2. Královská 2:1–25
2 A stalo se, když Jehova měl vzít Elijáše+ ve větrné bouři vzhůru k nebesům,+ že Elijáš a Eliša*+ přistoupili k tomu, aby šli z Gilgalu.*+
2 A Elijáš začal Elišovi říkat: „Sedni si, prosím, tady, protože Jehova mě poslal až k Betelu.“ Eliša však řekl: „Jakože žije Jehova+ a jakože žije tvá duše,+ neopustím tě.“+ Sešli tedy k Betelu.+
3 Nato vyšli k Elišovi synové proroků,+ kteří byli v Betelu, a řekli mu: „Skutečně víš, že Jehova dnes bere tvého pána* z postavení hlavy nad tebou?“+ Řekl na to: „Také to dobře vím.+ Mlčte.“
4 Nyní mu Elijáš řekl: „Elišo, prosím, sedni si tady, protože Jehova mě poslal do Jericha.“+ Řekl však: „Jakože žije Jehova a jakože žije tvá duše, neopustím tě.“ Přišli tedy k Jerichu.
5 Potom se k Elišovi přiblížili synové proroků, kteří byli v Jerichu, a řekli mu: „Skutečně víš, že Jehova dnes bere tvého pána z postavení hlavy nad tebou?“ Řekl na to: „Také to dobře vím. Mlčte.“+
6 Nyní mu Elijáš řekl: „Sedni si, prosím, tady, protože Jehova mě poslal k Jordánu.“+ Řekl však: „Jakože žije Jehova a jakože žije tvá duše, neopustím tě.“+ Oba šli tedy dál.
7 A bylo padesát mužů ze synů proroků, kteří šli a zůstali stát opodál v dohledu;+ ale pokud jde o ně oba, ti stáli u Jordánu.
8 Potom vzal Elijáš svůj úřední oděv+ a sbalil jej a udeřil vody, a postupně se rozdělily tímto směrem a oním směrem, takže oba přešli po suché zemské půdě.+
9 A jakmile přešli, stalo se, že Elijáš řekl Elišovi: „Požádej, co bych měl pro tebe udělat, než budu od tebe vzat.“+ Na to Eliša řekl: „Prosím, aby mi připadly dva podíly+ na tvém duchu.“+
10 Na to řekl: „Požádal+ jsi o obtížnou věc. Jestliže mě uvidíš, až [budu] od tebe vzat, stane se ti tak; ale jestliže ne, nestane se to.“
11 A stalo se, jak kráčeli a při chůzi mluvili, tu pohleďme, ohnivý válečný dvoukolý vůz+ a ohniví koně, a přistoupili k tomu, aby učinili mezi oběma rozdělení; a Elijáš vystoupil ve větrné bouři k nebesům.+
12 Eliša to celou dobu viděl a křičel: „Můj otče, můj otče,+ válečný dvoukolý vůz* Izraele a jeho jezdci na koních!“+ A už ho neviděl. Uchopil tudíž své vlastní oděvy a roztrhl je na dva kusy.+
13 Nato zvedl Elijášův úřední oděv,+ který z něho spadl, a šel zpět a stál u břehu Jordánu.
14 Potom vzal Elijášův úřední oděv, který z něho spadl, a udeřil vody+ a řekl: „Kde je Jehova, BŮH Elijášův, ano On?“+ Když vody udeřil, tehdy se postupně rozdělily tímto směrem a oním směrem, takže Eliša přešel.
15 Když ho na nějakou vzdálenost viděli synové proroků, kteří byli u Jericha, začali říkat: „Elijášův duch+ se usadil na Elišovi.“ Přišli mu tudíž vstříc a klaněli se* mu k zemi.+
16 A přikročili k tomu, aby mu řekli: „Hle, s tvými sluhy je padesát mužů, statečných osob. Prosíme, ať jdou a hledají tvého pána. Možná, že ho Jehovův duch*+ pozdvihl, a pak jej hodil na jednu z hor nebo do jednoho údolí.“ Řekl však: „Nepošlete je.“
17 A stále na něho naléhali, až byl uveden do rozpaků, takže řekl: „Pošlete.“ Poslali nyní padesát mužů; a hledali tři dny, ale nenašli ho.
18 Když se k němu vrátili, bydlel v Jerichu.+ Potom jim řekl: „Neříkal jsem vám: ‚Nechoďte‘?“
19 Časem muži z města řekli Elišovi: „Hle, poloha města je dobrá,+ právě jak můj pán vidí; ale voda+ je špatná a země působí potraty.“+
20 Na to řekl: „Doneste mi malou novou misku a dejte do ní sůl.“ Donesli mu ji tedy.
21 Nato vyšel ke zdroji vody a hodil do něho sůl+ a řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Já činím tuto vodu zdravou.+ Už z ní nevzejde smrt ani nebude působit potraty.‘“
22 A voda zůstává uzdravená až do tohoto dne+ podle Elišova slova, jež mluvil.
23 A přistoupil k tomu, aby odtamtud vyšel do Betelu.+ Jak šel po cestě nahoru, byli tam malí chlapci,+ kteří přišli z města a začali se mu pošklebovat+ a kteří mu říkali: „Jdi vzhůru, holohlavče!+ Jdi vzhůru, holohlavče!“
24 Nakonec se otočil za sebe a viděl je a svolal na ně zlo v Jehovově jménu.+ Nato vyšly z lesa dvě medvědice+ a na kusy roztrhaly z jejich počtu dvaačtyřicet dětí.+
25 A šel odtamtud k hoře Karmel+ a odtamtud se vrátil do Samaří.
Poznámky
^ Znamená „Bůh je záchrana“. LXXBagster(řec.) He·li·sai·eʹ; Vgc(lat.) E·li·seʹus.
^ Nejde o Gilgal, který ležel blízko Jericha v dolní části údolí Jordánu, ale o Gilgal, který ležel v hornatém kraji nedaleko Betelu; odtud mohli ‚sejít k Betelu‘, jak je uvedeno ve v. 2. Viz 4:38.
^ „Tvého pána.“ Heb. ʼadho·nejʹkha, mn. č. od ʼa·dhónʹ, označuje vznešenost.
^ Nebo „válečné dvoukolé vozy“. Heb. reʹkhev, j. č., možná v kolektivním smyslu, stejně jako ve v. 11.
^ „Klaněli se.“ Řec. pro·se·kyʹne·san. Srovnej Heb 1:6 ppč.
^ Nebo „vítr“. Heb. ruʹach; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tus.
