1. Paralipomenon 17:1–27
17 A stalo se, že jakmile David začal bydlet ve svém vlastním domě,+ David přistoupil k tomu, aby řekl proroku Natanovi:+ „Já tu bydlím v cedrovém domě,+ ale truhla+ Jehovovy smlouvy je pod stanovými látkami.“+
2 Natan na to Davidovi řekl: „Všechno, co je v tvém srdci, učiň,+ neboť [pravý] Bůh je s tebou.“+
3 A stalo se té noci, že k Natanovi přišlo Boží slovo+ a říkalo:
4 „Jdi a řekneš mému sluhovi Davidovi: ‚Tak řekl Jehova: „Nebudeš to ty, kdo postaví dům, v němž bych bydlel.+
5 Nebydlel jsem totiž v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izrael, až do tohoto dne,+ ale pokračoval jsem od stanu ke stanu a od jednoho bydliště+ [k druhému].+
6 Což jsem snad promluvil během celého času, kdy jsem se procházel+ po celém Izraeli, jediné slovo s jedním z izraelských soudců, jimž jsem přikázal, aby pásli můj lid, že bych řekl: ‚Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘“‘+
7 A nyní tak řekneš mému sluhovi Davidovi: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Sám jsem tě vzal z pastviny od následování stáda bravu,+ aby ses stal vůdcem+ nad mým lidem Izraelem.
8 A prokážu se být s tebou, kamkoli skutečně půjdeš,+ a odříznu před tebou všechny tvé nepřátele+ a jistě ti učiním jméno+ jako jméno velkých, kteří jsou na zemi.+
9 A jistě ustanovím místo pro svůj lid Izrael a zasadím jej+ a budou vskutku přebývat, kde jsou, a už nebudou rušeni; a už je nebudou vyčerpávat synové nespravedlnosti,+ právě jak činili zprvu,+
10 dokonce ode dnů, kdy jsem dosazoval do velení nad svým lidem Izraelem soudce.+ A jistě pokořím všechny tvé nepřátele.+ A povídám ti: ‚Jehova ti také postaví dům.‘*+
11 A až se naplní tvé dny, [abys] šel [a byl] se svými praotci,+ stane se, že jistě po tobě vzbudím tvé semeno, jímž bude jeden z tvých synů,+ a vskutku pevně založím jeho kralování.+
12 To on mi postaví dům,+ a jistě pevně založím jeho trůn na neurčitý čas.+
13 Sám se stanu jeho otcem+ a on sám se stane mým synem;+ a neodstraním od něho svou milující laskavost*+ tak, jako jsem ji odstranil od toho, jenž byl před tebou.+
14 A způsobím, aby stál v mém domě+ a v mém kralování+ na neurčitý čas, a sám jeho trůn+ se stane [trůnem] trvajícím na neurčitý čas.“‘“
15 Podle všech těchto slov a podle celého tohoto vidění tak mluvil Natan k Davidovi.+
16 Poté král David vešel a usedl před Jehovou+ a řekl: „Kdo jsem já,+ ó Jehovo Bože, a co je můj dům,+ že jsi mě přivedl až sem?+
17 Jako by to bylo něco maličkého v tvých očích,+ Bože,+ ještě mluvíš o domě svého sluhy až do vzdáleného budoucího času+ a pohlédl jsi na mne podle příležitosti člověka na vzestupu,+ Jehovo Bože.
18 Co více by ti mohl David říci,* pokud jde o poctění tvého sluhy,+ když sám dobře znáš svého sluhu?+
19 Jehovo, kvůli svému sluhovi a v souhlasu se svým vlastním srdcem+ jsi učinil všechny tyto velké věci, takže jsi dal na vědomí všechny velké počiny.+
20 Jehovo, není nikdo jako ty+ a není žádný Bůh* kromě tebe+ ve spojitosti se vším, co jsme slyšeli svýma ušima.
21 A jaký jiný národ na zemi je jako tvůj lid Izrael,+ který si [pravý] Bůh vyplatil jako lid,+ aby sis udělil jméno velkých počinů+ a bázeň vzbuzujících věcí tím, že jsi vyhnal národy před svým lidem,+ který jsi vyplatil z Egypta?
22 A přistoupil jsi k tomu, abys učinil ze svého lidu Izraele svůj lid+ na neurčitý čas, a sám ses, Jehovo, stal jejich Bohem.+
23 A nyní, Jehovo, ať se slovo, které jsi mluvil ohledně svého sluhy a ohledně jeho domu, prokáže [jako] věrné na neurčitý čas a učiň, právě jak jsi mluvil.
24 A ať se tvé jméno+ prokáže [jako] věrné a stane se velkým+ na neurčitý čas a řekne se: ‚Jehova vojsk,+ BŮH Izraele,+ je Izraeli Bohem‘,+ a ať je dům tvého sluhy Davida před tebou trvalý.+
25 Vždyť ty sám, můj Bože, jsi zjevil svému sluhovi* záměr, že mu vystavíš dům.+ Proto si tvůj sluha našel příležitost, aby se před tebou modlil.
26 A nyní, Jehovo, jsi [pravý] Bůh+ a slibuješ toto dobro ohledně svého sluhy.+
27 A nyní se toho ujmeš a požehnáš domu svého sluhy, [aby] před tebou trval na neurčitý čas;+ vždyť ty sám, ó Jehovo, jsi požehnal, a je požehnaný na neurčitý čas.“+
Poznámky
^ „Dům“, tj. královskou rodovou linii neboli dynastii.
^ Nebo „věrně oddanou lásku“.
^ Dosl. „dodat“.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElo·himʹ; lat. Deʹus.
^ Dosl. „odkryl ucho svého sluhy“.
