2. Korinťanům 12:1–21
12 Musím se chlubit. Není to prospěšné, ale přejdu k nadpřirozeným viděním+ a zjevením Pána.
2 Znám člověka ve spojení s Kristem, který před čtrnácti lety — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím; Bůh ví — byl jako takový uchvácen+ do třetího nebe.
3 Ano, znám takového člověka — zda v těle, nebo odděleně od těla,+ nevím,* Bůh ví —,
4 že byl uchvácen do ráje*+ a slyšel nevyslovitelná slova, o kterých není pro člověka zákonné mluvit.
5 Takovým člověkem* se budu chlubit, ale nebudu se chlubit sám sebou, leda [svými] slabostmi.+
6 Jestliže se totiž budu chtít někdy chlubit,+ nebudu nerozumný, neboť řeknu pravdu. Ale zdržuji se [toho], aby mi nikdo nepřipisoval víc, než co vidí, že jsem, nebo co ode mne slyší,
7 právě kvůli přemíře* zjevení.
Abych se tedy přespříliš nevyvyšoval,+ byl mi dán osten* do těla,+ Satanův anděl, aby mě políčkoval, abych se přespříliš nevyvyšoval.
8 Proto jsem třikrát+ snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo;
9 a přece mi skutečně řekl: „Má nezasloužená laskavost ti stačí,+ neboť [má] moc se zdokonaluje ve slabosti.“+ Velmi rád se proto budu spíše chlubit svými slabostmi,+ aby KRISTOVA moc zůstala nade mnou jako stan.
10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.+
11 Stal jsem se nerozumným. Donutili jste mě k tomu,+ neboť jsem měl být doporučen vámi. Vždyť jsem se ani v jediné věci neprokázal být podřadnější než [vaši] nejznamenitější+ apoštolové, i když nejsem nic.+
12 Znamení apoštola+ byla mezi vámi vskutku prováděna se vší vytrvalostí+ a znameními a předzvěstmi a mocnými skutky.*+
13 Vždyť v jakém ohledu jste se stali menšími než ostatní sbory kromě toho, že jsem se vám sám nestal břemenem?+ Laskavě mi odpusťte tuto křivdu.
14 Pohleďte, již potřetí+ jsem přichystán k vám přijít, a přece se nestanu břemenem. Nehledám totiž váš majetek,+ ale vás, neboť děti+ by neměly ukládat pro [své] rodiče, ale rodiče pro [své] děti.+
15 Já, já se velmi rád vydám a budu úplně vydán pro vaše duše.+ Jestliže vás tím hojněji miluji, mám být milován o to méně?
16 Ale ať je to jakkoli, nezatížil jsem vás.+ A přece říkáte, že jsem byl „lstivý“ a chytil jsem vás „šalebností“.+
17 Pokud jde o kohokoli z těch, které jsem k vám poslal, využil jsem vás snad skrze něho?
18 Naléhal jsem na Tita a poslal jsem s ním bratra. Cožpak vás Titus nějak využil?+ Cožpak jsme nešli v témže duchu,+ v týchž šlépějích?
19 Myslíte si po celou tu dobu, že se před vámi obhajujeme? Je to Bůh, před kterým mluvíme ve spojitosti s Kristem. Ale, milovaní, všechno je k vašemu budování.+
20 Nějak se totiž bojím, že až přijdu,+ snad vás nenaleznu tak, jak bych si přál, a snad se vůči vám neprokážu tak, jak byste si přáli, ale místo toho bude jaksi rozepře, žárlivost,+ případy hněvu, sváry, ostouzení, našeptávání, případy nadutosti, nepokoje.+
21 Snad až znovu přijdu, můj Bůh by mě mohl mezi vámi pokořit, a mohl bych truchlit nad mnohými z těch, kdo dříve hřešili,+ ale nečinili pokání ze své nečistoty* ani smilstva*+ a nevázaného chování,*+ které prováděli.
Poznámky
^ „Nevím.“ B vynechává.
^ „Ráje“, P46אBVgSypJ11,17,18;J22 „zahrady Eden“.
^ Nebo „Takovou věcí“, tedy zkušeností.
^ Nebo „zašpičatělý kůl“.
^ Nebo „znamenitosti“.
^ Nebo „a zázraky“.
^ „Nečistoty.“ Řec. a·ka·thar·siʹai, 3. p., j. č.; J17,22(heb.) hat·tum·ʼahʹ, „nečistoty“. Viz Ez 22:15 a Ga 5:19, ppč. „nečistota“.
^ Viz dodatek 5A.
^ „Nevázaného chování.“ Řec. a·sel·geiʹai, 3. p., j. č.; Vgc(lat.) im·pu·di·ciʹti·a; J17,22(heb.) haz·zim·mahʹ, „nevázaného chování“. Viz Ga 5:19, ppč. „chování“. Srovnej 3Mo 18:17 ppč.
