2. Mojžíšova 5:1–23
5 A Mojžíš a Áron potom vešli a přistoupili k tomu, aby řekli faraónovi:+ „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Pošli můj lid pryč, aby mi slavili svátek v pustině.‘“+
2 Ale faraón řekl: „Kdo je Jehova,+ že bych měl poslechnout* jeho hlas a poslat Izrael pryč?+ Jehovu vůbec neznám,+ a co víc, Izrael nehodlám poslat pryč.“+
3 Oni však přikročili k tomu, aby řekli: „BŮH Hebrejců s námi vešel do styku.+ Chceme jít, prosím, tři dny cesty do pustiny a obětovat Jehovovi, svému Bohu;+ jinak by na nás mohl udeřit morem* nebo mečem.“+
4 Na to jim egyptský král řekl: „Proč, Mojžíši a Árone, způsobujete,* že lidé přestávají pracovat?+ Jděte nosit svá břemena!“+
5 A faraón pokračoval: „Pohleďte, lidu země je nyní mnoho+ a vy je vskutku máte k tomu, aby upustili* od nošení svých břemen.“+
6 Okamžitě toho dne faraón přikázal těm, kdo poháněli lid do práce, a jejich úředníkům,+ a řekl:
7 „Nebudete sbírat slámu, abyste ji dávali lidu na výrobu cihel+ jako dříve. Ať sami jdou a sbírají si slámu.
8 Nadto jim budete dále ukládat požadované množství cihel, které vyráběli dříve. Nic jim neslevíte, protože polevují.+ Proto volají a říkají: ‚Chceme jít, chceme obětovat svému Bohu!‘+
9 Ať mají těžkou službu a ať v ní pracují a ať nevěnují pozornost falešným slovům.“+
10 Ti, kdo lid poháněli do práce,+ a jejich úředníci tedy vyšli a řekli lidu: „Tak řekl faraón: ‚Už vám nedávám žádnou slámu.
11 Sami jděte, sežeňte si slámu, kdekoli ji najdete, protože se vám ani trochu nesleví z vaší služby.‘“+
12 Lid se tudíž rozptýlil po celé egyptské zemi, aby vysbíral strniště na slámu.
13 A ti, kdo je poháněli do práce, na ně stále naléhali+ a říkali: „Dodělejte své práce, každý svou práci, den co den, právě jako když byla k dispozici sláma.“+
14 Později byli biti+ úředníci+ z izraelských synů, jež nad nimi dosadili faraónovi poháněči,* kteří řekli: „Jak to, že jste včera ani dnes nedokončili svůj předepsaný úkol ve výrobě cihel+ jako dříve?“+
15 Úředníci+ z izraelských synů tedy vešli, začali volat k faraónovi a říkali: „Proč tak jednáš se svými sluhy?
16 Tvým sluhům se nedává žádná sláma, a přece nám říkají: ‚Vyrábějte cihly!‘ a hle, tvoji sluhové jsou biti, zatímco vinen je tvůj vlastní lid.“+
17 Řekl však: „Polevujete, polevujete!+ Proto říkáte: ‚Chceme jít, chceme obětovat Jehovovi.‘+
18 A teď jděte, služte! I když vám nebude dávána žádná sláma, přesto máte odevzdat určené množství cihel.“+
19 Potom úředníci z izraelských synů viděli, že jsou ve zlé situaci, když se řeklo:+ „Neodečtete ze svých cihel ani trochu z denního výměru kohokoli.“+
20 Potom se střetli s Mojžíšem a Áronem,+ kteří tam stáli, aby se s nimi setkali, až budou vycházet od faraóna.
21 Ihned jim řekli: „Kéž na vás Jehova shlédne a soudí,+ poněvadž jste způsobili, abychom před faraónem a před jeho sluhy urážlivě páchli,*+ a tak jste jim dali do ruky meč, aby nás zabili.“+
22 Nato se Mojžíš obrátil k Jehovovi+ a řekl: „Jehovo,* proč jsi způsobil tomuto lidu zlo?+ Proč jsi mě poslal?+
23 Vždyť od té doby, co jsem vešel před faraóna, abych mluvil v tvém jménu,+ činí tomuto lidu zlo,+ a rozhodně jsi svůj lid neosvobodil.“+
Poznámky
^ Nebo „naslouchat“.
^ Nebo „(dýmějovým) morem“. LXX „smrtí (smrtelným morem)“.
^ Nebo „Proč, Mojžíši a Árone, byste měli způsobit?“
^ Nebo „máte k tomu, aby odpočívali (zachovávali sabat)“.
^ Nebo „muži, kteří je honili do práce“.
^ Dosl. „aby náš pach byl cítit odporně“.
^ Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
