2. Korinťanům 10:1–18
10 Já, Pavel, vás sám snažně prosím při KRISTOVĚ mírnosti+ a laskavosti,*+ ačkoli jsem mezi vámi zjevem ponížený,+ kdežto jsem-li nepřítomen, jsem vůči vám smělý.+
2 Vskutku prosím, abych, až budu přítomen, nemusel použít smělost s onou důvěrou, s níž počítám, když podnikám smělá opatření+ proti některým, kteří nás hodnotí, jako bychom chodili podle [toho, co jsme v] těle.
3 Ačkoli totiž chodíme v těle,+ nevedeme válku* podle [toho, co jsme v] těle.+
4 Vždyť zbraně našeho válčení nejsou tělesné,+ ale mocné v Bohu+ k vyvracení silně zakořeněných věcí.
5 Vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha;+ a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou KRISTA;
6 a jsme stále v pohotovosti, abychom uvalili trest za každou neposlušnost,+ jakmile se plně uskuteční vaše vlastní poslušnost.+
7 Díváte se na věci podle jejich povrchní hodnoty.+ Jestliže někdo sám v sobě důvěřuje, že patří Kristu, ať sám pro sebe znovu vezme v úvahu tuto skutečnost, že právě jako on patří Kristu, tak i my.+
8 Vždyť i kdybych se trochu příliš chlubil+ autoritou, kterou nám Pán dal, abychom vás budovali, a ne abychom vás strhávali,+ nebyl bych zahanben,
9 aby se nezdálo, že vás chci [svými] dopisy poděsit.
10 Říkají totiž: „[Jeho] dopisy jsou závažné a silné, ale [jeho] osobní přítomnost* je slabá+ a [jeho] řeč opovrženíhodná.“+
11 Ať takový člověk vezme v úvahu to, že jací jsme ve svém slově v dopisech, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v jednání, až budeme přítomni.+
12 Neodvažujeme se totiž zařadit se mezi některé, kteří se sami doporučují, nebo se s nimi srovnávat.+ Jistě nemají porozumění, když se měří sami podle sebe a srovnávají se sami se sebou.+
13 My, my se nebudeme chlubit vně hranic nám přidělených,+ ale podle hranic území, které nám Bůh přiřkl podle míry a způsobil, že dosáhlo dokonce až k vám.+
14 Skutečně se přespříliš nerozpínáme, jako kdybychom k vám nedosáhli, vždyť jsme byli první, kdo přišli dokonce až k vám při oznamování dobré zprávy o KRISTU.+
15 Ne, nechlubíme se vně hranic nám přidělených namáhavou prací někoho jiného,+ ale chováme naději, že budeme učiněni velkými mezi vámi vzhledem k našemu území,+ jak vaše víra poroste.+ Potom se rozhojníme ještě více,
16 abychom oznamovali dobrou zprávu krajinám za vámi,+ abychom se nechlubili na území někoho jiného, kde je to již připraveno.
17 „Ale kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“*+
18 Vždyť není schválen ten, kdo doporučuje sám sebe,+ ale ten, koho doporučuje Jehova.*+
Poznámky
^ Nebo „rozumnosti“. Dosl. „poddajnosti“. Řec. e·pi·ei·kiʹas; lat. mo·deʹsti·am.
^ „Nevedeme válku.“ Dosl. „nekonáme vojenskou službu“. Řec. ou ... stra·teu·oʹme·tha; lat. non ... mi·li·taʹmus.
^ Viz dodatek 5B.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
