a pro vaše maličké.“+
25 Řekli tedy: „Zachoval jsi nám život.+ Ať nalezneme přízeň v očích mého pána a staneme se faraónovými otroky.“+
26 A Josef přistoupil k tomu, aby to vydal jako výnos o pozemkovém vlastnictví Egypta až do tohoto dne, [že totiž] faraón má mít až pětinu. Pouze země kněží, jako odlišné skupiny, faraónovi nepřipadla.+
27 A Izrael dál bydlel v egyptské zemi, v zemi Gošen;+ a usadili se v ní a byli plodní a velmi se rozrostli.+
28 A Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let, takže Jákobových dnů, let jeho života, bylo sto čtyřicet sedm let.+
29 Ponenáhlu se přibližovaly dny, kdy měl Izrael zemřít.+ Zavolal tedy svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem nyní našel přízeň v tvých očích, polož, prosím, ruku pod mé stehno,+ a projevíš mi milující laskavost a důvěryhodnost.*+ (Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě.+)
30 A musím ležet se svými otci,+ a ty mě vyneseš z Egypta a pohřbíš mě v jejich hrobě.“+ Řekl tedy: „Sám učiním podle tvého slova.“
31 Pak on řekl: „Přísahej mi.“ Proto mu přísahal.+ Na to se Izrael vrhl [tváří] na čelo lehátka.*+
Poznámky
^ „Pilní muži“, Vg.
^ Heb. sa·réʹ.
^ Nebo „rodiny“.
^ Dosl. „za koně“. Heb. bas·su·simʹ; první biblická zmínka o koních, jimiž se Egypt proslavil.
^ Dosl. „druhý“.
^ Nebo „a pravdu; a věrnost“. Heb. we·ʼemethʹ.
