1. Jana 2:1–29

2  Moje děťátka, píši vám tyto věci, abyste nezhřešili.*+ A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka,*+ Ježíše Krista, spravedlivého.+  A on je usmiřující obětí*+ za naše hříchy,+ ne však pouze za naše,+ ale také za [hříchy] celého světa.+  A podle toho víme, že jsme ho poznali, totiž jestliže dále zachováváme jeho přikázání.+  Kdo říká: „Poznal jsem ho“,+ a přece nezachovává jeho přikázání,+ je lhář, a v tom [člověku] není pravda.+  Ale kdokoli vskutku jeho slovo zachovává,+ v tom [člověku] doopravdy byla Boží láska učiněna dokonalou.+ Podle toho víme, že jsme ve spojení s ním.+  Kdo říká, že zůstává ve spojení+ s ním, je sám povinen také dál chodit, právě jak chodil on.+  Milovaní, nepíši vám nové přikázání, ale staré přikázání,+ které jste měli od počátku.+ Toto staré přikázání je slovo, které jste slyšeli.  Opět, píši vám nové přikázání, skutečnost, která je v jeho a ve vašem případě pravdivá, protože tma+ pomíjí a pravé světlo+ již září.  Kdo říká, že je ve světle, a přece nenávidí+ svého bratra, je až dosud ve tmě.+ 10  Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle,+ a v jeho případě není příčina ke klopýtání.+ 11  Ale kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a chodí ve tmě+ a neví, kam jde,+ protože mu tma oslepila oči. 12  Píši vám, děťátka, protože vám byly odpuštěny vaše hříchy kvůli jeho jménu.+ 13  Píši vám, otcové, protože jste poznali toho, kdo je od počátku.+ Píši vám, mladí muži,+ protože jste zvítězili nad tím ničemným.+ Píši vám, děti,+ protože jste poznaly Otce.+ 14  Píši vám, otcové,+ protože jste poznali toho, kdo je od počátku.+ Píši vám, mladí muži, protože jste silní+ a Boží* slovo ve vás zůstává+ a zvítězili jste nad tím ničemným.+ 15  Nemilujte svět ani věci ve světě.+ Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska,+ 16  protože všechno ve světě+ — touha těla+ a touha očí+ a okázalé vystavování* prostředků, které má někdo k životu+ — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.+ 17  Mimoto svět pomíjí a rovněž jeho touha,+ ale ten, kdo činí Boží vůli,+ zůstává navždy.+ 18  Děťátka, je poslední hodina,+ a právě jak jste slyšeli, že přichází antikrist,*+ i teď se mnozí stali antikristy;+ z této skutečnosti poznáváme, že je poslední hodina. 19  Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu;+ kdyby totiž byli našeho druhu, zůstali by s námi.+ Ale [vyšli], aby se ukázalo, že ne všichni jsou našeho druhu.+ 20  A máte pomazání* od svatého;+ všichni máte poznání.+ 21  Nepíši vám proto, že neznáte pravdu,+ ale protože ji znáte+ a protože žádná lež nepochází z pravdy.+ 22  Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je KRISTUS?+ Antikrist+ je ten, kdo popírá Otce a Syna.+ 23  Žádný, kdo popírá Syna, nemá ani Otce.+ Kdo vyznává+ Syna, má také Otce.+ 24  Pokud jde o vás, ať to, co jste slyšeli od počátku, ve vás zůstává.+ Jestliže to, co jste slyšeli od počátku, ve vás zůstává, i vy setrváte ve spojení+ se Synem a ve spojení s Otcem.+ 25  Dále, to je ta slíbená věc, kterou nám on sám slíbil, věčný život.+ 26  Píši vám to o těch, kdo se vás pokoušejí zavést na scestí.+ 27  A pokud jde o vás, pomazání,+ které jste přijali od něho, zůstává ve vás a nepotřebujete, aby vás někdo vyučoval;+ ale jak vás pomazání od něho vyučuje o všem,+ a je pravé+ a není lží, a právě jak vás vyučilo, zůstaňte ve spojení+ s ním. 28  Nyní tedy, děťátka,+ zůstaňte ve spojení+ s ním, abychom měli volnost řeči,+ až bude učiněn zjevným,+ a abychom v jeho přítomnosti* nemuseli odejít od něho s hanbou.+ 29  Jestliže víte, že je spravedlivý,+ poznáte, že každý, kdo koná spravedlnost, se narodil z něho.+

Poznámky

Dosl. „parakleta“. Řec. pa·raʹkle·ton.
„Abyste [ne]zhřešili.“ Řec. ha·marʹte·te, sloveso v konjunktivu aoristu. Podle publikace A Grammar of New Testament Greek od James H. Moultona, sv. I, 1908, s. 109, „má aorist ‚jednorázový‘ děj, to znamená, že se týká děje jako bodu: představuje počáteční bod ... nebo bod dokončení ... nebo celý děj považuje za událost, která nastala, aniž by se rozlišovaly kroky, jimiž děj postupoval kupředu“.
Dosl. „smířením“. Lat. pro·pi·ti·aʹti·o. Viz Heb 9:5 ppč.
„Boží.“ B vynechává.
Dosl. „sebejistota“.
„Antikrist.“ Řec. an·tiʹchri·stos; lat. an·ti·chriʹstus; J17(heb.) car ham·ma·šiʹach.
„Pomazání.“ Řec. chriʹsma; lat. unc·ti·oʹnem.
Viz dodatek 5B.