2. Mojžíšova 16:1–36
16 Později se vzdálili z Elimu+ a celé shromáždění izraelských synů konečně přišlo do pustiny Sin,+ která je mezi Elimem a Sinajem, patnáctý den druhého měsíce po tom, co vyšli z egyptské země.
2 A celé shromáždění izraelských synů v pustině začalo reptat proti Mojžíšovi a Áronovi.+
3 A izraelští synové jim stále říkali: „Kdybychom tak byli zemřeli+ Jehovovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa,+ zatímco jsme do sytosti jedli chléb, protože jste nás vyvedli do téhle pustiny, abyste usmrtili celý tento sbor hladem.“+
4 Jehova potom řekl Mojžíšovi: „Hle, nechám vám pršet z nebes chléb;+ a lid vyjde a každý si den co den sebere své množství,+ abych je vyzkoušel, zda budou chodit v mém zákonu, nebo ne.+
5 A šestý den+ se stane, že připraví, co donesou, a prokáže se to [jako] dvojnásobek toho, co budou sbírat denně.“+
6 Mojžíš a Áron řekli tedy všem izraelským synům: „Večer jistě poznáte, že je to Jehova, kdo vás vyvedl z egyptské země.+
7 A ráno vskutku uvidíte Jehovovu slávu,+ protože slyšel vaše reptání proti Jehovovi. A co jsme my, abyste reptali proti nám?“
8 A Mojžíš pokračoval: „Bude to, až vám dá Jehova večer k jídlu maso a ráno chléb do sytosti, protože Jehova slyšel vaše reptání, jímž reptáte proti němu. A co jsme my? Vaše reptání není proti nám, ale proti Jehovovi.“+
9 A Mojžíš přikročil k tomu, aby řekl Áronovi: „Řekni celému shromáždění izraelských synů: ‚Přibližte se před Jehovu, protože slyšel vaše reptání.‘“+
10 Jakmile Áron domluvil k celému shromáždění izraelských synů, potom se stalo, že se obrátili a stáli obličejem k pustině, a pohleďme, v oblaku se objevila Jehovova sláva.+
11 A Jehova dál mluvil k Mojžíšovi a řekl:
12 „Slyšel jsem reptání izraelských synů.+ Promluv k nim a řekni: ‚Mezi dvěma večery* budete jíst maso a ráno budete nasyceni chlebem;+ a jistě poznáte, že já jsem Jehova, váš Bůh.‘“+
13 Stalo se tudíž, že večer začaly vylétat křepelky+ a pokrývat tábor, a ráno se všude kolem dokola tábora vytvořila vrstva rosy.+
14 Časem se vrstva rosy vypařila* a hle, na povrchu pustiny bylo cosi jemného vločkovitého,*+ jemného jako jinovatka+ na zemi.
15 Když to izraelští synové uviděli, začali jeden druhému říkat: „Co to je?“* Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim tudíž řekl: „To je chléb, který vám dal Jehova k jídlu.+
16 To je to slovo, které přikázal Jehova: ‚Nasbírejte toho trochu, každý úměrně k tomu, co sní. Máte vzít míru omer*+ pro každého jednotlivce* podle počtu duší, které má každý z vás ve svém stanu.‘“
17 A izraelští synové to tak začali dělat; a sbírali to, někteří shromažďovali mnoho a někteří shromažďovali málo.
18 Když to měřili omerem, ten, kdo shromáždil mnoho, neměl přebytek, a ten, kdo shromáždil málo, neměl nedostatek.+ Sbírali to, každý úměrně k tomu, co snědl.
19 Potom jim Mojžíš řekl: „Ať z toho nikdo nic nenechá až do rána.“+
20 Ale Mojžíšovi nenaslouchali. Když někteří z toho přece nechali něco až do rána, líhli se v tom červi a zapáchalo to;+ takže se Mojžíš na ně rozhořčil.+
21 A sbírali to ráno+ co ráno, každý úměrně k tomu, co snědl. Když slunce začalo hřát, roztálo to.
22 A šestého dne se stalo, že nasbírali dvakrát tolik chleba,+ dvě míry omer na jednu osobu. Všichni náčelníci* shromáždění tedy přišli a podali o tom zprávu Mojžíšovi.
23 Na to jim řekl: „Tak mluvil Jehova. Zítra bude sabatní zachovávání* svatého sabatu Jehovovi.+ Co můžete upéci, upečte, a co můžete uvařit, uvařte+ a všechen přebytek, který je, ten si uchraňte jako něco, co se má uchovat až do rána.“
24 Uchránili to tedy až do rána, právě jak Mojžíš přikázal; a nezapáchalo to ani se v tom nevyvinuly larvy.+
25 Mojžíš potom řekl: „Jezte to dnes, protože dnes je sabat+ Jehovovi. Dnes to na poli nenajdete.
26 Budete to sbírat šest dnů, ale sedmý den je sabat.+ V něm se nic nevytvoří.“
27 Sedmý den se však stalo, že někteří z lidu [to] přece vyšli sbírat, ale nic nenašli.
28 Jehova proto řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho chcete odmítat dodržovat má přikázání a mé zákony?+
29 Všimněte si skutečnosti, že Jehova vám dal sabat.+ Proto vám šestý den dává chléb na dva dny. Zůstaňte sedět každý na svém vlastním místě.+ Ať nikdo sedmý den nevychází ze svého místa.“
30 A lid přistoupil k tomu, aby sedmý den zachovával sabat.*+
31 A izraelský dům to začal nazývat „manna“.* A byla bílá jako koriandrové semeno a chutnala jako ploché koláče s medem.+
32 Potom Mojžíš řekl: „To je slovo, které přikázal Jehova: ‚Naplňte tím míru omer jako něčím, co se má uchovávat po všechny vaše generace,+ aby viděly chléb, který jsem vás přiměl jíst v pustině, když jsem vás vyváděl z egyptské země.‘“+
33 Mojžíš tedy řekl Áronovi: „Vezmi džbán a vlož do něho celý omer manny a ulož ho před Jehovou jako něco, co se má uchovávat po všechny vaše generace.“+
34 Právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi, Áron přistoupil k tomu, aby to uložil před Svědectvím*+ jako něco, co má být uchováno.
35 A izraelští synové jedli mannu čtyřicet let,+ dokud nepřišli do obydlené země.+ Byla to manna, kterou jedli, dokud nepřišli na pomezí země Kanaán.+
36 A omer je desetina míry efa.*
Poznámky
^ Dosl. „vystoupila“.
^ Nebo „křupavého“.
^ „Co to je?“ Heb. man huʼ? Syr. ma·nav?
^ Dosl. „každou lebku“.
^ Asi 2,2 l.
^ Nebo „nasiové“. Srovnej 1Mo 17:20 ppč.
^ Nebo „sabatní hostina“.
^ Nebo „přistoupil k tomu, aby odpočinul“.
^ „Manna.“ Syr. man·naʼ; MSamLXXVg man.
^ Nebo „Připomínkou“, tj. truhlou svědectví (archiv, v němž se uchovávaly důležité dokumenty). Viz 2Mo 30:6.
^ Efa odpovídalo 22 l.
