1. Jana 3:1–24
3 Podívejte se, jakou lásku+ nám dal Otec, abychom byli nazýváni Božími dětmi;+ a takovými jsme. Proto nás svět+ nezná, protože nepoznal jej.+
2 Milovaní, nyní jsme Božími dětmi,+ ale až dosud nebylo učiněno zjevným, čím budeme.+ My víme, že jakmile on* bude učiněn zjevným,+ budeme jako on,+ protože ho uvidíme, právě [takového], jaký je.+
3 A každý, kdo v něj vložil tuto naději, očišťuje+ se, právě jako on je čistý.+
4 Každý, kdo páchá* hřích,+ páchá také nezákonnost,+ a tak hřích+ je nezákonnost.
5 Víte také, že byl učiněn zjevným, aby sňal [naše]* hříchy,+ a v něm není hřích.+
6 Žádný, kdo zůstává ve spojení+ s ním, nepáchá hřích;+ žádný, kdo páchá hřích, ho neviděl ani nepoznal.+
7 Děťátka, ať vás nikdo nezavede na scestí; kdo setrvává ve spravedlnosti, je spravedlivý, právě jako on je spravedlivý.+
8 Kdo setrvává v hříchu, pochází z Ďábla,* protože Ďábel hřešil od počátku.*+ Proto byl Boží Syn učiněn zjevným,+ totiž aby rozbil Ďáblova díla.+
9 Žádný, kdo se narodil* z Boha, nesetrvává v hříchu,+ protože v něm zůstává Jeho [plodné] semeno, a nemůže páchat hřích, protože se narodil z Boha.+
10 Podle toho jsou zřejmé Boží děti a Ďáblovy děti: Žádný, kdo nesetrvává ve spravedlnosti,+ nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra.+
11 Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku,*+ že máme mít jeden k druhému lásku;+
12 ne jako Kain, který pocházel z toho ničemného a zabil+ svého bratra. A kvůli čemu ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly ničemné,+ ale [skutky] jeho bratra [byly] spravedlivé.+
13 Nedivte se, bratři, že vás svět nenávidí.+
14 Víme, že jsme přešli ze smrti do života,+ protože milujeme bratry.+ Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.+
15 Každý, kdo nenávidí+ svého bratra, je zabiják,+ a víte, že žádný zabiják+ v sobě trvale nemá věčný život.+
16 Podle toho jsme poznali lásku,+ protože on se za nás vzdal své duše,*+ a my jsme povinni se vzdávat [svých] duší* za [své]* bratry.+
17 Kdokoli však má prostředky tohoto světa k podpoře života+ a spatří svého bratra, který má nouzi,+ a přesto před ním zavře dveře svého něžného soucitu,+ jak v něm zůstává Boží láska?+
18 Děťátka, nemilujme+ slovem ani jazykem,+ ale skutkem+ a pravdou.+
19 Podle toho budeme vědět, že pocházíme z pravdy,+ a ujistíme* před ním své srdce
20 pokud jde o cokoli, za co nás snad naše srdce odsuzuje,+ protože Bůh je větší než naše srdce a zná všechno.+
21 Milovaní, jestliže [nás naše] srdce neodsuzuje, máme volnost řeči k Bohu;+
22 a o cokoli prosíme, [to] od něho přijímáme,+ protože zachováváme jeho přikázání a činíme to, co se líbí jeho očím.+
23 Vskutku, to je jeho přikázání, abychom měli víru ve jméno jeho Syna Ježíše Krista+ a milovali jeden druhého,+ právě jak nám dal přikázání.
24 Nadto ten, kdo zachovává jeho přikázání, zůstává ve spojení s ním a on ve spojení s takovým [člověkem];+ a podle toho poznáváme, že zůstává ve spojení s námi,+ díky duchu,+ kterého nám dal.
Poznámky
^ Zájmeno m. nebo stř. r.
^ Dosl. „Každý dělající“.
^ Dosl. určitý člen.
^ Řec. tou Di·a·boʹlou; lat. Di·aʹbo·lo; J17,18,22(heb.) has·Sa·tanʹ.
^ Nebo „od chvíle, kdy začal“.
^ Dosl. „byl vytvořen“.
^ „Od počátku.“ Řec. apʼ ar·chesʹ; lat. ab i·niʹti·o; J17(heb.) me·roʼšʹ.
^ Nebo „života“. Řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ, „své duše“. Viz dodatek 4A.
^ Nebo „životů“.
^ Dosl. určitý člen.
^ Dosl. „se přesvědčíme“.
