2. Korinťanům 1:1–24
1 Pavel, z Boží vůle apoštol+ Krista Ježíše, a [náš] bratr Timoteus+ Božímu sboru, který je v Korintu, spolu se všemi svatými,+ kteří jsou v celé Achaii:*+
2 Kéž máte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.+
3 Požehnaný buď BŮH a Otec+ našeho Pána Ježíše Krista, Otec [projevů] něžného milosrdenství+ a BŮH veškeré útěchy,+
4 jenž nás utěšuje ve všem našem soužení,+ abychom byli schopni utěšovat+ ty, kdo jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem.+
5 Vždyť právě jako se v nás rozhojňují utrpení pro KRISTA,+ tak se také prostřednictvím KRISTA rozhojňuje útěcha, kterou dostáváme.+
6 Ať jsme tedy v soužení, je to pro vaši útěchu a záchranu;+ nebo ať jsme utěšováni, je to pro vaši útěchu, která působí, abyste vytrvali v týchž utrpeních, kterými i my trpíme.+
7 A tak naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.+
8 Nepřejeme si totiž, bratři, abyste byli v nevědomosti o soužení, které nás postihlo v [oblasti] Asie,+ že jsme byli pod krajním tlakem nad svou sílu, takže jsme si vůbec nebyli jisti dokonce svým životem.+
9 Vskutku jsme ve svém nitru cítili, že jsme přijali rozsudek smrti. Bylo to proto, abychom neměli důvěru+ v sebe, ale v BOHA, který budí mrtvé.+
10 Z tak veliké věci jako smrt nás opravdu vyprostil a vyprostí;+ a doufáme v něj, že nás bude také dále vyprošťovat.+
11 I vy můžete pomáhat svou úpěnlivou prosbou za nás,+ aby v náš prospěch byly mnohými vzdávány díky+ za to, co je nám laskavě dáváno kvůli mnoha [modlícím se] obličejům.+
12 Chlubíme se totiž tím, o čem vydává svědectví naše svědomí,+ že jsme se chovali ve světě, ale zejména vůči vám, se svatostí a zbožnou upřímností, ne s tělesnou moudrostí,+ ale s Boží nezaslouženou laskavostí.
13 Vždyť vám skutečně nepíšeme nic kromě toho, co dobře víte* nebo také uznáváte; a doufám, že budete uznávat až do konce,+
14 právě jako jste také do určité míry uznali, že jsme pro vás příčinou chlouby,+ právě jako i vy budete pro nás v den našeho Pána Ježíše.+
15 S touto důvěrou jsem tedy předtím zamýšlel k vám přijít,+ abyste měli druhou+ [příležitost k] radosti,
16 a po zastávce u vás jít do Makedonie+ a vrátit se z Makedonie k vám+ a být vámi doprovázen+ část cesty do Judeje.
17 Nuže, liboval jsem si snad v nějaké lehkovážnosti, když jsem měl takový úmysl?+ Nebo co zamýšlím, zamýšlím [snad] podle těla,+ takže by u mne mělo být „Ano, ano“ a „Ne, ne“?+
18 Ale na Boha se lze spolehnout, že naše řeč adresovaná vám není Ano, a přesto Ne.*
19 Vždyť Boží Syn,+ Kristus Ježíš, kterého jsme mezi vámi kázali, totiž já a Silvanus a Timoteus,+ se nestal Ano, a přesto Ne, ale Ano se v jeho případě stalo Ano.+
20 Ať je totiž Božích slibů+ jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím.*+ Proto je také skrze něho [řečeno] „amen“+ Bohu k slávě skrze nás.
21 Ale ten, kdo zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a kdo nás pomazal,+ je Bůh.
22 Také na nás vložil svou pečeť+ a dal nám do srdce závdavek+ toho, co má přijít,* totiž ducha.+
23 Tak volám Boha za svědka+ proti své vlastní duši, že jsem dosud nepřišel do Korintu proto, abych vás šetřil.+
24 Ne že jsme pány+ nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky+ k vaší radosti, neboť stojíte+ [svou] vírou.+
Poznámky
^ Římská provincie v jižním Řecku s hlavním městem Korintem.
^ Dosl. „čtete“.
^ Nebo „Ano a Ne jedním dechem“. Dosl. „Ano a ne“. Řec. Nai kai Ou; lat. EST et NON; J17,18(heb.) Hen wa·Loʼʹ.
^ „Jeho prostřednictvím.“ Nebo „v něm“.
^ Nebo „záloha na to, co má přijít“. Řec. ar·ra·boʹna. Viz Ef 1:14, ppč. „závdavkem“.
