2. Královská 6:1–33
6 A synové+ proroků začali Elišovi říkat: „Pohleď, místo,+ kde bydlíme před tebou, je pro nás příliš stísněné.+
2 Dovol nám, prosím, dojít až k Jordánu a každý odtamtud vezme trám a uděláme si+ tam místo k bydlení.“ Řekl tedy: „Jděte.“
3 A jistý [muž] přikročil k tomu, aby řekl: „Pojď, prosím, a jdi se svými sluhy.“ Na to řekl: „Já půjdu.“
4 Šel tudíž s nimi a konečně došli k Jordánu a začali podtínat stromy.+
5 A stalo se, že jistý [muž] kácel svůj trám, a hlava sekery*+ spadla do vody. A začal křičet a říkat: „Běda, můj pane,+ vždyť byla půjčená!“+
6 Muž [pravého] Boha nato řekl: „Kam spadla?“ Ukázal mu tedy místo. Okamžitě usekl kus dřeva a hodil jej tam a přiměl hlavu sekery vyplout.+
7 Nyní řekl: „Zvedni si ji.“ Hned napřáhl ruku a vzal ji.
8 A syrský král,+ ten se zapletl do války s Izraelem. Poradil se tedy se svými sluhy+ a řekl: „Na tom a tom místě budete se mnou tábořit.“*+
9 Potom muž [pravého] Boha+ poslal k izraelskému králi a řekl: „Střež se, abys kolem toho místa nechodil,+ protože tam sestupují Syřané.“+
10 Izraelský král tedy poslal na místo, o němž mu řekl muž [pravého] Boha.+ A varoval+ ho, a on se odtamtud držel stranou, ne [jen] jednou nebo dvakrát.
11 Srdce syrského krále se tudíž nad tou záležitostí rozvzteklilo,+ takže zavolal své sluhy a řekl jim: „Nepovíte mi, kdo z těch, kteří k nám patří, je pro izraelského krále?“+
12 Jeden z jeho sluhů nato řekl: „Žádný, můj pane, králi, ale to Eliša,+ prorok, který je v Izraeli, povídá izraelskému králi věci,+ které mluvíš ve své vnitřní ložnici.“+
13 Řekl tedy: „Jděte a vizte, kde je, abych poslal a vzal ho.“+ Později mu podali zprávu, jež říkala: „Je v Dotanu.“+
14 Okamžitě tam poslal koně a válečné dvoukolé vozy a mohutnou vojenskou sílu;+ a přistoupili k tomu, aby přišli v noci a obklíčili město.
15 Když se služebník+ muže [pravého] Boha časně zvedl, aby vstal, a vyšel, hle, město obklopovala vojenská síla s koňmi a válečnými dvoukolými vozy. Jeho sloužící mu ihned řekl: „Běda, můj pane!+ Co budeme dělat?“
16 Řekl však: „Neboj se,+ neboť těch, kteří jsou s námi, je víc než těch, kteří jsou s nimi.“+
17 A Eliša se začal modlit+ a říkat: „Jehovo, otevři mu, prosím, oči,+ aby viděl.“ Jehova okamžitě otevřel oči sloužícího, takže viděl, a pohleďme, hornatý kraj byl plný koní a ohnivých válečných dvoukolých vozů+ všude kolem Eliši.+
18 Když k němu začali sestupovat, Eliša přikročil k tomu, aby se modlil k Jehovovi a řekl: „Prosím, postihni tento národ* slepotou.“+ Postihl je tedy slepotou podle Elišova slova.
19 Nyní jim Eliša řekl: „To není ta cesta a to není to město. Následujte mě a dovolte mi vás dovést k muži, kterého hledáte.“ Doprovodil je však do Samaří.+
20 A jakmile došli do Samaří, stalo se, že potom Eliša řekl: „Jehovo, otevři těmto [lidem] oči, ať vidí.“+ Jehova jim okamžitě otevřel oči a uviděli; a hle, byli uprostřed Samaří.
21 Jakmile je izraelský král viděl, tu řekl Elišovi: „Mám [je] srazit, mám [je] srazit,+ můj otče?“+
22 Řekl však: „Nesrazíš [je]. Srážíš ty, které jsi zajal svým mečem a svým lukem?+ Předlož jim chléb a vodu, ať se najedí a napijí+ a jdou ke svému pánovi.“
23 Prostřel jim tudíž velkou hostinu; a začali jíst a pít, načež je poslal pryč, a šli ke svému pánovi. A loupeživé tlupy+ Syřanů už ani jednou nepřišly do izraelské země.
24 A poté se stalo, že syrský král Ben-hadad přistoupil k tomu, aby sebral celý svůj tábor a aby vytáhl a oblehl+ Samaří.
25 Časem nastal v Samaří velký hladomor,+ a pohleďme, obléhali je, až oslí hlava+ dosáhla ceny osmdesáti kousků stříbra a čtvrtina míry kav* holubího trusu+ měla cenu pěti kousků stříbra.
26 A když izraelský král procházel po zdi, stalo se, že jistá žena k němu vykřikla a řekla: „Zachraň přece, ach můj pane, králi!“+
27 Řekl na to: „Jestliže tě nezachrání Jehova, z jakého [zdroje] tě zachráním já?+ Z mlatu, z lisu na víno nebo na olej?“
28 A král přikročil k tomu, aby jí řekl: „Co je ti?“ Řekla tedy: „Tahle žena, ta mi řekla: ‚Dej svého syna, abychom ho snědly dnes, a mého vlastního syna sníme zítra.‘+
29 Uvařily+ jsme tedy mého syna a snědly ho.+ Potom jsem jí druhého dne řekla: ‚Dej svého syna, abychom ho snědly.‘ Ale ona svého syna schovala.“
30 A jakmile král slyšel slova té ženy, stalo se, že si okamžitě roztrhl+ oděvy; a jak procházel po zdi, lidé uviděli, a pohleďme, vespod na jeho těle byla pytlovina.
31 A přikročil k tomu, aby řekl: „Kéž mi tak učiní Bůh a kéž tak k tomu přidá, jestliže dnes hlava Eliši, syna Šafatova, zůstane na něm stát!“+
32 A Eliša seděl ve svém vlastním domě a starší muži* seděli s ním,+ když z [místa] před sebou poslal jednoho muže. Než k němu mohl posel vejít, sám řekl starším mužům: „Viděli jste, jak ten vrahův+ syn poslal, aby mi odňal hlavu? Dávejte na to pozor: jakmile posel přijde, zavřete dveře a zatlačíte ho dveřmi zpět. Není za ním zvuk+ nohou jeho pána?“
33 Ještě s nimi mluvil, když tu k němu přicházel posel,* a [král]* přistoupil k tomu, aby řekl: „Hle, to je neštěstí od Jehovy.+ Proč bych měl ještě dál na Jehovu čekat?“+
Poznámky
^ „Hlava sekery.“ Dosl. „železo“.
^ „Budete se mnou tábořit“, na základě malé změny v M.
^ Nebo „tyto pohany“.
^ Kav se rovnal 1,22 l.
^ „A starší muži (starší).“ Heb. wehaz·zeqe·nimʹ; řec. pre·sbyʹte·roi. Viz Sk 15:2 ppč.
