2. Mojžíšova 32:1–35
32 Mezitím lid uviděl, že Mojžíš si dává na čas, než sestoupí z hory.+ Lid se tedy shromáždil kolem Árona a řekl mu: „Vstaň, udělej nám boha,* který půjde před námi,+ protože pokud jde o toho Mojžíše, muže, který nás vedl z egyptské země,+ jistě nevíme, co se mu stalo.“
2 Na to jim Áron řekl: „Strhněte zlaté náušnice,+ které mají v uších vaše manželky, vaši synové a vaše dcery, a přineste mi je.“
3 A všechen lid začal strhávat zlaté náušnice, které měli v uších, a přinášeli je Áronovi.
4 Vzal potom [zlato]* z jejich rukou a utvářel je+ ryteckým nástrojem a přistoupil k tomu, aby z něho udělal litou sochu telete.+ A začali* říkat: „To je tvůj Bůh,* Izraeli, který tě vedl z egyptské země.“+
5 Když to Áron uviděl, vystavěl před ní oltář. Nakonec Áron zvolal a řekl: „Zítra bude svátek Jehovovi.“
6 Nazítří tedy časně vstali a začali obětovat zápalné oběti a předkládat oběti společenství. Potom se lid posadil, aby jedl a pil. Nato vstali, aby se pobavili.+
7 Jehova nyní Mojžíšovi řekl: „Jdi, sestup, protože tvůj lid, který jsi vedl z egyptské země, jedná zhoubně.+
8 Spěšně odbočili z cesty, po které jsem jim přikázal jít.+ Udělali si litou sochu telete a stále se jí klanějí a obětují jí a říkají: ‚To je tvůj Bůh,* Izraeli, který tě vedl z egyptské země.‘“+
9 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Mojžíšovi: „Pohlédl jsem na tento lid a hle, je to lid tvrdošíjný.+
10 Nech mě tedy nyní, aby proti nim vzplanul můj hněv a abych je zahubil,+ a z tebe abych udělal velký národ.“+
11 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby obměkčil obličej Jehovy,+ svého Boha, a aby řekl: „Proč by měl, Jehovo, vzplanout tvůj hněv+ proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou mocí a silnou rukou?
12 Proč by měli Egypťané+ říkat: ‚Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je zabil v horách a vyhubil je z povrchu zemské půdy‘?+ Odvrať se od svého hořícího hněvu+ a pociťuj lítost+ nad zlem proti svému lidu.
13 Vzpomeň si na Abrahama, Izáka a Izraela, své sluhy, jimž jsi při sobě samém přísahal,+ když jsi jim řekl: ‚Rozmnožím vaše semeno* jako nebeské hvězdy+ a celou tuto zemi, kterou jsem označil, dám vašemu semeni,+ aby ji vskutku vzali do vlastnictví na neurčitý čas.‘“+
14 A Jehova začal cítit lítost nad zlem, o němž mluvil, že je učiní svému lidu.+
15 Potom se Mojžíš obrátil a sešel z hory+ se dvěma tabulkami Svědectví+ v ruce, tabulkami popsanými po obou stranách. Byly popsány na té i oné straně.
16 A ty tabulky byly zpracováním Božím, a písmo bylo Boží písmo vyryté na tabulky.+
17 A Jozue* začal slyšet hluk lidu, protože křičeli, a přistoupil k tomu, aby řekl Mojžíšovi: „V táboře je hluk bitvy.“+
18 Ale on řekl:
„To není zvuk zpěvu nad mocným výkonem,+a není to zvuk zpěvu porážky;je to zvuk jiného zpěvu, který slyším.“
19 Jakmile se tedy přiblížil k táboru a mohl vidět tele+ a tance, stalo se, že Mojžíšův hněv začal planout, a on ihned odhodil tabulky z rukou a roztříštil je na úpatí hory.+
20 Potom vzal tele, které udělali, a spálil je ohněm a drtil je, až bylo najemno,+ načež je rozptýlil po povrchu vod+ a přiměl izraelské syny, aby to pili.+
21 Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Co ti tento lid udělal, že jsi na něj přivedl velký hřích?“
22 Na to Áron řekl: „Ať nevzplane hněv mého pána. Sám dobře znáš tento lid, že jsou nakloněni ke zlému.+
23 Řekli mi tedy: ‚Udělej nám boha,* který půjde před námi,+ protože pokud jde o toho Mojžíše, muže, který nás vedl z egyptské země, jistě nevíme, co se mu stalo.‘
24 Řekl jsem jim tudíž: ‚Kdo má nějaké zlato? Strhnou je ze sebe, aby mi je dali!‘ A přistoupil jsem k tomu, abych je hodil do ohně, a vyšlo tohle tele.“
25 A Mojžíš uviděl, že se lid stal nevázaným, protože je Áron nechal jednat nevázaně,+ k potupě mezi jejich protivníky.+
26 Mojžíš se pak postavil v bráně tábora a řekl: „Kdo je na Jehovově straně?* Ke mně!“+ A všichni synové Leviho se k němu začali shromažďovat.
27 Řekl jim nyní: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Připněte si každý z vás k boku meč. Projděte a vraťte se od brány k bráně v táboře a každý zabijte svého bratra a každý svého bližního a každý svého důvěrného známého.‘“+
28 A synové Leviho+ přistoupili k tomu, aby udělali, co Mojžíš řekl, takže toho dne padlo z lidu asi tři* tisíce mužů.
29 A Mojžíš přikročil k tomu, aby řekl: „Naplňte si dnes ruku mocí* pro Jehovu,+ protože každý z vás je proti svému vlastnímu synovi a svému vlastnímu bratrovi,+ a aby vám dnes udělil požehnání.“+
30 A hned příštího dne se stalo, že Mojžíš přistoupil k tomu, aby řekl lidu: „Vy — vy jste zhřešili velkým hříchem,+ a vyjdu nyní k Jehovovi. Snad mohu odčinit váš hřích.“+
31 Mojžíš se tedy vrátil k Jehovovi a řekl: „Ach, tento lid však hřešil velkým hříchem tím, že si udělali boha* ze zlata!+
32 Ale jestliže nyní promineš jejich hřích+ — a jestliže ne, vymaž mě,+ prosím, ze své knihy,+ kterou píšeš.“
33 Jehova však Mojžíšovi řekl: „Kdokoli proti mně hřešil, toho vymažu ze své knihy.+
34 A nyní pojď, veď lid, kam jsem ti pověděl. Pohleď, můj anděl půjde před tebou,+ a v den, kdy přivedu trest, jistě na ně přivedu trest za jejich hřích.“+
35 A Jehova začal stíhat lid ranami, protože udělali tele, které udělal Áron.+
Poznámky
^ „Boha.“ Heb. ʼelo·himʹ, mn. č., pravděpodobně k označení vznešenosti; LXXVg „bohy“; také mn. č. ve Sk 7:40, patrně citováno z LXX. Viz v. 4, ppč. „Bůh“; v. 31 ppč.
^ Slova v hranatých závorkách jsou uvedena podle smyslu a odpovídají zájmenu „je“ v témž v.
^ „Začali“, MSyVg; LXX „začal“.
^ Dosl. „Toto [jsou] tvoji bohové“. Heb. ʼelʹleh ʼelo·hejʹkha. Ne 9:18 však vysvětluje, že to znamená „To je tvůj Bůh“, heb. zeh ʼelo·hejʹkha; heb. zájmeno a sloveso s ním spojené jsou v j. č. a ʼelo·himʹ je mn. č. a označuje vznešenost. Srovnej Ža 106:19–21.
^ Nebo „potomstvo; další pokolení“.
^ Nebo „Kdo je pro Jehovu?; Kdo je Jehovův?“.
^ „Tři“, MLXXSy; Vgc „dvacet tři“.
^ Nebo „Dodejte si přece dnes sílu“.
^ „Boha.“ Heb. ʼelo·héʹ, mn. č. označující vznešenost, vztahuje se na jedno zlaté tele; LXXVg „bohy“.
