2. Paralipomenon 6:1–42
6 Tehdy Šalomoun řekl:+ „Sám Jehova řekl, že hodlá přebývat v husté temnotě;+
2 a já, já jsem pro tebe vystavěl dům vznešeného příbytku+ a stanovené místo, kde bys bydlel na neurčitý čas.“*+
3 Potom král obrátil obličej a začal žehnat+ celému izraelskému sboru,* zatímco celý izraelský sbor stál.+
4 A přikročil k tomu, aby řekl: „Požehnaný buď Jehova, BŮH Izraele,+ který svými vlastními ústy mluvil s mým otcem Davidem+ a svýma vlastníma rukama dával splnění+ a řekl:
5 ‚Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid z egyptské země, nevyvolil jsem si město ze všech izraelských kmenů ke stavbě domu pro své jméno,+ aby se tam prokázalo být, a nevyvolil jsem muže, aby se stal vůdcem nad mým lidem Izraelem.+
6 Ale vyvolím Jeruzalém+ pro své jméno, aby se tam prokázalo být, a vyvolím Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.‘+
7 A srdci mého otce Davida bylo blízké, aby postavil dům jménu Jehovy, BOHA Izraele.+
8 Ale Jehova řekl mému otci Davidovi: ‚Jelikož se tvému srdci prokázalo být blízké, abys postavil dům mému jménu, činil jsi dobře, protože se to prokázalo být blízké tvému srdci.+
9 Jenže dům nepostavíš ty sám,+ ale tvůj syn, který vychází z tvých beder, ten postaví dům mému jménu.‘+
10 A Jehova přistoupil k tomu, aby provedl své slovo,+ jež mluvil, abych povstal na místě svého otce Davida+ a usedl na izraelský trůn,+ právě jak Jehova mluvil,+ a abych postavil dům jménu Jehovy, BOHA Izraele,+
11 a abych tam umístil Truhlu,+ kde je Jehovova smlouva, kterou uzavřel s izraelskými syny.“+
12 A postavil se před Jehovův oltář před celým izraelským sborem+ a nyní rozprostřel dlaně.+
13 (Šalomoun totiž udělal měděnou plošinu,+ a pak ji postavil doprostřed ohrazení.+ Její délka byla pět loket* a její šířka byla pět loket a její výška tři lokte; a stál na ní.) A přistoupil k tomu, aby poklekl na kolena+ před celým izraelským sborem a rozprostřel dlaně k nebesům.+
14 A přikročil k tomu, aby řekl: „Ó Jehovo, BOŽE Izraele,+ v nebesích ani na zemi není žádný Bůh* jako ty,+ který dodržuješ smlouvu a milující laskavost vůči svým sluhům,+ kteří před tebou chodí s celým svým srdcem;+
15 ty, který jsi vůči mému otci, svému sluhovi Davidovi, dodržel to, co jsi mu slíbil,+ takže jsi učinil slib* svými ústy a svou vlastní rukou jsi provedl splnění jako tento den.+
16 A nyní, Jehovo, BOŽE Izraele, dodrž vůči svému sluhovi, mému otci Davidovi, to, co jsi mu slíbil, když jsi řekl: ‚Z tvých nebude odříznut muž z [místa] přede mnou, že by neseděl na izraelském trůnu,+ pokud jen budou tvoji synové+ dbát o svou cestu tím, že budou chodit v mém zákoně,+ právě jak jsi přede mnou chodil ty.‘+
17 A nyní, Jehovo, BOŽE Izraele,+ ať se tvůj slib,*+ který jsi slíbil svému sluhovi Davidovi, prokáže [jako] důvěryhodný.+
18 Bude však Bůh opravdu bydlet s lidmi* na zemi?+ Pohleď, nebe, ano nebe nebes tě nemůže obsáhnout;+ oč méně potom tento dům, který jsem postavil!+
19 A obrátíš se k modlitbě svého sluhy+ a k jeho žádosti o přízeň,+ Jehovo, můj Bože, tím, že budeš naslouchat snažně prosebnému volání a modlitbě,+ jíž se tvůj sluha před tebou modlí;+
20 aby se tvé oči prokázaly být dnem a nocí otevřené+ směrem k tomuto domu, směrem k místu, [o němž] jsi řekl, že tam vložíš své jméno,+ tím, že budeš naslouchat modlitbě, jíž se tvůj sluha modlí směrem k tomuto místu.+
21 A budeš naslouchat snažným prosbám svého sluhy a svého lidu Izraele,+ když se budou modlit směrem k tomuto místu,+ abys sám slyšel z místa, kde bydlíš, z nebes;+ a uslyšíš a odpustíš.+
22 Jestliže muž zhřeší proti svému bližnímu,+ a on na něho skutečně vloží prokletí, aby ho podrobil kletbě,+ a skutečně přijde [pod] kletbou před tvůj oltář v tomto domě,+
23 kéž potom sám uslyšíš z nebes,+ a zasáhneš+ a rozsoudíš své sluhy, takže ničemnému splatíš tím, že uvedeš jeho běh* na jeho vlastní hlavu,+ a spravedlivého prohlásíš za spravedlivého+ tím, že mu dáš podle jeho vlastní spravedlnosti.+
24 A jestliže je tvůj lid Izrael poražen před nepřítelem,+ protože proti tobě hřešili,+ a vskutku se vrátí+ a chvalořečí tvému jménu+ a modlí se+ a žádá o přízeň před tebou v tomto domě,+
25 kéž potom sám uslyšíš z nebes,+ a odpustíš hřích svého lidu Izraele+ a přivedeš je zpět na zemskou půdu,+ kterou jsi dal jim a jejich praotcům.+
26 Když jsou nebesa zavřená, takže nenastává déšť,+ protože proti tobě hřešili,+ a skutečně se modlí směrem k tomuto místu+ a chvalořečí tvému jménu [a] obrátí se zpět od svého hříchu, protože jsi je stále trápil,+
27 kéž potom sám uslyšíš z nebes, a odpustíš hřích svých sluhů, ano svého lidu Izraele, protože je poučuješ+ o dobré cestě,+ kterou by měli chodit; a dáš déšť+ na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu jako dědičné vlastnictví.+
28 V případě, že v zemi nastane hladomor,+ v případě, že nastane mor,+ v případě, že nastane obilná rez+ a sněť,+ kobylky+ a švábi;+ v případě, že v zemi jejich bran* je oblehnou+ jejich nepřátelé+ — rána každého druhu a onemocnění každého druhu —,+
29 jakákoli modlitba,+ jakákoli žádost o přízeň+ by přišla ze strany kteréhokoli člověka nebo všeho tvého lidu Izraele,+ protože každý dobře zná svou vlastní ránu a svou vlastní bolest;+ když skutečně rozprostře své dlaně směrem k tomuto domu,+
30 kéž potom sám uslyšíš z nebes, místa, kde bydlíš,+ a odpustíš+ a dáš každému podle všech jeho cest,+ protože znáš jeho srdce+ (vždyť jedině ty sám dobře znáš srdce lidských synů);+
31 aby se tě báli,+ takže budou chodit po tvých cestách po všechny dny, kdy budou naživu na povrchu zemské půdy, kterou jsi dal našim praotcům.+
32 A také cizinci, který není částí tvého lidu Izraele+ a který skutečně přichází ze vzdálené země kvůli tvému velkému jménu+ a tvé silné ruce+ a tvé vztažené paži,+ a skutečně přicházejí a modlí se směrem k tomuto domu,+
33 kéž potom sám nasloucháš z nebes, ze svého stanoveného obydlí,+ a učiníš podle všeho, oč k tobě cizinec volá;+ aby všechny národy země poznaly tvé jméno+ a bály+ se tě stejně jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tvé jméno se vzývá nad tímto domem, který jsem postavil.+
34 V případě, že tvůj lid vytáhne do války proti svým nepřátelům cestou, kterou je posíláš,+ a vskutku se k tobě modlí+ směrem k tomuto městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem postavil tvému jménu,+
35 uslyšíš také z nebes jejich modlitbu a jejich žádost o přízeň+ a vykonáš pro ně soud.+
36 V případě, že proti tobě zhřeší+ (vždyť není člověk, který nehřeší),+ a budeš se muset proti nim popudit a zanecháš je nepříteli, a jejich uchvatitelé je skutečně odvedou zajaté do země vzdálené nebo blízké,+
37 a vskutku se vzpamatují* v zemi, kam byli odvedeni zajatí, a skutečně se vrátí a budou tě žádat o přízeň v zemi, kde jsou zajati,+ a řeknou: ‚Zhřešili jsme,+ chybili jsme+ a jednali jsme ničemně‘,+
38 a vskutku se k tobě vrátí celým svým srdcem+ a celou svou duší v zemi, kde jsou zajatci těch,+ kteří je odvedli zajaté, a vskutku se modlí směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich praotcům, a městu, které jsi vyvolil,+ a domu,+ který jsem postavil tvému jménu,
39 také uslyšíš z nebes, svého stanoveného obydlí,+ jejich modlitbu a jejich žádosti o přízeň+ a vykonáš pro ně soud+ a odpustíš svému lidu, který proti tobě zhřešil.+
40 Nyní, můj Bože, prosím, ať se tvé oči+ prokážou být otevřené a tvé uši+ pozorné k modlitbě týkající se tohoto místa.
41 A nyní povstaň+ přece, Jehovo Bože, ke svému odpočinku,+ ty a Truhla tvé síly.+ Ať jsou i tvoji kněží, Jehovo Bože, oblečeni záchranou a ať se tvoji věrně oddaní radují v dobrotě.+
42 Ó Jehovo Bože, neobracej zpět obličej svého pomazaného.*+ Pamatuj přece na [projevy] milující laskavosti* ke svému sluhovi Davidovi.“+
Poznámky
^ „Na neurčitý čas.“ Dosl. „neurčité časy“. Heb. ʽó·la·mimʹ, mn. č.
^ „Sboru.“ Heb. qehalʹ; řec. ek·kle·siʹan.
^ Loket se rovnal 44,5 cm.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElo·himʹ; řec. The·osʹ; lat. Deʹus.
^ Dosl. „jsi mluvil“.
^ Dosl. „slovo“.
^ Dosl. „pozemským člověkem“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
^ Nebo „jeho cestu“. Heb. dar·kóʹ.
^ Nebo „měst“ představovaných branami.
^ Viz 1Kr 8:47 ppč.
^ „Svého pomazaného.“ Dosl. „svých pomazaných“. Heb. meši·chejʹkha, mn. č.; řec. chri·stouʹ; syr. dam·ši·chakh; lat. chriʹsti.
^ Nebo „[projevy] věrně oddané lásky“.
