2. Mojžíšova 33:1–23
33 A Jehova ještě řekl Mojžíšovi: „Jdi, vytáhni odtud, ty a lid, který jsi vedl z egyptské země,+ do země, o níž jsem přísahal* Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: ‚Dám ji tvému semeni.‘+
2 A pošlu před tebou anděla+ a vyženu Kananejce, Amorejce a Chetity a Perizejce, Chivijce a Jebusejce;+
3 do země,* která oplývá mlékem a medem,+ neboť nevejdu do tvého středu, protože jsi tvrdošíjný lid,+ abych tě na cestě nezahubil.“+
4 Když lid uslyšel toto zlé slovo, začal truchlit;+ a nikdo z nich si nenavlékl své ozdoby.
5 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Mojžíšovi: „Řekni izraelským synům: ‚Jste tvrdošíjný lid.+ V jediném okamžiku+ bych mohl vejít do tvého středu a jistě tě zahubit. Sundej si tedy své ozdoby, jelikož chci poznat, co ti udělám.‘“+
6 A izraelští synové ze sebe svlékali ozdoby před horou Choreb.+
7 Pokud jde o Mojžíše, ten přistoupil k tomu, aby odstranil svůj stan,* a postavil ho vně tábora, daleko od tábora; a nazval ho stanem setkání. A stalo se, že každý, kdo se dotazoval Jehovy,+ vycházel ke stanu setkání, který byl vně tábora.
8 A jakmile Mojžíš vyšel ke stanu, stalo se, že všechen lid povstával,+ a každý se postavil u vchodu do svého vlastního stanu, a upřeně hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu.
9 Jakmile Mojžíš vešel do stanu, stalo se také, že sestupoval oblačný sloup+ a stál u vchodu do stanu, a on mluvil+ s Mojžíšem.
10 A všechen lid viděl oblačný sloup+ stojící u vchodu do stanu a všechen lid vstal a každý se poklonil u vchodu do svého vlastního stanu.+
11 A Jehova mluvil s Mojžíšem tváří v tvář,+ právě jako muž mluvívá se svým bližním. Když se vrátil do tábora, jeho služebník+ Jozue, Nunův syn,+ se jako sloužící* nevzdaloval ze středu stanu.
12 Mojžíš nyní Jehovovi řekl: „Vidíš, ty mi říkáš: ‚Veď tento lid‘, ale sám jsi mi nedal vědět, koho pošleš se mnou. Nadto jsi sám řekl: ‚Opravdu tě znám jménem,+ a kromě toho jsi našel přízeň v mých očích.‘
13 A jestliže jsem, prosím, našel přízeň v tvých očích,+ prosím, dej mi nyní poznat své cesty,+ abych tě znal, abych našel přízeň v tvých očích. A uvaž,* že tento národ je tvým lidem.“+
14 Řekl tedy: „Má vlastní osoba* půjde s sebou,*+ a jistě ti dám odpočinek.“*+
15 Na to mu řekl: „Nepůjde-li tvá vlastní osoba* s sebou, neveď nás odtud.
16 A podle čeho se pozná, že jsem našel přízeň v tvých očích, já a tvůj lid? Ne snad podle toho, že jdeš s námi,+ takže já a tvůj lid jsme odlišeni od každého jiného lidu, který je na povrchu zemské půdy?“+
17 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Mojžíšovi: „Také tuto věc, o níž jsi mluvil, učiním,+ protože jsi našel přízeň v mých očích a znám tě jménem.“
18 Na to řekl: „Způsob, prosím, abych viděl tvou slávu.“+
19 Řekl však: „Sám způsobím, aby před tvým obličejem přešla všechna má dobrota,+ a oznámím* před tebou Jehovovo jméno;+ a projevím přízeň tomu,* komu projevím přízeň, a projevím milosrdenství tomu, komu projevím milosrdenství.“+
20 A dodal: „Nejsi schopen vidět můj obličej, protože žádný člověk* mě nemůže vidět, a přesto žít.“+
21 A Jehova dále řekl: „Tady je u mne místo, a postavíš se na skálu.
22 A musí se stát, že zatímco bude míjet má sláva, umístím tě do díry ve skále a položím přes tebe svou dlaň jako zástěnu, dokud nepřejdu kolem.
23 Nato odejmu svou dlaň, a vskutku uvidíš má záda.* Ale můj obličej nemůže být spatřen.“+
Poznámky
^ Nebo „země, kterou jsem slíbil přísahou“.
^ „Do země“, M; LXX „a povedu vás do země“.
^ „Odstranil svůj stan“, LXXSy; MVg „odstranil stan“.
^ Nebo „mladý muž“.
^ „A uvaž“, MSy; LXX „A abych věděl“.
^ Dosl. „Můj obličej“, M(heb. pa·naiʹ)Vg.
^ „Já sám půjdu před tebou“, LXX; Sy „Kráčej přede mnou“.
^ Někteří znalci chápou toto souřadné souvětí jako otázku: „Půjde má vlastní osoba s sebou a jistě ti dám odpočinek?“
^ Dosl. „tvůj obličej“, M; LXXVg „ty sám“.
^ Nebo „budu kázat“. Dosl. „vzývat“.
^ „Tomu“, LXXVg. Nebo „těm“.
^ Nebo „pozemský člověk“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
^ Nebo „mé zadní části“.
