2. Královská 19:1–37

19  A jakmile král Ezekjáš+ slyšel, stalo se, že okamžitě roztrhl své oděvy+ a přikryl se pytlovinou+ a vešel do Jehovova domu.+  Dále, poslal Eljakima,+ který byl nad domácností, a tajemníka Šebnu+ a starší muže z kněží přikryté pytlovinou k proroku Izajášovi,*+ synu Amocovu.+  A přistoupili k tomu, aby mu řekli: „Tak řekl Ezekjáš: ‚Tento den je dnem tísně+ a přísného napomenutí+ a opovržlivé nestoudnosti,+ neboť synové dospěli až k ústí lůna+ a není síla k porodu.+  Snad Jehova, tvůj Bůh, uslyší všechna slova rabšakeho,+ kterého poslal jeho pán, asyrský král, aby popichoval+ živého Boha, a vskutku s ním zúčtuje za slova, která slyšel Jehova, tvůj Bůh.+ A pozvedneš modlitbu+ ve prospěch ostatku,+ který se má najít.‘“  Sluhové krále Ezekjáše tedy vešli k Izajášovi.+  Potom jim Izajáš řekl: „Tohle byste měli říci svému pánovi: ‚Tak řekl Jehova:+ „Neboj se+ kvůli slovům, která jsi slyšel, jimiž o mně sloužící asyrského krále mluvili utrhačně.+  Hle, vkládám do něho ducha,+ a uslyší zprávu+ a vrátí se do své vlastní země; a jistě způsobím, že ve své vlastní zemi padne mečem.“‘“+  Potom se rabšake+ vrátil a našel asyrského krále, jak bojuje proti Libně;+ slyšel totiž, že od Lakiše+ odtáhl.  Slyšel říkat o  Tirhakovi, králi Etiopie:* „Hle, vytáhl, aby s tebou bojoval.“ Proto opět poslal posly+ k Ezekjášovi a řekl: 10  „Tohle byste měli říci judskému králi Ezekjášovi: ‚Nenech se klamat svým Bohem, v něhož důvěřuješ,+ když říkáš: „Jeruzalém+ nebude dán do ruky asyrského krále.“+ 11  Pohleď, sám jsi slyšel, co udělali asyrští králové všem zemím, že je zasvětili zničení;+ a ty sám budeš osvobozen?+ 12  Osvobodili bohové+ národů, které zničili moji praotcové, [své národy], ano Gozan+ a Charan+ a Recef a syny Edenu,+ kteří byli v Tel-assaru?+ 13  Kde je — král Chamatu+ a král Arpadu+ a král měst Sefarvajim, Hena a Ivva?‘“+ 14  Potom vzal Ezekjáš dopisy z ruky poslů a přečetl je,+ načež Ezekjáš vyšel do Jehovova domu a předestřel to před Jehovou.+ 15  A Ezekjáš se začal před Jehovou modlit+ a říkat: „Ó Jehovo, BOŽE Izraele,+ který sedíš na cherubínech,+ ty jediný jsi [pravý] Bůh všech království+ země.+ Ty sám jsi udělal nebesa+ a zemi.+ 16  Nakloň své ucho, Jehovo, a slyš.+ Otevři své oči,+ Jehovo, a viz, a slyš Senacheribova slova, jež poslal, aby popichoval+ živého Boha.* 17  Je to skutečnost, Jehovo, [že] asyrští králové zpustošili národy a jejich zemi.+ 18  A vydali jejich bohy ohni, protože to nebyli žádní bohové,*+ ale zpracování lidských rukou,+ dřevo a kámen; takže je zničili. 19  A nyní nás, Jehovo, náš Bože,+ prosím, zachraň+ z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.“+ 20  A Izajáš, syn Amocův, přistoupil k tomu, aby poslal k Ezekjášovi a řekl: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele:+ ‚Slyšel jsem modlitbu,+ kterou jsi ke mně pronesl ohledně asyrského krále Senacheriba.+ 21  To je slovo, které proti němu mluvil Jehova: „Panenská dcera Sionu tebou pohrdla,+ vysmála se ti.+Jeruzalémská dcera+ za tebou potřásla hlavou.+ 22  Koho jsi popichoval+ a o kom jsi mluvil utrhačně?+A proti komu jsi pozvedl+ hlasa zvedáš oči do výše?+To proti Svatému Izraele!+ 23  Prostřednictvím svých poslů+ jsi popichoval Jehovu* a říkáš:+‚S množstvím* svých válečných dvoukolých vozů já+ —já jistě vystoupím do výše hornatých krajů,+nejodlehlejších končin Libanonu;+a pokácím jeho vznosné cedry,+ jeho vybrané jalovce.+A vstoupím do jeho konečného ubytovacího místa, [do] lesa jeho sadu.+ 24  Já sám budu jistě kopat a pít cizí vodya chodidly svých nohou vysuším všechny nilské kanály v Egyptě.‘+ 25  Neslyšel jsi?+ Z odlehlých časů je to, co udělám.+Od minulých dnů jsem to dokonce utvářel.+Nyní to přivodím.+A posloužíš, aby opevněná města zpustla jako kupy trosek.+ 26  A jejich obyvatelé budou mít zemdlené ruce;+budou prostě zděšeni a zahanbeni.+Budou jako polní rostlinstvo a hebká zelená tráva,+tráva ze střech,+ když je sežehnutí před východním větrem.+ 27  A dobře znám tvé klidné sezení a tvé vycházení+ a tvé vcházení+a tvé vzrušení proti mně,+ 28  protože tvé vzrušení+ proti mně a tvůj řev mi dolehly do uší.+A jistě ti do nosu nasadím svůj hák a svou uzdu mezi tvé rty+a vskutku tě odvedu zpátky tou cestou, kterou jsi přišel.“+ 29  A to bude pro tebe znamením:+ Tento rok se bude jíst,* co vyroste z roztroušených jader,+ a druhý rok obilí, které vyrazí samo; ale třetí rok sejte semeno+ a sklízejte, a sázejte vinice a jezte jejich plody.+ 30  A ti, kdo uniknou z judského domu, ti, kdo zbudou,+ jistě dole zakoření a nahoře ponesou plody.+ 31  Vždyť z Jeruzaléma vyjde ostatek+ a ti, kdo uniknou z hory Sion.+ Právě horlivost+ Jehovy vojsk* to učiní. 32  Proto tak řekl Jehova o asyrském králi:+ „Nevejde do tohoto města+ ani tam nevystřelí šíp+ ani mu nenastaví štít ani proti němu nenasype obléhací násep.+ 33  Vrátí se cestou, po které přistoupil k tomu, aby přišel, a do tohoto města nevejde, je Jehovův výrok.+ 34  A jistě budu toto město bránit,+ abych je zachránil kvůli sobě+ a kvůli svému sluhovi Davidovi.“‘“+ 35  A té noci se stalo, že Jehovův anděl přistoupil k tomu, aby vyšel a srazil+ v táboře Asyřanů sto osmdesát pět tisíc.+ Když lidé časně ráno vstali, hle, všichni byli mrtví, mrtvoly.+ 36  Proto asyrský král Senacherib+ odtáhl a šel a vrátil se+ a usídlil se v Ninive.+ 37  A když se klaněl v domě svého boha*+ Nisroka,+ stalo se, že jeho synové* Adrammelek a Šarecer ho srazili mečem+ a sami unikli do země Ararat.*+ A začal místo něho vládnout jeho syn Esar-chaddon.+

Poznámky

Znamená „záchrana od Jehovy“. Heb. Ješa·ʽejaʹhu; LXXVg „Esaias“.
„Etiopie; Etiopů“, LXXVg; heb. Kuš.
„Živého Boha.“ Heb. ʼElo·himʹ, mn. č., po němž následuje v j. č. přídavné jméno chai, ‚živý‘, stejně jako ve v. 4.
Nebo „nebyl žádný Bůh“. Heb. loʼ ʼelo·himʹ; LXXVg „žádní bohové“.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„S množstvím.“ MmarginLXXSyVg a Iz 37:24.
„Se bude jíst.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Jehovy vojsk“, MmarginLXXSyVg, mnoho heb. rkp. a Iz 37:32. Tam, kde jsou v M uvedeny bez souhlásek samohláskové značky slova pro „vojska“, je to qere, ale ne kethib (čteno, ale nenapsáno).
„Svého boha.“ Heb. ʼelo·havʹ, mn. č. od ʼelóʹah, vztahuje se na falešného boha Nisroka jako označení vznešenosti.
„Jeho synové“, MmarginLXXSyVg, mnoho heb. rkp. a Iz 37:38. Qere, ale ne kethib (čteno, ale nenapsáno). Viz v. 31 ppč.
„Ararat“, MLXXSy; Vg „Arménů“.