2. Královská 4:1–44
4 A byla jistá žena z manželek synů+ proroků, jež křičela k Elišovi a říkala: „Tvůj sluha, můj manžel, je mrtev; a sám dobře víš, že se tvůj vlastní sluha stále bál+ Jehovy, a přišel věřitel,+ aby si vzal obě mé děti za otroky.“
2 Na to jí Eliša řekl: „Co mám pro tebe udělat?+ Pověz mi, co máš v domě?“ Na to řekla: „Tvá služka nemá v domě vůbec nic než džbán oleje s hubicí.“+
3 Potom řekl: „Jdi, vyžádej si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby. Neomezuj se jen na několik.
4 A půjdeš a zavřeš za sebou a svými syny dveře a budeš nalévat do všech těch nádob, a plné bys měla dávat stranou.“
5 A tak od něho odešla.
Když za sebou a svými syny zavřela dveře, přinášeli k ní [nádoby] a ona nalévala.+
6 A stalo se, že jakmile byly nádoby plné, přikročila k tomu, aby řekla svému synovi: „Přines ke mně přece ještě další nádobu.“+ Řekl jí však: „Další nádoba už není.“ Na to olej přestal.+
7 Vešla tedy a pověděla [to] muži [pravého] Boha a on nyní řekl: „Jdi, prodej olej a splať své dluhy,+ a ty [a] tvoji synové byste měli žít z toho, co zbývá.“+
8 A jednoho dne se stalo, že se Eliša ubíral do Šunemu,+ kde byla jedna významná žena, a začala ho nutit,+ aby pojedl chléb. A kdykoli šel kolem, stalo se, že tam odbočoval, aby pojedl chléb.
9 Posléze řekla svému manželovi:+ „Hle, dobře vím, že je to svatý Boží muž,+ který kolem nás neustále chodí.
10 Prosím, udělejme na zdi malou nástřešní místnost+ a dejme mu tam lehátko a stůl a židli a svícen;+ a kdykoli k nám vejde, stane se, že tam může odbočit.“+
11 A jednoho dne se stalo, že vešel jako obvykle a odbočil do nástřešní místnosti a lehl si tam.
12 Řekl tedy svému sloužícímu Gechazimu:+ „Zavolej tu Šunemanku.“+ Na to ji zavolal, aby se před něho postavila.
13 Potom mu řekl: „Řekni jí, prosím: ‚Hle, omezila ses kvůli nám vším tímto omezením.+ Co se má pro tebe udělat?+ Je něco, o čem by se mělo pro tebe promluvit s králem+ nebo s velitelem vojska?‘“+ Na to řekla: „Bydlím mezi svým vlastním lidem.“+
14 A přikročil k tomu, aby řekl: „Co se má tedy pro ni udělat?“ Gechazi nyní řekl: „Vskutku, nemá syna+ a její manžel je starý.“
15 Okamžitě řekl: „Zavolej ji.“ Zavolal ji tedy a zůstala stát u vchodu.
16 Potom řekl: „V tento ustanovený čas příštího roku* budeš objímat syna.“+ Řekla však: „Ne, můj pane, muži [pravého] Boha! Nepovídej lži ve spojitosti se svou služkou.“
17 Žena však otěhotněla a porodila syna v tento ustanovený čas příštího roku,+ právě jak k ní Eliša mluvil.+
18 A dítě dál rostlo, a jednoho dne se stalo, že vyšel jako obvykle ke svému otci s ženci.+
19 A stále říkal svému otci: „Moje hlava, ach, moje hlava!“+ Nakonec řekl sloužícímu: „Odnes ho k jeho matce.“+
20 Odnesl ho tedy a přinesl ho k jeho matce. A seděl jí na kolenou až do poledne a posléze zemřel.+
21 Pak vyšla nahoru a položila ho na lehátko+ muže [pravého] Boha+ a zavřela za ním dveře a šla ven.
22 Nyní zavolala svého manžela a řekla: „Pošli mi přece, prosím, jednoho ze sloužících a jednu z oslic a dovol mi běžet až k muži [pravého] Boha a vrátit se.“+
23 Ale on řekl: „Proč k němu jdeš dnes? Není novoluní+ ani sabat.“ Řekla však: „To je v pořádku.“
24 Osedlala tedy oslici+ a řekla svému sloužícímu: „Žeň a jeď kupředu. Nezdržuj se kvůli mně v jízdě, ledaže bych ti řekla.“
25 A přistoupila k tomu, aby šla a přišla k muži [pravého] Boha na horu Karmel. A jakmile ji muž [pravého] Boha venku vpředu viděl, stalo se, že okamžitě řekl svému sloužícímu Gechazimu:+ „Pohleď, tamhle ta Šunemanka.
26 Běž jí, prosím, vstříc a řekni jí: ‚Je s tebou všechno v pořádku? Je všechno v pořádku s tvým manželem? Je všechno v pořádku s dítětem?‘“ Na to řekla: „Všechno v pořádku.“
27 Když přišla k muži [pravého] Boha na horu, okamžitě se chopila jeho nohou.+ Na to Gechazi přišel blíž, aby ji odstrčil,+ ale muž [pravého] Boha+ řekl: „Nech ji být,+ neboť její duše je v ní hořká;+ a Jehova to přede mnou utajil+ a nepověděl mi [to].“
28 Nyní řekla: „Žádala jsem prostřednictvím svého pána o syna? Neříkala jsem: ‚Nepovedeš mě k falešné naději‘?“+
29 Okamžitě řekl Gechazimu:+ „Opásej si bedra+ a vezmi do ruky mou hůl+ a jdi. V případě, že se s někým potkáš, nepozdravíš ho;+ a v případě, že by tě někdo zdravil, neodpovíš mu. A položíš mou hůl chlapci na obličej.“+
30 Na to řekla chlapcova matka: „Jakože žije Jehova+ a jakože žije tvá duše,+ neopustím tě.“+ Proto vstal a šel s ní.*
31 A Gechazi, ten se ubíral před nimi a potom položil hůl chlapci na obličej, ale nebyl žádný hlas ani známka pozornosti.+ Šel mu tedy zpátky vstříc a pověděl mu a řekl: „Chlapec se neprobudil.“+
32 Konečně vešel do domu Eliša, a tu byl chlapec mrtvý, položený na jeho lehátku.+
33 Nato vešel a zavřel za nimi oběma dveře+ a začal se modlit k Jehovovi.+
34 Nakonec vyšel nahoru a položil se na dítě+ a položil svá vlastní ústa na jeho ústa a své vlastní oči na jeho oči a své vlastní dlaně na jeho dlaně a zůstal nad ním skloněn, a tělo dítěte se postupně zahřálo.
35 Potom začal opět chodit po domě, jednou tímto směrem a jednou oním směrem, načež vyšel nahoru a sklonil se nad ním. A chlapec začal kýchat,* celkem sedmkrát. Poté chlapec otevřel oči.+
36 Nyní zavolal Gechaziho a řekl: „Zavolej tu Šunemanku.“+ Zavolal ji tedy a ona k němu vešla. Potom řekl: „Zdvihni svého syna.“+
37 A přistoupila k tomu, aby vešla a padla mu k nohám a poklonila se mu k zemi.+ Poté zdvihla svého syna a vyšla.+
38 A Eliša se vrátil do Gilgalu*+ a v zemi byl hladomor.+ Jak před ním seděli synové+ proroků,+ řekl časem svému sloužícímu:+ „Postav velký hrnec na vaření a uvař pro syny proroků dušené [jídlo].“+
39 Jistý [muž] tudíž vyšel na pole natrhat slézy+ a našel planou révu a natrhal na ní plané tykve, plný svůj oděv, a pak přišel a nakrájel je do hrnce na dušení, neboť s nimi nebyli obeznámeni.
40 Později to nalili mužům k jídlu. A jakmile pojedli z dušeného [jídla], stalo se, že vykřikli a začali říkat: „V hrnci je smrt,+ muži [pravého] Boha.“+ A nebyli schopni jíst.
41 A tak řekl: „Přineste tedy mouku.“ Potom, co ji hodil do hrnce, přikročil k tomu, aby řekl: „Nalejte lidem, ať jedí.“ A v hrnci se neprokázalo být nic škodlivého.+
42 A byl muž, který přišel z Baal-šališi+ a přinesl+ muži [pravého] Boha chléb z prvních zralých plodů,+ dvacet ječných chlebů+ a nové obilí ve svém chlebovém vaku. Potom řekl: „Dej to lidem, ať jedí.“+
43 Jeho obsluhující však řekl: „Jak mám tohle předložit stovce mužů?“+ Na to řekl: „Dej to lidem, ať jedí, neboť tak řekl Jehova: ‚Bude se jíst a budou zbytky.‘“*+
44 Na to jim to předložil a začali jíst a měli zbytky podle Jehovova slova.+
Poznámky
^ „V tento ustanovený čas příštího roku.“ Srovnej 1Mo 18:10 ppč.
^ Nebo „za ní“. Místo vazby „s ní“ Hebrejci často říkali „za ní“.
^ Nebo „mrkat“.
^ „Bude se jíst a budou zbytky.“ V heb. jsou tato slovesa v infinitivu absolutním, nevyjadřují určitý čas ani určitou osobu.
