1. Samuelova 30:1–31
30 A zatímco třetí den David a jeho muži přicházeli k Ciklagu,+ stalo se, že Amalekité+ udělali nájezd na jih a na Ciklag; a přistoupili k tomu, aby Ciklag udeřili a spálili ohněm
2 a aby odvedli zajaté ženy+ [a všechny], kdo* v něm byli, od nejmenšího po největšího. Nikoho* neusmrtili, ale hnali je a odešli.
3 Když David se svými muži přišel do města, hle, bylo spáleno ohněm, a pokud jde o jejich manželky a jejich syny a jejich dcery, ti byli odvedeni zajatí.
4 A David a lid, který byl s ním, začali pozvedat hlas a plakat,+ až už neměli sílu [dál] plakat.
5 A do zajetí byly odvedeny Davidovy dvě manželky, Jezreelitka Achinoam+ a Abigail,+ manželka Karmelana Nabala.
6 A pro Davida se to stalo velmi tísnivým,+ protože lid říkal, aby ho kamenovali;+ duše všeho lidu totiž zahořkla,+ každého kvůli jeho synům a jeho dcerám. Tak se David začal posilovat Jehovou, svým Bohem.+
7 David tedy řekl knězi Abjatarovi,+ synu Achimelekovu: „Přines přece, prosím, ke mně efod.“+ A Abjatar přišel a přinesl efod k Davidovi.
8 A David se začal Jehovy dotazovat+ a říkat: „Mám se hnát za tou loupeživou tlupou? Dostihnu je?“ Na to mu řekl:+ „Jdi je honit, neboť je zcela jistě dostihneš a zcela jistě vykonáš osvobození.“+
9 David se pohotově vydal na cestu, on a šest set mužů,+ kteří byli s ním, a šli až k říčnímu údolí Besor, a muži, kteří měli být necháni vzadu, se zastavili.
10 A David se hnal dál,+ on a čtyři sta mužů, ale dvě stě mužů, kteří byli příliš unavení, aby přešli říční údolí Besor,+ se zastavilo.
11 A našli v poli muže, Egypťana.+ Vzali ho tedy k Davidovi a dali mu chléb, aby se najedl, a k pití mu dali vodu.
12 Dále mu dali plátek z koláče lisovaných fíků a dva koláče rozinek.+ Potom se najedl a jeho duch+ se mu vrátil; tři dny a tři noci totiž nejedl chléb a nepil vodu.
13 David mu teď řekl: „Komu patříš a odkud jsi?“, na což řekl: „Jsem egyptský sloužící, otrok amalekitského muže, ale můj pán mě opustil, protože jsem před třemi dny onemocněl.+
14 To my jsme udělali nájezd na jih Keretejců+ a na to, co patří Judovi, a na jih Kalebův;+ a Ciklag jsme spálili ohněm.“
15 Na to mu David řekl: „Dovedeš mě dolů k té loupeživé tlupě?“ Řekl na to: „Přísahej+ mi přece při Bohu,* že mě neusmrtíš a že mě nevydáš do ruky mého pána,+ a dovedu tě dolů k té loupeživé tlupě.“*
16 Dovedl ho tudíž dolů+ a byli tam nepořádně roztažení po povrchu celé země, jedli a pili a měli hostinu+ kvůli celé velké kořisti, kterou vzali ze země Filištínů a [z] judské země.+
17 A David je srážel od ranní tmy až do večera, aby je zasvětil zničení;* a neunikl z nich jediný muž+ kromě čtyř set mladých mužů, kteří jeli na velbloudech a dali se na útěk.
18 A David osvobodil všechno, co Amalekité pobrali,+ a David osvobodil své dvě manželky.
19 A nechybělo nic, [co bylo] jejich, od nejmenšího po největšího a po syny a dcery a z kořisti, dokonce po cokoli, co si vzali.+ David všechno získal zpět.
20 David vzal tedy všechna stáda bravu a stáda dobytka, která hnali před těmi [jinými] hospodářskými zvířaty. Potom řekli: „To je Davidova kořist.“+
21 Posléze přišel David k těm dvěma stům mužům,+ kteří byli tak unavení, že s Davidem* nešli, a které nechali* sedět u říčního údolí Besor; a vyšli vstříc Davidovi a vstříc lidu, který byl s ním. Když se David přiblížil k lidu, začal se jich ptát, jak se jim vede.
22 Každý špatný a neužitečný muž+ z mužů, kteří šli s Davidem, však odpovídal a říkal: „Protože s námi* nešli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme osvobodili, leda každému jeho manželku a jeho syny, a ať si je vedou a jdou.“
23 Ale David řekl: „Tak to neuděláte, moji bratři, s tím, co nám dal Jehova,+ jelikož nás bedlivě střežil+ a vydal nám do ruky loupeživou tlupu, která proti nám přišla.+
24 A kdo vám bude naslouchat, pokud jde o tuto řeč?* Vždyť jaký je podíl toho, kdo šel dolů do bitvy, právě takový bude podíl toho, kdo seděl u zavazadel.+ Budou mít podíl všichni společně.“+
25 A od toho dne nadále se stalo, že to dodržoval jako předpis a soudcovské rozhodnutí+ pro Izrael až do tohoto dne.
26 Když přišel David do Ciklagu, přistoupil k tomu, aby něco z kořisti poslal judským starším mužům, svým přátelům,+ a řekl: „Tady je dar požehnání+ pro vás z kořisti Jehovových nepřátel.“
27 Těm, kdo byli v Betelu,+ a těm v Ramotu+ na jihu a těm v Jattiru+
28 a těm v Aroeru a těm v Sifmotu a těm v Eštemoi+
29 a těm v Rakalu a těm ve městech Jerachmeelovců+ a těm ve městech Kenitů+
30 a těm v Chormě+ a těm v Borašanu+ a těm v Ataku
31 a těm v Hebronu+ a na všech místech, kudy David chodíval, on a jeho muži.
Poznámky
^ „Ženy a všechny věci, které“, LXX; M „ženy, které“.
^ „Nikoho“ nebo „muže“, MVg; LXX „muže ani ženu“.
^ „Při Bohu.“ Heb. vEʼ·lo·himʹ; řec. The·ouʹ; lat. Deʹum.
^ LXXLagardian dodává „A on mu přísahal“.
^ „Aby je zasvětil zničení“, na základě opravy; M „jejich následujícího dne“.
^ Nebo „za Davidem“.
^ „Nechali“, M; LXXSyVg „nechal“.
^ „S námi“, LXXSyVg a šest heb. rkp.; M „se mnou“.
^ „Tuto řeč?“, MSyVg; LXX „tuto řeč? Nejsou totiž menší než vy“.
