2. Paralipomenon 18:1–34
18 A Jehošafat získal hojnost bohatství a slávy;+ ale uzavřel manželský svazek+ s Achabem.+
2 O léta později tedy sešel k Achabovi do Samaří;+ a Achab přistoupil k tomu, aby obětoval hojně ovcí a skotu pro něho a pro lid, který byl s ním.+ A začal ho lákat,+ aby s ním táhl proti Ramot-gileadu.+
3 A izraelský král Achab přikročil k tomu, aby řekl judskému králi Jehošafatovi: „Půjdeš se mnou k Ramot-gileadu?“+ Na to mu řekl: „Jsem totéž, co jsi ty, a můj lid je jako tvůj lid a v té válce při tobě.“+
4 Jehošafat však izraelskému králi řekl: „Prosím, dotaž se+ nejprve na Jehovovo slovo.“
5 Izraelský král tedy sebral proroky,+ čtyři sta mužů, a řekl jim: „Máme jít válčit proti Ramot-gileadu, nebo od toho mám upustit?“+ A začali říkat: „Vytáhni a [pravý] Bůh [jej] vydá do královy ruky.“
6 Ale Jehošafat řekl: „Není tu ještě nějaký Jehovův prorok?+ Dotažme se potom jeho prostřednictvím.“+
7 Na to izraelský král řekl Jehošafatovi:+ „Ještě je jeden muž,+ jehož prostřednictvím se lze dotazovat Jehovy, ale sám ho rozhodně nenávidím,+ neboť o mně neprorokuje k dobrému, ale po všechny své dny k špatnému.+ Je to Mikajáš,* syn Jimlův.“+ Jehošafat však řekl: „Ať král něco takového neříká.“+
8 Izraelský král tedy zavolal dvorního úředníka+ a řekl: „Přiveď rychle Mikajáše, syna Jimlova.“+
9 A izraelský král a judský král Jehošafat seděli každý na svém trůnu, oblečeni do oděvů,+ a seděli na mlatu u vchodu do samařské brány; a všichni proroci si před nimi počínali jako proroci.+
10 Potom si Sedekjáš, syn Kenaanův, udělal železné rohy+ a řekl: „Tak řekl Jehova:+ ‚Těmi budeš trkat Syřany, dokud je nevyhubíš.‘“+
11 A všichni ostatní proroci prorokovali totéž a říkali: „Vytáhni k Ramot-gileadu a prokaž se [jako] úspěšný+ a Jehova [jej] jistě vydá do královy ruky.“+
12 A posel, který šel zavolat Mikajáše, k němu promluvil a řekl: „Pohleď, slova proroků jsou jednomyslně* o dobrém pro krále; a ať se, prosím, tvé slovo stane podobným jednomu z jejich,+ a budeš mluvit dobré.“+
13 Ale Mikajáš* řekl: „Jakože Jehova žije,+ co řekne můj Bůh, to budu mluvit.“+
14 Potom vešel ke králi a král přistoupil k tomu, aby mu řekl: „Mikajáši,* máme jít válčit k Ramot-gileadu, nebo od toho mám upustit?“ Okamžitě řekl: „Vytáhni a prokaž se [jako] úspěšný; a budou ti vydáni do ruky.“+
15 A tak mu král řekl: „Kolikrát tě zavazuji přísahou,+ že bys ke mně neměl mluvit nic než pravdu v Jehovově jménu?“+
16 Řekl tedy: „Určitě vidím všechny Izraelity rozptýlené po horách jako ovce, které nemají pastýře.+ A Jehova přikročil k tomu, aby řekl: ‚Ty nemají pány.+ Ať jde každý v pokoji zpět do svého domu.‘“+
17 Nato řekl izraelský král Jehošafatovi: „Neříkal jsem ti: ‚Nebude o mně prorokovat dobré věci, ale špatné‘?“+
18 A přikročil k tomu, aby řekl: „Proto slyšte Jehovovo slovo:+ Určitě vidím Jehovu sedět na jeho trůnu+ a celé nebeské vojsko+ stát napravo a nalevo od něho.+
19 A Jehova přistoupil k tomu, aby řekl: ‚Kdo obelstí izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Ramot-gileadu?‘ A hovořilo se, ten říkal něco takového a onen říkal něco onakého.+
20 Nakonec vyšel nějaký duch+ a stanul před Jehovou a řekl: ‚Já ho obelstím.‘ Na to mu Jehova řekl: ‚Jakými prostředky?‘+
21 Na to řekl: ‚Vyjdu a jistě se stanu podvodným duchem v ústech všech jeho proroků.‘+ Řekl tedy: ‚Obelstíš ho, a co víc, vyjdeš jako vítěz.+ Vyjdi a učiň tak.‘+
22 A tu vložil Jehova podvodného ducha do úst těchto tvých proroků;+ ale Jehova sám mluvil ohledně tebe o neštěstí.“+
23 Sedekjáš,+ syn Kenaanův,+ se nyní přiblížil a udeřil Mikajáše+ do tváře+ a řekl: „Kudy to jen přešel Jehovův duch ode mne, aby mluvil s tebou?“+
24 Mikajáš na to řekl: „Pohleď, uvidíš [kudy] toho dne,+ kdy vstoupíš do nejvnitřnější místnosti, aby ses schoval.“+
25 Potom řekl izraelský král: „Vezměte Mikajáše a vraťte ho zpět veliteli města Amonovi a Joašovi, synu královu.+
26 A řeknete: ‚Tak řekl král: „Dejte toho člověka do domu zadržení+ a krmte ho sníženým přídělem chleba+ a sníženým přídělem vody, dokud se v pokoji nevrátím.“‘“+
27 Mikajáš na to řekl: „Jestliže se vůbec v pokoji vrátíš, Jehova se mnou* nemluvil.“+ A dodal: „Slyšte, všechny národy.“+
28 A izraelský král a judský král Jehošafat přistoupili k tomu, aby vytáhli k Ramot-gileadu.+
29 Izraelský král nyní řekl Jehošafatovi: „[Pro mne] bude přestrojení+ a vstup* do bitvy, ale ty, ty si obleč své oděvy.“+ Izraelský král se tudíž přestrojil, načež vstoupili do bitvy.+
30 Pokud jde o syrského krále, ten přikázal velitelům dvoukolých vozů, které byly jeho, a řekl: „Nebudete bojovat s malým ani s velkým, ale jedině s izraelským králem.“+
31 A jakmile velitelé dvoukolých vozů viděli Jehošafata, stalo se, že ti, ti si řekli: „To je izraelský král.“+ Obrátili se tedy do boje proti němu; a Jehošafat začal volat o přispění+ a sám Jehova mu pomohl+ a Bůh je od něho ihned odlákal.+
32 A jakmile velitelé dvoukolých vozů viděli, že se to neprokázal být izraelský král, stalo se, že se okamžitě vrátili a nenásledovali ho.+
33 A byl nějaký muž, který ve své nevinnosti napjal luk, ale zasáhl+ izraelského krále mezi přívěsky a drátěnou košili, takže řekl vozataji:+ „Otoč ruku a vyvezeš mě z tábora, protože jsem těžce raněn.“+
34 A bitva byla toho dne stále prudší a izraelský král musel být udržován vestoje na dvoukolém voze obrácený k Syřanům až do večera; a posléze zemřel v čase, kdy zapadalo slunce.+
Poznámky
^ Viz 1Kr 22:8 ppč.
^ Dosl. „jedna ústa“.
^ Heb. Mi·khaʹjehu. Viz Mi Název ppč.
^ Heb. Mi·khahʹ.
^ Nebo „skrze mne“.
^ „Bude přestrojení a vstup“, tj. ze strany Achaba. V heb. to jsou slovesa a jsou chápána jako infinitiv absolutní; nevyjadřují určitý čas ani určitou osobu.
