1. Petra 2:1–25

2  Odložte tedy všechnu špatnost+ a všechno klamání a pokrytectví a závist a ostouzení všeho druhu+  [a] jako novorozená děťátka+ si vytvořte touhu po nefalšovaném mléku,+ které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně,+  za předpokladu, že jste okusili, že Pán* je laskavý.+  Když k němu přicházíte jako k živému kameni,+ lidmi+ sice zavrženému,+ ale Bohem vyvolenému,+ drahocennému,  sami jste také jako živé kameny budováni v duchovní dům+ pro účel svatého kněžstva, abyste obětovali duchovní oběti+ přijatelné Bohu prostřednictvím Ježíše Krista.+  V Písmu je totiž obsaženo: „Pohleďte, kladu na Sionu kámen, vyvolený, základní úhelný kámen, drahocenný; a žádný, kdo v něj projevuje víru, rozhodně nebude zklamán.“*+  Pro vás je tedy drahocenný,* protože jste věřící; ale pro ty, kdo nevěří, „tentýž kámen, jejž stavitelé zavrhli,+ se stal vrcholem rohu“+  a „kamenem klopýtání a skalním masivem pohoršení“.+ Klopýtají, protože nejsou poslušni slova.* Právě k tomu byli také ustanoveni.+  Ale vy jste „vyvolený rod,* královské kněžstvo, svatý národ,+ lid pro zvláštní vlastnictví,+ abyste široko daleko oznamovali znamenitosti“*+ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.+ 10  Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid;+ byli jste těmi, kterým nebylo projevováno milosrdenství, ale nyní jste těmi, kterým bylo projeveno milosrdenství.+ 11  Milovaní, vybízím vás jako cizince a dočasné usedlíky,+ abyste se stále zdržovali tělesných tužeb,+ neboť právě ty působí rozpor s duší.*+ 12  Udržujte si znamenité chování mezi národy,+ aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den [jeho] prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům,+ jichž jsou očitými svědky.+ 13  Kvůli Pánu* se podřizujte+ každému lidskému stvoření:+ ať králi+ jako nadřazenému, 14  či místodržitelům jako těm, kdo jsou od něho posláni, aby uvalovali trest na zločince, ale chválili činitele dobra.+ 15  Vždyť taková je Boží vůle, abyste činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných* lidí.+ 16  Buďte jako svobodní lidé,+ a přece se nedržte své svobody jako zástěrky pro špatnost,+ ale jako Boží otroci.+ 17  Ctěte [lidi] všeho druhu,+ mějte lásku k celému společenství bratrů,*+ mějte bázeň před Bohem,+ mějte úctu ke králi.+ 18  Ať se domácí sluhové podřizují+ [svým] majitelům se vším [patřičným] strachem,+ nejen těm dobrým a rozumným, ale i těm, kterým je těžké se líbit. 19  Jestliže totiž někdo pro svědomí vůči Bohu snáší zarmucující věci a protiprávně trpí, je to něco příjemného.+ 20  Vždyť jaká je v tom zásluha, jestliže vytrváváte, když hřešíte a jste políčkováni?*+ Ale jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte,+ to je u Boha příjemné.+ 21  Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás+ a zanechal vám vzor,* abyste věrně následovali jeho šlépěje.+ 22  Nezhřešil+ ani se v jeho ústech nenašel podvod.+ 23  Když mu spílali,+ neoplácel spíláním.+ Když trpěl,+ nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu,+ který soudí spravedlivě. 24  Sám vynesl* naše hříchy+ ve svém vlastním těle na kůl,*+ abychom skoncovali s hříchy+ a žili pro spravedlnost. A „jeho podlitinami jste byli uzdraveni“.+ 25  Vždyť jste byli jako ovce, které bloudily;+ ale nyní jste se vrátili k pastýři+ a dozorci* svých duší.*

Poznámky

„Pán.“ Řec. ho Kyʹri·os. Tento v. komentoval v díle The First Epistle of St Peter, Londýn, 1898, s. 104, F. J. A. Hort takto: „V Žalmu [34:8] ὁ κύριος znamená Jehova, jak tomu bývá velmi často, přičemž LXX. bez nějakého zjevného pravidla vkládá a vynechává člen u slova κύριος. Na druhé straně následující verš ukazuje, že sv. Petr použil ὁ κύριος v jeho nejběžnějším smyslu, i když to není jeho obecný význam v N. Z., totiž na Krista. Bylo by však ukvapené vyvozovat z toho, že jeho cílem bylo ztotožnit Jehovu s Kristem. Žádné takové ztotožnění nelze z N. Z. jasně vyvodit. Sv. Petr zde formálně necituje, ale pouze si vypůjčuje jazyk S. Z. a používá ho svým vlastním způsobem. Způsob, jak ho používá, je sice jiný než v Žalmu, ale není s ním v rozporu, protože χρηστότης Otce je křesťanům díky χρηστότης [chre·stoʹtes, „laskavosti“] Syna jasně oznámena: ‚ten, kdo spatřil mne, spatřil i Otce‘.“ Viz dodatek 6F.
Nebo „rozhodně nebude zahanben“.
Nebo „Jste to tedy vy, kdo má drahocenné ohodnocení“.
Nebo „Klopýtají o slovo, protože jsou neposlušní“.
„Rod.“ Řec. geʹnos; liší se od ge·ne·aʹ, „generace“, např. u Mt 24:34.
Dosl. „ctnosti“.
Nebo „se životem“. Řec. ka·taʹ tes psy·chesʹ; lat. ad·verʹsus aʹni·mam; J17,18(heb.) ban·naʹfeš.
„Pánu“, אAB; VgcSyp „Bohu“; J7,8 „Jehovovi“.
Dosl. „bláznivých“.
„Celému společenství bratrů.“ Dosl. „bratrství“.
Dosl. „jste zasahováni pěstí“.
Nebo „předlohu“. Dosl. „šablonu“. Řec. hy·po·gram·monʹ; lat. ex·emʹplum, „příklad; vzor“.
Nebo „Sám nesl“.
Nebo „strom“. Dosl. „dřevo“. Řec. xyʹlon. Viz dodatek 5C.
„Dozorci.“ Řec. e·piʹsko·pon; J17(heb.) peqidhʹ.
Nebo „životů“.