1. Samuelova 24:1–22
24 A sotva se Saul vrátil od následování Filištínů,+ stalo se, že k němu přišli se zprávou a říkali: „Pohleď, David je v pustině En-gedi.“+
2 A Saul přistoupil k tomu, aby vzal tři tisíce vybraných mužů+ z celého Izraele a šel Davida a jeho muže hledat na holé skály kozorožců.+
3 Posléze přišel ke kamenným ovčincům podél cesty, kde byla jeskyně. Saul tedy vešel, aby vykonal potřebu,*+ zatímco David a jeho muži seděli v nejzadnějších částech jeskyně.+
4 A Davidovi začali jeho muži říkat: „Tady je den, kdy ti Jehova opravdu říká: ‚Pohleď, vydávám ti tvého nepřítele do ruky,+ a uděláš mu, právě jak se ti snad zdá dobré v tvých očích.‘“+ David tedy vstal a tiše uřízl cíp pláště bez rukávů, který patřil Saulovi.
5 Ale potom se stalo, že Davida trestalo srdce+ za to, že odřízl cíp [pláště bez rukávů],* který patřil Saulovi.
6 Řekl tedy svým mužům: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému,*+ že bych proti němu napřáhl ruku; vždyť je Jehovův pomazaný.“+
7 David tudíž s těmi slovy rozehnal své muže a nedovolil jim, aby proti Saulovi povstali.+ Pokud jde o Saula, ten se z jeskyně zvedl a ubíral se dál.
8 David tedy potom vstal a vyšel z jeskyně, zavolal za Saulem a řekl: „Můj pane,+ králi!“ Na to se Saul ohlédl a David přistoupil k tomu, aby se hluboce poklonil tváří k zemi+ a vrhl se [k zemi].
9 A David přikročil k tomu, aby řekl Saulovi: „Proč nasloucháš lidským slovům,+ jež říkají: ‚Pohleď, David se ti snaží ublížit‘?
10 Hle, tohoto dne viděly tvé oči, jak mi tě dnes v jeskyni Jehova vydal do ruky; a někdo řekl, abys byl zabit,+ ale litoval jsem tě a řekl: ‚Nenapřáhnu ruku proti svému pánovi, neboť je Jehovův pomazaný.‘+
11 A, můj otče,+ viz, ano, viz cíp svého pláště bez rukávů v mé ruce, neboť když jsem ti odřízl cíp pláště bez rukávů, nezabil jsem tě. Poznej a viz, že v mé ruce není žádná špatnost+ ani vzbouření, a nezhřešil jsem proti tobě, zatímco číháš na mou duši, abys ji odňal.+
12 Kéž Jehova soudí mezi mnou a tebou;+ a Jehova se ti za mne pomstí,+ ale má vlastní ruka na tebe nedopadne.+
13 Právě jak říká přísloví starodávných: ‚Od ničemných vyjde ničemnost‘,+ ale má vlastní ruka na tebe nedopadne.
14 Za kým to izraelský král vyšel? Za kým se honíš? Za mrtvým psem?+ Za jedinou blechou?+
15 A Jehova se stane soudcem a bude soudit mezi mnou a tebou, a uvidí a povede právní při za mne+ a posoudí mě [tak, že mě osvobodí] z tvé ruky.“
16 A stalo se, že v okamžiku, kdy David domluvil tato slova k Saulovi, Saul přistoupil k tomu, aby řekl: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ A Saul začal pozvedat svůj vlastní hlas a plakat.+
17 A přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jsi spravedlivější než já,+ neboť ty jsi mi prokázal dobro,+ a já jsem ti prokázal zlo.
18 A ty — tys dnes pověděl, co dobrého jsi učinil ve spojitosti se mnou při tom, že Jehova mě vydal tobě do ruky,+ a nezabil jsi mě.
19 A v případě, kdy muž najde svého nepřítele, pošle ho pryč dobrou cestou?+ Tak tě Jehova sám odmění dobrým+ za to, že jsi mi to dnes učinil.
20 A nyní pohleď, dobře vím, že zcela jistě budeš kralovat+ a že v tvé ruce izraelské království jistě vytrvá.
21 A tak mi přece nyní přísahej při Jehovovi,+ že po mně neodřízneš mé semeno a že nevyhladíš mé jméno z domu mého otce.“+
22 David tudíž Saulovi přísahal. Potom šel Saul k sobě domů.+ Pokud jde o Davida a jeho muže, ti vystoupili na obtížně přístupné místo.+
Poznámky
^ Dosl. „vešel, aby si zakryl nohy“.
^ „Cíp pláště bez rukávů“, TLXXSyVg a osm heb. rkp.; M „cíp“.
^ „Svému pánovi, ... pomazanému.“ Heb. laʼ·dho·niʹ lim·šiʹach; řec. toi ky·riʹoi mou toi chri·stoiʹ; syr. lemari lam·ši·cheh; lat. doʹmi·no meʹo chriʹsto.
