1. Paralipomenon 29:1–30
29 Král David nyní řekl celému sboru:+ „Můj syn Šalomoun, [kterého] Bůh vyvolil,+ je mladý+ a útlý, ale dílo je velké; hrad* totiž není pro člověka,+ ale pro Jehovu Boha.
2 A podle vší své síly+ jsem připravil+ pro dům svého Boha zlato+ pro práci se zlatem a stříbro pro práci se stříbrem a měď pro práci s mědí, železo+ pro práci se železem a klády+ pro práci se stavebním dřívím; onyxy+ a kameny, které se mají zasadit s tvrdou maltou, a mozaikové oblázky a každý drahokam a alabastr ve velkém množství.
3 A protože mám zalíbení+ v domě svého Boha, je tu ještě můj zvláštní majetek,+ zlato a stříbro; opravdu jej dávám domu svého Boha navíc a nade všechno, co jsem pro svatý dům připravil:+
4 tři tisíce talentů zlata z ofirského zlata+ a sedm tisíc talentů přečištěného stříbra k potažení stěn domů;
5 zlata pro práci se zlatem a stříbra pro práci se stříbrem a pro všechnu práci rukou řemeslníků. A kdo se dnes dobrovolně nabídne, že naplní svou ruku [darem] pro Jehovu?“+
6 A knížata+ otcovských+ domů* a knížata+ izraelských kmenů a velitelé tisíců+ a set+ a velitelé králových záležitostí+ přistoupili k tomu, aby se dobrovolně nabídli.
7 Dali tudíž k službě domu [pravého] Boha zlato v ceně pěti tisíc talentů* a deseti tisíc dareiků* a stříbro v ceně deseti tisíc talentů a měď v ceně osmnácti tisíc talentů a železo v ceně sta tisíc talentů.+
8 A kameny, jaké se u kterékoli osoby našly, dali do pokladu Jehovova domu pod dohled Geršonovce+ Jechiela.+
9 A lid dal průchod radování nad tím, že přinášeli dobrovolné dary, neboť přinášeli dobrovolné dary Jehovovi s úplným srdcem;+ a dokonce král David se radoval velkou radostí.+
10 David tudíž žehnal+ Jehovovi před očima celého sboru+ a David řekl: „Kéž jsi požehnaný,+ ó Jehovo, BOŽE Izraele,+ našeho otce, od neurčitého času až na neurčitý čas.
11 Tvá, Jehovo, je velikost+ a moc+ a krása+ a znamenitost+ a důstojnost;+ všechno v nebesích a na zemi je totiž [tvoje].+ Tvé je království,+ Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším.+
12 Bohatství+ a sláva+ jsou kvůli tobě a ty nade vším panuješ;*+ a ve tvé ruce jsou síla+ a moc+ a ve tvé ruce je [schopnost] činit velkým+ a všem dávat sílu.+
13 A nyní, náš Bože, ti děkujeme+ a chválíme+ tvé překrásné+ jméno.
14 A přece, kdo jsem já+ a kdo je můj lid, abychom si uchovali sílu k přinášení takových dobrovolných darů?+ Vždyť všechno je od tebe,+ a dali jsme ti z tvé vlastní ruky.
15 Jsme totiž před tebou cizími usedlíky a osadníky+ stejně jako všichni naši praotcové. Jako stín jsou naše dny na zemi+ a není naděje.
16 Jehovo, náš Bože, všechna tato hojnost, kterou jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je z tvé ruky, a všechno to patří tobě.+
17 A dobře vím, můj Bože, že zkoumáš srdce+ a že máš zalíbení v počestnosti.+ Já, já jsem dobrovolně obětoval to všechno v přímosti svého srdce a nyní jsem s potěšením viděl, jak ti tvůj lid, který je tady po ruce, dobrovolně přináší dary.
18 Jehovo, BOŽE našich praotců Abrahama, Izáka a Izraele,+ zachovej to přece na neurčitý čas jako sklon myšlenek srdce svého lidu+ a zaměř jejich srdce k sobě.+
19 A mému synu Šalomounovi dej úplné srdce,+ aby dodržoval tvá přikázání,+ tvá svědectví*+ a tvé předpisy+ a aby všechno činil a postavil hrad,+ pro který jsem vykonal přípravu.“+
20 A David přikročil k tomu, aby řekl celému sboru:+ „Žehnejte+ nyní Jehovovi, svému Bohu.“ A celý sbor přistoupil k tomu, aby žehnal Jehovovi, BOHU svých praotců, a hluboce se klaněl+ a vrhal se [k zemi] před Jehovou a před králem.+
21 A dále obětovali+ oběti Jehovovi a obětovali zápalné oběti+ Jehovovi dne následujícího po onom dni, tisíc mladých býků, tisíc beranů, tisíc beránků a jejich tekuté oběti,+ ano oběti ve velkém počtu za celý Izrael.+
22 A dále toho dne jedli a pili před Jehovou s velkým radováním;+ a podruhé pak udělali Davidova syna Šalomouna králem+ a pomazali ho Jehovovi za vůdce+ a také Cadoka+ za kněze.
23 A Šalomoun začal sedět na Jehovově trůnu+ jako král místo svého otce Davida a mít v tom úspěch+ a všichni Izraelité ho poslouchali.
24 Pokud jde o všechna knížata+ a silné muže+ a také všechny syny krále Davida,+ ti se poddali králi Šalomounovi.*
25 A Jehova dále činil Šalomouna vynikajícím způsobem velkým+ před očima celého Izraele a kladl na něho takovou královskou důstojnost, jaká nespočinula na žádném králi nad Izraelem před ním.+
26 Pokud jde o Davida, syna Jišaiova, ten vládl nad celým Izraelem;+
27 a dnů, kdy vládl nad Izraelem, bylo čtyřicet let.+ V Hebronu vládl sedm let+ a v Jeruzalémě vládl třiatřicet [let].+
28 A posléze zemřel v dobrém stáří,+ spokojený se dny, s bohatstvím+ a slávou;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Šalomoun.+
29 Pokud jde o záležitosti krále Davida, první a poslední, jsou zapsány tam mezi slovy jasnozřivce*+ Samuela a mezi slovy proroka Natana+ a mezi slovy vizionáře* Gada,+
30 spolu s celým jeho kralováním a jeho mocí a s časy,+ které přešly nad ním a nad Izraelem a nade všemi královstvími zemí.+
Poznámky
^ Nebo „chrám“. Heb. hab·bi·rahʹ.
^ Dosl. „knížata otců“.
^ Asi 1 926 750 000 dolarů, jestliže má jedna trojská unce zlata hodnotu 350 dolarů. Viz dodatek 8A.
^ Perská zlatá mince. Viz dodatek 8A.
^ „Panuješ.“ Heb. mó·šelʹ. Viz Ža 103:22, kde je uveden tvar příbuzného podstatného jména mem·ša·lahʹ, který znamená „nadvláda“ nebo „svrchovanost“.
^ Nebo „připomínky“.
^ „Jasnozřivce.“ Heb. ha·ro·ʼehʹ.
^ „Vizionáře.“ Heb. ha·cho·zehʹ, tj. toho, kdo spatřoval vidění od Boha týkající se skrytých nebo budoucích věcí.
