2. Paralipomenon 30:1–27
30 A Ezekjáš přistoupil k tomu, aby poslal k celému Izraeli+ a Judovi, a dokonce napsal dopisy Efrajimovi+ a Manassemu,+ aby přišli k Jehovovu+ domu v Jeruzalémě držet pasach Jehovovi, BOHU Izraele.+
2 Ale král a jeho knížata+ a celý sbor+ v Jeruzalémě se rozhodli držet pasach ve druhém měsíci;+
3 tehdy jej totiž nebyli schopni držet,+ protože se jednak neposvětilo dost kněží,+ a jednak se do Jeruzaléma neshromáždil lid.
4 A ta věc byla správná v očích krále a v očích celého sboru.+
5 Rozhodli tedy, že nechají zaznít provolání*+ v celém Izraeli od Beer-šeby+ po Dan,+ aby přišli a drželi pasach Jehovovi, BOHU Izraele, v Jeruzalémě; jako množství totiž neučinili+ podle toho, co je napsáno.+
6 Běžci+ s dopisy z ruky krále a jeho knížat+ tudíž prošli celý Izrael a Judu, ano podle králova přikázání, jež říkalo: „Izraelští synové, vraťte se+ k Jehovovi, BOHU+ Abrahama, Izáka a Izraele, aby se vrátil k těm, kdo unikli,+ kdo z vás zůstali z dlaně asyrských králů.+
7 A nestaňte se podobnými svým praotcům+ a podobnými svým bratrům, kteří jednali nevěrně vůči Jehovovi, BOHU svých praotců, takže je učinil předmětem úžasu,+ právě jak vidíte.
8 Nečiňte nyní svou šíji neohebnou,+ jak [to] dělali vaši praotcové. Dejte místo* Jehovovi+ a přijďte k jeho svatyni,+ kterou posvětil na neurčitý čas,+ a služte+ Jehovovi, svému Bohu, aby se od vás obrátil zpět jeho hořící hněv.+
9 Když se totiž vrátíte k Jehovovi,+ vaši bratři a vaši synové budou předmětem milosrdenství+ před těmi, kdo je drží v zajetí, a bude jim dovoleno vrátit se do této země;+ Jehova, váš Bůh, je totiž milostivý+ a milosrdný+ a neodvrátí od vás obličej, když se k němu vrátíte.“+
10 Běžci+ tedy pokračovali, procházeli z města do města po celé zemi Efrajima+ a Manasseho, až do Zebulona; ale oni stále o nich mluvili posměšně a vysmívali se jim.+
11 Jen jednotlivci+ z Ašera a Manasseho a ze Zebulona se pokořili,+ takže přišli do Jeruzaléma.
12 Ruka [pravého] Boha se prokázala být také v Judovi, aby jim dala jedno srdce,+ aby provedli přikázání+ krále a knížat v Jehovově záležitosti.+
13 A přistoupili k tomu, aby se shromáždili v Jeruzalémě, početný lid,+ aby drželi svátek+ nekvašených chlebů ve druhém+ měsíci, velmi četný sbor.
14 Potom se zvedli a odstranili oltáře,+ které byly v Jeruzalémě, a odstranili všechny oltáře pro kadidlo+ a pak [je] naházeli do říčního údolí Kidron.+
15 Poté porazili oběť pasach+ čtrnáctý [den] druhého měsíce; a kněží a Levité byli pokořeni, takže se posvětili+ a přinesli zápalné oběti k Jehovovu domu.
16 A dále stáli na svém místě podle svého pravidla,+ podle zákona Mojžíše, muže [pravého] Boha,* a kněží+ vykrápěli krev přijatou z ruky Levitů.
17 Ve sboru totiž byli mnozí, kdo se neposvětili; a Levité+ měli na starosti porážku obětí pasach+ pro všechny, kdo nebyli čistí, aby je posvětili Jehovovi.
18 Byl totiž velký počet lidu, mnozí z Efrajima+ a Manasseho,+ Isachara a Zebulona,+ kdo se neočistili,+ neboť nejedli pasach podle toho, co je napsáno;+ ale Ezekjáš se za ně modlil+ a řekl: „Kéž sám dobrý+ Jehova bere ohled na
19 každého, kdo připravil své srdce,+ aby pátral po [pravém] Bohu, Jehovovi, BOHU svých praotců, třebaže bez očištění pro to, co je svaté.“+
20 Jehova tedy Ezekjášovi naslouchal a uzdravil lid.+
21 Tak izraelští synové, kteří se nalézali v Jeruzalémě, drželi sedm dní svátek+ nekvašených chlebů s velkým radováním;+ a Levité+ a kněží+ den co den obětovali chválu Jehovovi hlasitými nástroji, ano Jehovovi.+
22 Navíc Ezekjáš promluvil k srdci všech Levitů,+ kteří jednali vůči Jehovovi se znamenitou rozvahou.+ A přistoupili k tomu, aby jedli ustanovenou hostinu po sedm dnů,+ obětovali oběti společenství+ a činili vyznání Jehovovi, BOHU svých praotců.+
23 Potom celý sbor rozhodl,+ že jej bude držet dalších sedm dnů,+ a tak jej drželi sedm dnů s radováním.
24 Sám judský král Ezekjáš totiž přispěl sboru tisícem býků a sedmi tisíci ovcemi+ a knížata+ přispěla sboru tisícem býků a deseti tisíci ovcemi; a kněží+ se stále posvěcovali ve velkém počtu.
25 A celý judský sbor+ a kněží a Levité+ a celý sbor, který přišel z Izraele,+ a cizí usedlíci,*+ kteří přišli z izraelské země,+ a ti, kdo bydleli v Judovi, se dále radovali.+
26 A v Jeruzalémě nastalo velké radování, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna,+ syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového.+
27 Nakonec se kněží, Levité, postavili a lidu požehnali;+ a jejich hlasu bylo popřáno sluchu, takže jejich modlitba přišla do jeho svatého obydlí, nebes.+
Poznámky
^ Dosl. „hlas“. Heb. qól; řec. keʹryg·ma, „prohlášení; kázání“. Srovnej Mt 12:41 ppč.
^ Dosl. „ruku“.
^ „Muže [pravého] Boha.“ Heb. ʼiš-ha·ʼElo·himʹ.
^ Nebo „a dočasní usedlíci“. Heb. wehag·ge·rimʹ; LXXVg „proselyté“.
