2. Královská 7:1–20
7 Eliša nyní řekl: „Naslouchejte Jehovovu slovu.+ Tak řekl Jehova: ‚Zítra asi v tomto čase bude mít v průchodu samařské brány míra sea* jemné mouky cenu šekelu* a dvě míry sea ječmene cenu šekelu.‘“+
2 Pobočník, o jehož ruku se král opíral,+ na to odpověděl muži [pravého] Boha a řekl: „Kdyby Jehova nadělal v nebesích propusti,+ mohlo by se to přihodit?“+ Na to řekl: „Uvidíš to tu na vlastní oči,+ ale jíst z toho nebudeš.“+
3 A byli čtyři muži, malomocní, kteří byli ve vchodu brány;+ a začali jeden druhému říkat: „Proč tu sedíme, dokud nezemřeme?
4 Kdybychom byli řekli: ‚Vstupme do města‘, když je ve městě hladomor, také bychom tam museli zemřít.+ A jestliže budeme opravdu sedět zde, také budeme muset zemřít. Pojďte tedy a vpadněme do tábora Syřanů. Jestliže nás zachovají naživu, budeme žít; ale jestliže nás usmrtí, potom budeme muset zemřít.“+
5 Za večerní tmy se tedy zvedli, aby vstoupili do tábora Syřanů; a došli až na okraj tábora Syřanů, a pohleďme, nikdo tam nebyl.
6 A sám Jehova* [předtím] způsobil, že tábor Syřanů slyšel zvuk válečných dvoukolých vozů,+ zvuk koní, zvuk velké vojenské síly,+ takže si řekli: „Pohleďme, izraelský král proti nám najal chetitské krále+ a egyptské krále,+ aby přitáhli proti nám!“
7 Okamžitě vstali a ve večerní tmě+ uprchli a opustili své stany a své koně+ a své osly — tábor, právě jak byl — a prchali o svou duši.*+
8 Když ti malomocní došli až na okraj tábora, vstoupili potom do jednoho stanu a začali jíst a pít a nosit odtamtud stříbro a zlato a oděvy a odcházeli a odkládali si je. Potom se vrátili a vstoupili do jiného stanu a odnesli odtamtud věci a odešli a odložili si je.+
9 Nakonec začali jeden druhému říkat: „To, co děláme, není správné. Tento den je dnem dobré zprávy!+ Jestliže budeme váhat a skutečně čekat až do ranního světla, musí nás také dostihnout vina.+ Pojďte tedy nyní a vstupme a podejme zprávu v králově domě.“
10 Přišli tedy a zavolali na strážce+ městských bran a podali jim zprávu a řekli: „Vešli jsme do tábora Syřanů, a pohleďme, nebyl tam nikdo, ani zvuk člověka, ale jen uvázaní koně a uvázaní osli, a stany, právě jak byly.“+
11 Strážci bran ihned zavolali a podali zprávu královu domu uvnitř.
12 Král okamžitě za noci vstal a řekl svým sluhům:+ „Dovolte mi, prosím, povědět vám, co nám Syřané udělali.+ Dobře vědí, že jsme hladoví;+ a tak vyšli z tábora, aby se schovali na poli+ a řekli: ‚Vyjdou z města, a chytíme je živé a vstoupíme do města.‘“
13 Jeden z jeho sluhů nato odpověděl a řekl: „Ať, prosím, vezmou pět ze zbývajících koní, kteří zůstali ve městě.+ Pohleď, jsou stejní jako všechen izraelský zástup, který v něm zůstal. Pohleď, jsou stejní jako všechen izraelský zástup, který zahynul.+ A pošleme ven a uvidíme.“
14 Vzali tudíž dva dvoukolé vozy s koňmi a král je poslal ven za táborem Syřanů a řekl: „Jeďte a vizte.“
15 Na to je následovali až k Jordánu, a pohleďme, celá cesta byla plná oděvů a náčiní,+ které Syřané zahodili, když spěchali pryč.+ Potom se poslové vrátili a podali zprávu králi.
16 A lid přistoupil k tomu, aby vyšel a drancoval+ tábor Syřanů; a tak míra sea jemné mouky nabyla ceny šekelu a dvě míry sea ječmene ceny šekelu, podle Jehovova slova.+
17 A král ustanovil pobočníka, o jehož ruku se opíral,+ aby měl na starosti průchod brány; a lidé po něm v průchodu brány šlapali,+ takže zemřel, právě jak mluvil muž [pravého] Boha,+ když mluvil v čase, kdy k němu král sestoupil.
18 Stalo se tedy, právě jak mluvil muž [pravého] Boha ke králi, když řekl: „V průchodu samařské brány budou mít zítra v tomto čase dvě míry sea ječmene cenu šekelu a míra sea jemné mouky cenu šekelu.“+
19 Ale pobočník odpověděl muži [pravého] Boha a řekl: „I kdyby Jehova nadělal v nebesích propusti, mohlo by se to přihodit podle tohoto slova?“+ Na to řekl: „Uvidíš to tu na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.“+
20 Tak se mu také stalo,+ když po něm lid v průchodu brány šlapal,+ takže zemřel.
Poznámky
^ Viz dodatek 8A.
^ Sea se rovnalo 7,33 l.
^ Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
^ Nebo „svůj život“.
