2. Samuelova 12:1–31
12 A Jehova přistoupil k tomu, aby poslal k Davidovi Natana.+ Vešel tedy k němu+ a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý s malými prostředky.
2 Boháč měl velmi mnoho ovcí a skotu,+
3 ale muž s malými prostředky neměl nic než jednu ovečku, malou, kterou si koupil.+ A zachovával ji naživu a rostla u něho a u jeho synů, všichni pospolu. Jídala z jeho sousta a pila z jeho poháru a lehávala mu v náruči a byla pro něho jako dcera.
4 Po nějaké době přišel k boháči návštěvník; on však šetřil [a] nevzal nějaké ze svých vlastních ovcí a ze svého vlastního skotu, aby je přichystal pro cestujícího, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku muže, [který měl] málo prostředků, a přichystal ji muži, který k němu přišel.“+
5 Na to se Davidův hněv proti tomu muži velice rozpálil,+ takže Natanovi řekl: „Jakože Jehova žije,+ muž, který tohle dělá, zaslouží zemřít!*+
6 A za ovečku by měl dát čtyřnásobnou+ náhradu+ v důsledku toho, že udělal tuhle věc a protože neměl soucit.“+
7 Tehdy řekl Natan Davidovi: „Ty sám jsi ten muž! Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem+ a já jsem tě osvobodil+ ze Saulovy ruky.
8 A byl jsem ochoten dát ti dům tvého pána+ a manželky tvého pána+ do tvé náruče a dát ti izraelský a judský dům.*+ A kdyby to nestačilo, byl jsem ochoten ti přidat podobné věci stejně jako jiné věci.+
9 Proč jsi pohrdl Jehovovým slovem tím, že jsi učinil, co je v jeho očích špatné+? Chetitu Urijáše jsi srazil mečem+ a jeho manželku sis vzal za manželku+ a jeho jsi zabil mečem synů Ammona.
10 A nyní od tvého vlastního domu neodejde meč+ na neurčitý čas+ v důsledku toho, že jsi mnou pohrdl, takže sis vzal manželku Chetity Urijáše, aby se stala tvou manželkou.‘
11 Tak řekl Jehova: ‚Hle, vzbouzím proti tobě neštěstí z tvého vlastního domu;+ a před tvýma vlastníma očima vezmu tvé manželky a dám je tvému bližnímu,+ a jistě bude ležet s tvými manželkami před očima tohoto slunce.+
12 Kde jsi sám jednal tajně,+ já, já to učiním před celým Izraelem+ a před sluncem.‘“+
13 Nyní řekl David+ Natanovi: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“+ Natan na to řekl Davidovi: „Jehova proto opravdu nechává tvůj hřích projít.+ Nezemřeš.+
14 Nicméně, protože jsi touto věcí bezesporu jednal s Jehovou s neúctou,*+ také syn, který se ti právě narodil, rozhodně zemře.“+
15 Potom šel Natan do svého vlastního domu.
A Jehova přistoupil k tomu, aby uštědřil+ ránu dítěti, které Urijášova manželka porodila Davidovi, takže onemocnělo.
16 A David začal ve prospěch chlapce hledat [pravého] Boha, a David zahájil přísný půst+ a vešel a přenocoval a ležel na zemi.+
17 Starší muži jeho domu se tedy nad ním postavili, aby ho zvedli ze země, ale nesvolil a nepřijal ve společnosti s nimi chléb.+
18 A sedmý den se stalo, že dítě poznenáhlu zemřelo. A Davidovi sluhové se mu báli povědět, že dítě zemřelo; řekli totiž: „Pohleďme, dokud bylo dítě naživu, mluvili jsme na něho, a nenaslouchal našemu hlasu; jak mu tedy můžeme říci: ‚Dítě zemřelo‘? Potom jistě učiní něco špatného.“
19 Když David uviděl, že si jeho sluhové šeptají, David začal rozpoznávat, že dítě zemřelo. David tedy řekl svým sluhům: „Dítě zemřelo?“ Na to řekli: „Zemřelo.“
20 Tehdy David vstal ze země a umyl se a natřel se olejem+ a vyměnil si přehozy a vešel do Jehovova domu+ a vrhl se [k zemi];+ potom vešel do svého vlastního domu a požádal, a pohotově mu předložili chléb a začal jíst.
21 Jeho sluhové mu tudíž řekli: „Co znamená to, co jsi udělal? Postil ses a stále plakal kvůli dítěti, dokud bylo živé; a hned jakmile dítě zemřelo, vstal jsi a začal jíst chléb.“
22 Na to řekl: „Dokud bylo dítě ještě naživu, opravdu jsem se postil+ a stále jsem plakal,+ protože jsem si říkal: ‚Kdo ví, zda mi Jehova neprokáže přízeň a dítě jistě bude žít?‘+
23 Nyní, když zemřel, proč se vlastně postím? Jsem schopen přivést ho opět zpátky?+ Jdu k němu,+ ale pokud jde o něj, on se ke mně nevrátí.“+
24 A David začal utěšovat svou manželku Bat-šebu.+ Dále, vešel k ní a ležel s ní. Časem porodila syna+ a byl nazván jménem Šalomoun.*+ A sám Jehova ho opravdu miloval.+
25 Poslal tedy prostřednictvím proroka Natana+ a dal mu jméno Jedidjáš,* kvůli Jehovovi.
26 A Joab+ dále bojoval proti Rabbě+ synů Ammona a dobyl město [toho] království.*
27 Joab tedy poslal k Davidovi posly a řekl: „Bojoval jsem proti Rabbě.+ Také jsem dobyl město vod.
28 A nyní shromáždi zbytek lidu a utáboř se proti městu a dobuď je, abych to nebyl já, kdo město dobude, a aby nad ním nemuselo být jmenováno mé jméno.“
29 David tudíž shromáždil všechen lid a šel k Rabbě a bojoval proti ní a dobyl ji.
30 A sňal Malkamovi* z hlavy korunu,+ jejíž váha byla talent* zlata, spolu s drahokamy; a spočinula na Davidově hlavě. A kořisti+ z města, kterou vynesl, bylo velmi mnoho.
31 A lidi, kteří byli v něm, vyvedl, aby je postavil k řezání kamenů a k ostrým železným nástrojům+ a k železným sekerám a přiměl je sloužit* při výrobě cihel. A přistoupil k tomu, aby to tak udělal všem městům synů Ammona. Nakonec se David a všechen lid vrátili do Jeruzaléma.
Poznámky
^ Dosl. „je synem smrti!“.
^ „Dům“, MLXXVg; Sy „dcery“.
^ „Jednal s Jehovou s neúctou“ bylo původní znění. Text byl opraven, takže potom zněl „jednal neuctivě s Jehovovými nepřáteli“. Viz dodatek 2B.
^ Dosl. „a [někdo] přistoupil k tomu, aby nazval jeho jméno Šalomoun“, M; MmarginTSy a několik heb. rkp. „a přistoupila k tomu, aby nazvala jeho jméno Šalomoun“. „Šalomoun“ znamená „pokojný“. Srovnej 1Pa 22:9 ppč.
^ Znamená „Ten, koho miluje Jah“.
^ Možná Milkom, modla Ammonitů. LXX „Melcholovi, jejich králi“; Vg „jejich králi“.
^ Asi 34,2 kg.
^ „Přiměl je sloužit“, na základě opravy jednoho písmene; M „přiměl je, aby [pro]šli“.
