1. Mojžíšova 50:1–26
50 Pak Josef padl na obličej svého otce+ a propukl nad ním v pláč a líbal ho.+
2 Josef potom přikázal svým sluhům, lékařům, aby jeho otce nabalzamovali.+ Lékaři tedy Izraela balzamovali,
3 a potřebovali na něho plných čtyřicet dnů, neboť tolik dnů obvykle potřebují k balzamování. A Egypťané pro něho dále prolévali slzy sedmdesát dnů.+
4 Nakonec minuly dny jeho oplakávání a Josef promluvil k faraónově domácnosti a řekl: „Jestliže jsem nyní nalezl přízeň ve vašich očích,+ promluvte, prosím, tak, aby to slyšel faraón, a řekněte:
5 ‚Můj otec mě nechal přísahat+ a řekl: „Pohleď, umírám.+ A ty mě pohřbíš+ na mém pohřebním místě, které jsem pro sebe vyhloubil v zemi Kanaán.“+ A nyní mě, prosím, nech vyjít a pohřbít mého otce, a pak jsem ochoten se vrátit.‘“
6 Faraón tudíž řekl: „Jdi a pohřbi svého otce, právě jak tě nechal přísahat.“+
7 Josef tedy vyšel pohřbít svého otce, a s ním vyšli všichni faraónovi sluhové, starší muži*+ jeho domácnosti a všichni starší muži egyptské země
8 a všichni z Josefovy domácnosti a jeho bratři a domácnost jeho otce.+ Pouze svá děťátka a svá stáda bravu a svá stáda dobytka nechali v zemi Gošen.
9 Jeli s ním také jak dvoukolé vozy,+ tak jezdci na koních, a tábor se stal velmi početným.
10 Pak přišli k mlatu+ Atad,* který je v jordánském+ kraji, a tam se dali do velmi velkého a těžkého bědování. A konal obřady truchlení za svého otce sedm dnů.+
11 A obyvatelé země, Kananejci, uviděli obřady truchlení na mlatu Atad a zvolali: „To je pro Egypťany těžké truchlení!“ Proto byl pojmenován Abel-micrajim,* což je v jordánském kraji.+
12 A jeho synové přistoupili k tomu, aby s ním učinili přesně, jak jim přikázal.+
13 Jeho synové ho tedy přinesli do země Kanaán a pohřbili ho v jeskyni pole Makpela, pole, které si Abraham koupil od Chetity Efrona, aby vlastnil pohřební místo před Mamre.+
14 Později, když pohřbil svého otce, vrátil se Josef do Egypta, on a jeho bratři a všichni, kteří s ním vyšli pohřbít jeho otce.
15 Když Josefovi bratři viděli, že jejich otec je mrtev,* začali si říkat: „Snad na nás Josef nevraží,+ a určitě nám oplatí za všechno zlo, které jsme mu způsobili.“+
16 Vyjádřili tedy Josefovi příkaz těmito slovy: „Tvůj otec dal před svou smrtí příkaz a řekl:
17 ‚Tak řeknete Josefovi: „Naléhavě tě prosím, promiň,+ prosím, vzbouření svých bratrů a jejich hřích, kterým ti způsobili zlo.“‘+ A nyní promiň, prosím, vzbouření sluhů Boha tvého otce.“+ A Josef propukl v pláč, když k němu mluvili.
18 Nato jeho bratři také přišli a padli před ním a řekli: „Jsme zde jako tvoji otroci!“*+
19 Josef jim pak řekl: „Nebojte se, cožpak jsem na místě Boha?+
20 Pokud jde o vás, vy jste měli vůči mně na mysli zlo. Bůh to měl na mysli k dobrému, aby jednal jako v tento den a zachoval mnoho lidí naživu.+
21 Nyní se tedy nebojte. Já sám budu zásobovat vás a vaše děťátka potravou.“+ Tak je utěšil a mluvil k nim povzbudivě.*
22 A Josef dál bydlel v Egyptě, on a dům jeho otce; a Josef žil sto deset let.
23 A Josef uviděl Efrajimovy syny z třetí generace,*+ také syny Makira,+ Manasseho syna. Narodili se na Josefových kolenou.+
24 Posléze Josef řekl svým bratrům: „Umírám; ale Bůh k vám zcela jistě obrátí svou pozornost+ a určitě vás vyvede z této země do země, o které přísahal* Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“+
25 Josef tudíž nechal syny Izraele přísahat a řekl: „Bůh k vám zcela jistě obrátí svou pozornost. Vezmete tedy mé kosti odtud.“+
26 Josef potom zemřel ve věku sto deseti let; a dali ho nabalzamovat+ a v Egyptě byl položen do rakve.
Poznámky
^ Nebo „starší“.
^ Dosl. „trnitý keř“. Heb. ha·ʼA·tadhʹ.
^ „Josefovi bratři viděli, že jejich otec zemřel, a báli se“, Sy; Vg „Nyní, když byl mrtev, jeho bratři se báli“.
^ Nebo „sluhové“.
^ Dosl. „mluvil k jejich srdci“.
^ Dosl. „synů třetích [zplozených]“.
^ Nebo „země, kterou přísahou slíbil“.
