1. Samuelova 20:1–42
20 A David utekl z Najotu v Ramě.+ Přišel však a řekl před Jonatanem: „Co jsem udělal?+ Jaké je mé provinění a jaký hřích jsem spáchal před tvým otcem, neboť usiluje o mou duši?“
2 Na to mu řekl: „To je nemyslitelné!+ Nezemřeš. Pohleď, můj otec neučiní nic velkého ani malého, aniž to odhalí mým uším;*+ a proč by měl otec přede mnou tuhle záležitost skrývat?+ To se nestává.“
3 Ale David se navíc zapřisáhl+ a řekl: „Tvůj otec určitě ví, že jsem našel přízeň ve tvých očích,+ a tak by řekl: ‚Ať se to Jonatan nedoví, aby ho [to] nezabolelo.‘ Ale ve skutečnosti, jakože Jehova žije+ a jakože žije tvá duše,+ mezi mnou a smrtí je jen krůček!“+
4 A Jonatan přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Cokoli by tvá duše řekla,* [to] pro tebe udělám.“
5 Na to David Jonatanovi řekl: „Pohleď, zítra je novoluní+ a sám bych měl zcela jistě zasednout s králem k jídlu; a pošleš mě pryč a musím se skrývat+ na poli až do večera třetího dne.*
6 Kdyby mě tvůj otec nějak postrádal, pak řekneš: ‚David mě s opravdovostí žádal o dovolení být nepřítomen, aby zaběhl do svého města Betléma,+ protože je tam každoroční oběť za celou rodinu.‘+
7 Kdyby řekl nějak tak: ‚To je v pořádku!‘, znamená to pro tvého sluhu pokoj. Ale kdyby se vskutku rozhněval, věz, že se rozhodl k něčemu špatnému.+
8 A prokážeš svému sluhovi milující laskavost,*+ neboť jsi svého sluhu uvedl se sebou do Jehovovy smlouvy.+ Jestliže je ale provinění ve mně,+ usmrť mě sám, vždyť proč bys mě měl vodit ke svému otci?“
9 Na to Jonatan řekl: „To je vzhledem k tobě nemyslitelné! Ale kdybych se nějak dozvěděl, že můj otec rozhodl, aby na tebe přišlo zlé, což ti to nepovím?“+
10 Potom řekl David Jonatanovi: „Kdo mi poví, zdali to, co by ti tvůj otec odpověděl, je drsné?“
11 Jonatan zase řekl Davidovi: „Jen pojď a vyjděme do pole.“ Oba tedy vyšli do pole.
12 A Jonatan přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jehova, BŮH Izraele,+ [ať je svědkem],*+ že svého otce prozkoumám zítra asi touto dobou nebo třetí den, a jestliže bude vůči Davidovi dobře naladěný,* nepošlu pak k tobě a neodhalím to jistě tvému uchu?*
13 Kéž tak Jehova učiní Jonatanovi a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže to — v případě, že by se mému otci zdálo dobré, aby proti tobě učinil zlo —, vskutku neodhalím tvému uchu a nepošlu tě pryč, a ty jistě v pokoji neodejdeš. A kéž se Jehova prokáže být s tebou,+ právě jako se prokázal být s mým otcem.+
14 A [neprojevíš], jestliže budu ještě naživu,+ ano, neprojevíš Jehovovu milující laskavost mně, abych nezemřel?+
15 A neodřízneš* svou vlastní milující laskavost, takže by nebyla při mé domácnosti na neurčitý čas.+ Až Jehova odřízne Davidovy nepřátele, každého z povrchu zemské půdy,
16 ani [jméno] Jonatanovo nebude odříznuto od Davidova domu.*+ A Jehova to vyžádá z ruky Davidových nepřátel.“
17 Jonatan tedy znovu přísahal Davidovi* pro svou lásku k němu; vždyť ho miloval, jako miloval svou vlastní duši.+
18 A Jonatan přikročil k tomu, aby mu řekl: „Zítra je novoluní,+ a jistě budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude neobsazené.
19 A třetího dne budeš jistě velmi postrádán; a přijdeš na místo, kde ses v pracovní den skryl,+ a budeš přebývat blízko tady toho kamene.*
20 A pokud jde o mne, já vystřelím tři šípy* k jedné jeho straně, abych je poslal, kam [je] pošlu, do terče.
21 A pohleď, pošlu sloužícího [a řeknu]: ‚Jdi, najdi ty šípy.‘ Kdybych výslovně řekl sloužícímu: ‚Pohleď, ty šípy jsou na téhle straně od tebe, vezmi je‘,* pak přijď, neboť to znamená pro tebe pokoj a nic se neděje, jakože Jehova žije.+
22 Ale kdybych hochovi řekl: ‚Pohleď, šípy jsou od tebe dál‘, jdi, neboť Jehova tě poslal pryč.
23 A pokud jde o slovo, které jsme mluvili+ já a ty, ano, kéž je Jehova mezi mnou a tebou na neurčitý čas.“+
24 A David přistoupil k tomu, aby se skryl v poli.+ A nastalo novoluní, a král usedl k jídlu,* aby pojedl.+
25 A král seděl jako jindy na svém sedadle, na sedadle u stěny; a Jonatan byl obrácený k němu* a Abner+ seděl po Saulově boku, ale Davidovo místo bylo neobsazené.
26 A Saul toho dne neřekl vůbec nic, protože si říkal: „Něco se stalo, takže není čistý,+ neboť nebyl očištěn.“*
27 A druhý den, den po novoluní, se stalo, že Davidovo místo bylo dál neobsazené. Na to řekl Saul svému synu Jonatanovi: „Proč Jišaiův+ syn nepřišel k jídlu ani včera, ani dnes?“
28 Jonatan tedy Saulovi odpověděl: „David mě s opravdovostí požádal o dovolení být nepřítomen, [aby šel] do Betléma.+
29 A přikročil k tomu, aby řekl: ‚Pošli mě, prosím, pryč, protože máme ve městě rodinnou oběť, a přikázal mi to můj vlastní bratr. Jestliže jsem tedy našel přízeň ve tvých očích, nech mě teď, prosím, vyklouznout, abych viděl své bratry.‘ Proto nepřišel ke královu stolu.“
30 Tehdy se Saulův hněv+ rozpálil proti Jonatanovi, a řekl mu: „Ty synu vzpurné dívky,+ cožpak dobře nevím, že si volíš* Jišaiova syna ke své vlastní hanbě a k hanbě přirození své matky+?
31 Po všechny dny, co bude Jišaiův syn živý na zemské půdě, ty a tvé kralování nebudete pevně založeni.+ Pošli tedy nyní a přiveď mi ho, neboť je určen ke smrti.“*+
32 Jonatan však svému otci Saulovi odpověděl a řekl mu: „Proč by měl být usmrcen?+ Co udělal?“+
33 Na to po něm Saul vrhl kopí, aby ho udeřil;+ a Jonatan poznal, že jeho otec se rozhodl Davida usmrtit.+
34 Jonatan v žáru hněvu+ vstal okamžitě od stolu a druhý den po novoluní nejedl chléb, neboť mu bylo ublíženo kvůli Davidovi,+ protože ho jeho vlastní otec pokořil.+
35 A ráno se stalo, že se Jonatan vydal na pole na Davidovo ustanovené místo,+ a byl s ním mladý sloužící.
36 A přistoupil k tomu, aby řekl svému sloužícímu: „Běž, prosím, najdi šípy, které střílím.“+ Sloužící běžel a on vystřelil šíp tak, aby ho přeletěl.
37 Když sloužící došel až na místo šípu, který Jonatan vystřelil, Jonatan začal za sloužícím volat a říkat: „Není šíp dál od tebe?“+
38 A Jonatan dále za sloužícím volal: „Pospěš! Jednej rychle! Nezastavuj se!“ A Jonatanův sloužící posbíral šípy a potom přišel ke svému pánovi.*
39 Pokud jde o sloužícího, ten nevěděl nic; jen Jonatan a David věděli o té záležitosti.
40 Potom dal Jonatan své zbraně sloužícímu, který mu patřil, a řekl mu: „Jdi, vezmi je do města.“
41 Sloužící šel. Pokud jde o Davida, ten vstal znedaleka od jihu. Potom padl k zemi na tvář+ a třikrát se poklonil; a začali se líbat+ a plakat pro sebe navzájem, dokud David [nenaplakal] nejvíce.+
42 A Jonatan přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jdi v pokoji,+ protože jsme oba přísahali+ v Jehovově jménu a řekli: ‚Kéž se sám Jehova prokáže být mezi mnou a tebou a mezi mým potomstvem a tvým potomstvem na neurčitý čas.‘“*+
David* tedy vstal a odešel a Jonatan přišel do města.
Poznámky
^ Dosl. „aniž odkryje mé ucho“.
^ „Řekla“, MSyVg; TLXX „žádala“.
^ Dosl. „třetího“, M; LXX vynechává.
^ Nebo „věrně oddanou lásku“.
^ „Ať je svědkem“, nebo „svědčí“, Sy; LXX „ví“; M vynechává.
^ Nebo „jestliže to je dobré k Davidovi“.
^ Dosl. „(ne)odkryji tvé ucho“.
^ „Mně. A jestliže skutečně zemřu, (15) neodřízneš“, LXXVg.
^ „Jméno Jonatanovo [ne]bude odříznuto od Davidova domu“, LXX; M „A Jonatan přistoupil k tomu, aby uzavřel smlouvu s domem Davidovým [když řekl]“.
^ „Znovu přísahal Davidovi“, LXXVg; MSy „přiměl Davida, aby znovu přísahal“.
^ „Blízko té hromady země“, na základě opravy v M, aby bylo v souladu s LXX; Vg „blízko kamene, jehož jméno je Ezel“.
^ Možná „třetího dne vystřelím šípy“.
^ Dosl. „ho“.
^ „Jídlu (chlebu)“, MSy; LXX „ke stolu“.
^ V souladu s LXX. Dosl. „ale Jonatan vstal“.
^ „Nebyl očištěn“, LXX; M „není čistý“.
^ „Jsi společníkem“, LXX.
^ Dosl. „neboť je synem smrti“.
^ „Svému pánovi.“ Heb. ʼadho·navʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ, označuje vznešenost. Viz 1Mo 39:2 ppč.
^ Na tomto místě končí v MLXX kapitola 20.
^ „David“, LXXVgc; M „On“.
