1. Tesaloničanům 3:1–13
3 Když jsme to tedy již nemohli snést, uznali jsme za dobré zůstat sami v Aténách;+
2 a poslali jsme Timotea,+ našeho bratra a Božího služebníka* pro dobrou zprávu+ o KRISTU, aby vás upevnil a utěšil ve prospěch vaší víry,
3 aby nikdo pro ta soužení nezakolísal.+ Sami totiž víte, že jsme ustanoveni právě k tomu.+
4 Vskutku, když jsme také byli u vás, předem jsme vám říkali,+ že je určeno, abychom snášeli soužení,+ právě jak se také stalo a jak to víte.+
5 Proto když jsem to již doopravdy nemohl snést, poslal jsem, abych se dozvěděl o vaší věrnosti,*+ zda vás snad Pokušitel+ v něčem nepokoušel a naše namáhavá práce se neukázala jako marná.+
6 Avšak právě teď k nám Timoteus přišel od vás+ a předal nám dobrou zprávu o vaší věrnosti a lásce+ a [o tom], že na nás vždy v dobrém vzpomínáte a prahnete vidět nás právě tak, jako my vás.+
7 Proto jste nás utěšili,+ bratři, ve vší naší nouzi a soužení věrností, kterou projevujete,+
8 protože teď žijeme, jestliže stojíte pevně v Pánu.+
9 Jaké díkůvzdání totiž můžeme dát ohledně vás Bohu na oplátku za všechnu radost, kterou se kvůli vám radujeme před svým Bohem,+
10 zatímco nocí i dnem mimořádně úpěnlivě prosíme,+ abychom viděli váš obličej a doplnili to, co chybí vaší víře?+
11 Kéž nyní sám náš Bůh a Otec a náš Pán Ježíš+ zdárně řídí naši cestu k vám.
12 Kéž Pán způsobí, abyste rostli,+ ano, abyste se rozhojnili v lásce+ jeden k druhému a ke všem, jako i my k vám;
13 aby učinil vaše srdce pevná, bezúhonná+ v svatosti před naším Bohem a Otcem za přítomnosti*+ našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.+
Poznámky
^ Nebo „sluhu“. Řec. di·aʹko·non; lat. mi·niʹstrum (ze slova miʹnus, „méně“).
^ Nebo „víře“.
^ Viz dodatek 5B.
