2. Paralipomenon 7:1–22
7 A jakmile se Šalomoun domodlil,+ samotný oheň+ sestoupil z nebes a začal stravovat zápalný obětní dar+ a oběti a Jehovova sláva+ naplnila dům.
2 A kněží nebyli schopni vstoupit do Jehovova domu,+ protože Jehovova sláva naplnila Jehovův dům.
3 A všichni izraelští synové byli diváky, když sestoupil oheň a Jehovova sláva byla na domě, a okamžitě se na dláždění hluboce poklonili+ tváří k zemi a vrhli se [k zemi]+ a děkovali Jehovovi, „neboť je dobrý,+ vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“.+
4 A král a všechen lid obětovali oběť před Jehovou.+
5 A král Šalomoun dále obětoval oběť dvaadvaceti tisíc [kusů] skotu a sto dvaceti tisíc ovcí.+ Tak král a všechen lid zasvětili dům [pravého] Boha.+
6 A kněží+ stáli na svých povinných místech a Levité+ s nástroji písně+ pro Jehovu, které udělal král David+ k děkování Jehovovi, „vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“, když David předkládal chvály prostřednictvím jejich ruky; a kněží před nimi hlasitě troubili na trubky,+ zatímco všichni Izraelité stáli.
7 Potom Šalomoun posvětil+ střed nádvoří, které bylo před Jehovovým domem, protože tam dával zápalné oběti+ a tučné kusy obětí společenství, neboť měděný oltář,+ který Šalomoun udělal, nebyl schopen obsáhnout zápalnou oběť a obilnou oběť+ a tučné kusy.+
8 A Šalomoun tehdy přistoupil k tomu, aby držel svátek+ po sedm dní a celý Izrael s ním,+ velmi velký sbor*+ od vstupu do Chamatu+ až po říční údolí Egypt.+
9 Ale osmý den konali slavnostní shromáždění,+ protože zasvěcení oltáře konali sedm dní a svátek sedm dní.
10 A dvacátý třetí den sedmého měsíce odeslal lid do jejich domovů, radostné+ a s dobrým pocitem v srdci nad dobrotou,+ kterou vykonal Jehova vůči Davidovi a vůči Šalomounovi a vůči svému lidu Izraeli.+
11 Tak Šalomoun dokončil Jehovův dům+ a králův dům;+ a ve všem, co vstoupilo Šalomounovi do srdce, aby učinil ohledně Jehovova domu a svého vlastního domu, se prokázal [jako] úspěšný.
12 Jehova se teď objevil+ Šalomounovi za noci a řekl mu: „Slyšel jsem tvou modlitbu+ a vyvolil+ jsem si toto místo jako dům oběti.+
13 Když zavřu nebesa, aby nenastal déšť,+ a když přikážu lučním kobylkám, aby sežraly zemi,+ a jestliže pošlu mezi svůj lid mor,+
14 a můj lid,+ nad nímž bylo vzýváno mé jméno,+ se pokoří+ a bude se modlit+ a hledat můj obličej+ a obrátí se zpět od svých špatných cest,+ potom sám uslyším z nebes+ a odpustím jejich hřích+ a uzdravím jejich zemi.+
15 Nyní se mé vlastní oči+ prokážou být otevřené a mé uši+ pozorné k modlitbě na tomto místě.
16 A nyní opravdu volím+ a posvěcuji tento dům, aby se tam mé jméno+ prokázalo být na neurčitý čas,+ a mé oči a mé srdce se tam jistě prokážou být vždycky.+
17 A jestliže budeš sám přede mnou chodit, právě jak chodil tvůj otec David,+ ano že budeš činit podle všeho, co jsem ti přikázal,+ a budeš dodržovat mé předpisy+ a má soudcovská rozhodnutí,+
18 také upevním trůn tvého kralování,+ právě jak jsem uzavřel smlouvu s tvým otcem Davidem,+ když jsem řekl: ‚Z tvých nebude žádný muž odříznut od panování nad Izraelem.‘+
19 Jestliže se však sami obrátíte zpět+ a skutečně opustíte má ustanovení a má přikázání,+ která jsem vám předložil, a skutečně půjdete a budete sloužit jiným bohům+ a klanět se jim,+
20 také je vykořením ze své zemské půdy, kterou jsem jim dal;+ a tento dům, který jsem posvětil pro své jméno,+ odhodím od svého obličeje+ a udělám z něho příslovečné rčení+ a [předmět] popichování mezi všemi národy.+
21 Pokud jde o tento dům, z něhož by se staly hromady trosek,*+ každý kolemjdoucí bude zírat v ohromení+ a jistě řekne: ‚Proč tak Jehova učinil této zemi a tomuto domu?‘+
22 A budou muset říci: ‚Protože opustili Jehovu, BOHA svých praotců,+ který je vyvedl z egyptské země,+ a přistoupili k tomu, aby se chopili jiných bohů+ a klaněli se jim a sloužili jim.+ To proto na ně uvedl všechno to neštěstí.‘“+
