1. Tesaloničanům 2:1–20
2 Sami jistě víte, bratři, že naše návštěva+ u vás nebyla bezvýsledná,+
2 ale jak potom, co jsme nejprve trpěli+ a nestoudně se s námi ve Filipech+ (jak víte) zacházelo,+ sebrali jsme prostřednictvím našeho Boha smělost,* abychom k vám o Boží dobré zprávě mluvili s velkým bojem.+
3 Vždyť vybídka, kterou udělujeme, nevychází z omylu ani z nečistoty+ ani s klamem,
4 nýbrž právě jak Bůh prokázal, že jsme vhodní [k tomu], aby nám svěřil dobrou zprávu,+ tak mluvíme, abychom se líbili+ ne lidem, ale Bohu, který zkouší naše srdce.+
5 Vskutku jsme se nikdy neukazovali s lichotivou řečí+ (právě jak víte) ani pod nějakou falešnou zástěrkou*+ pro chtivost,+ Bůh je svědek!
6 Také jsme nehledali slávu od lidí,+ ne, ani od vás, ani od jiných, ačkoli jsme mohli být jako Kristovi apoštolové nákladným břemenem.*+
7 Stali jsme se naopak uprostřed vás jemnými,* jako když kojící matka něžně chová+ své vlastní děti.
8 Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost,+ velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše,*+ protože jste se stali našimi milovanými.+
9 Jistě máte, bratři, na mysli naši usilovnou práci a lopotu. Když jsme vám kázali Boží dobrou zprávu, pracovali+ jsme nocí i dnem, abychom na žádného z vás nevložili nákladné břemeno.+
10 Jste svědky, Bůh je také, jak věrně oddanými a spravedlivými a bezúhonnými+ jsme se prokázali být k vám, věřícím.
11 V souladu s tím dobře víte, že jako otec+ své děti, tak jsme každého z vás stále vybízeli+ a utěšovali a vydávali vám svědectví,
12 abyste dále chodili+ hodni Boha, který vás povolává+ do svého království+ a slávy.
13 Proto také doopravdy ustavičně děkujeme Bohu,+ protože když jste obdrželi Boží slovo,+ které jste slyšeli od nás, nepřijali jste je jako lidské slovo,+ ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo, které* také působí ve vás věřících.+
14 Stali jste se totiž, bratři, napodobiteli* Božích sborů, které jsou v Judeji ve spojení s Kristem Ježíšem, protože i vy jste začali trpět od svých vlastních krajanů tímtéž,+ čím i oni od Židů,
15 kteří zabili dokonce Pána Ježíše+ a proroky+ a pronásledovali nás.+ Mimoto se Bohu nelíbí, ale jsou proti [zájmům] všech lidí,
16 jelikož se nám snaží zabránit,*+ abychom nemluvili k lidem z národů a ti nebyli zachráněni,+ takže vždy naplňují míru svých hříchů.+ Posléze* však na ně přišla jeho* zloba.+
17 Pokud jde o nás, bratři, když jsme o vás byli byť jen nakrátko* oloupeni* osobně, ne v srdci, usilovali jsme mnohem více, než je obvyklé, s velkou touhou uvidět vaše obličeje.+
18 Proto jsme k vám chtěli přijít, ano, já, Pavel, jednou i podruhé, ale Satan nám zkřížil stezku.
19 Vždyť co je naší nadějí nebo radostí nebo korunou+ jásání — nuže, nejste to skutečně vy? — před naším Pánem Ježíšem za jeho přítomnosti?*+
20 Určitě jste naší slávou a radostí.
Poznámky
^ Nebo „stali jsme se... otevřenými“.
^ „Falešnou zástěrkou.“ Dosl. „záminkou“.
^ „Být ... nákladným břemenem.“ Nebo „vykonávat autoritu; klást důraz na svou důležitost“.
^ „Jemnými“, AVgSyh‚p; אBC*D*Vgc „nemluvňaty“.
^ Nebo „životy“.
^ Nebo „slovo Boha, který“.
^ Nebo „ztělesniteli“.
^ Nebo „jelikož nám stále zakazují“.
^ Nebo „Nakonec“.
^ אAB zde uvádějí určitý člen; DVg „Boží“.
^ Nebo „na období hodiny“. Dosl. „na ustanovený čas hodiny“.
^ Dosl. „stali jsme se sirotky“.
^ Viz dodatek 5B.
