2. Samuelova 14:1–33
14 Nyní Joab,+ syn Ceruji,+ poznal, že královo srdce je [obráceno] k Absalomovi.+
2 Joab tudíž poslal do Tekoy+ a vzal odtamtud moudrou+ ženu a řekl jí: „Vyjdi, prosím, s truchlením a obleč se, prosím, do smutečních oděvů a nenatírej se olejem;+ a staneš se podobnou ženě, která mnoho dní truchlí nad někým mrtvým.+
3 A vejdeš ke králi a budeš k němu mluvit takové slovo.“ A tak jí Joab vložil slova do úst.+
4 A Tekoanka přistoupila k tomu, aby vešla* ke králi a padla tváří k zemi+ a vrhla se [k zemi] a řekla: „Zachraň přece,+ králi!“
5 Král jí na to řekl: „Co je ti?“ Na to řekla: „Jsem skutečně ovdovělá+ žena, teď co je můj manžel mrtvý.
6 A tvá služka měla dva syny a ti dva začali spolu zápasit na poli,+ když tam nebyl žádný osvoboditel,+ aby je rozdělil.* Nakonec jeden srazil druhého a usmrtil ho.
7 A hle, celá rodina povstala proti tvé služce a říkají pořád: ‚Vydej toho, kdo udeřil svého bratra, abychom ho usmrtili pro duši jeho bratra,+ kterého zabil,+ a dokonce vyhlaďme dědice!‘ A jistě uhasí žhnutí mého dřevěného uhlí, které zůstalo, takže mému manželovi nebude uděleno ani jméno, ani ostatek* na povrchu zemské půdy.“+
8 Tehdy řekl král ženě: „Jdi do svého domu a sám o tobě vydám příkaz.“+
9 Na to Tekoanka řekla králi: „Na mně, můj pane, králi, ať je to provinění a také na domě mého otce,+ zatímco král a jeho trůn jsou nevinní.“
10 A král přikročil k tomu, aby řekl: „Jestliže bude k tobě někdo mluvit, také ho přivedeš ke mně, a víckrát ti neublíží.“
11 Ale řekla: „Ať, prosím, král pamatuje na Jehovu, svého Boha,+ aby mstitel krve+ ustavičně nepůsobil zkázu a aby nevyhladili mého syna.“ Řekl na to: „Jakože Jehova žije,+ jediný vlas+ tvého syna nespadne na zem.“
12 Nyní žena řekla: „Dovol, prosím, své služce,+ aby promluvila slovo k mému pánu, králi.“+ Řekl tedy: „Mluv!“+
13 A žena přikročila k tomu, aby řekla: „Proč jsi tedy takto uvažoval proti Božímu lidu+?+ Když král mluví toto slovo, je jako ten, kdo je vinen,+ jelikož král nepřivádí zpátky svého vlastního vypovězeného.+
14 Vždyť zcela jistě zemřeme+ a budeme jako vody, které se vylévají na zem, jež se nedají sebrat. Ale Bůh duši neodejme+ a vymyslil důvody, proč by vypovězený neměl být vypovězen od něho.
15 A když jsem teď přišla ke králi, svému pánu, mluvit toto slovo, je to proto, že mě lidé vystrašili. Tvá služka tedy řekla: ‚Dovolte mi, prosím, promluvit ke králi. Snad bude král jednat podle slova své otrokyně.
16 Protože král přistoupil k tomu, aby naslouchal, aby osvobodil svou otrokyni z dlaně muže, [jenž hodlá] vyhladit mě* a mého syna, [který zůstal] sám z dědictví daného Bohem,‘*+
17 potom tvá služka řekla: ‚Ať, prosím, slovo mého pána, krále, slouží k tomu, aby dalo odpočinek.‘ Vždyť můj pán, král, je docela jako anděl+ [pravého] Boha v rozlišování toho, co je dobré, a co je špatné,+ a kéž se sám Jehova, tvůj Bůh, prokáže být s tebou.“
18 Král nyní odpověděl a řekl ženě: „Netaj, prosím, přede mnou to, nač se tě ptám.“+ Na to žena řekla: „Ať, prosím, můj pán, král, mluví.“
19 A král přikročil k tomu, aby řekl: „Je v tom všem s tebou Joabova+ ruka?“+ Potom žena odpověděla a řekla: „Jakože tvá duše žije,+ můj pane, králi, nikdo nemůže jít napravo ani jít nalevo ode všeho, co mluvil můj pán, král; byl to totiž tvůj sluha Joab, kdo mi přikázal, a to on vložil do úst tvé služky všechna tato slova.+
20 Tvůj sluha Joab to udělal, aby změnil tvářnost té záležitosti, ale můj pán je moudrý jakoby moudrostí anděla+ [pravého] Boha, takže ví všechno, co je na zemi.“
21 Král poté řekl Joabovi: „Hle, nyní to jistě udělám.*+ Jdi tedy, přiveď toho mladého muže, Absaloma, zpátky.“+
22 Na to padl Joab tváří k zemi a vrhl se [k zemi] a žehnal králi;+ a Joab přikročil k tomu, aby řekl: „Dnes tvůj sluha opravdu ví, že jsem nalezl přízeň v tvých očích,+ můj pane, králi, protože král jednal podle slova svého sluhy.“
23 Joab tedy vstal a šel do Gešuru+ a přivedl Absaloma do Jeruzaléma.+
24 Král však řekl: „Ať se obrátí ke svému vlastnímu domu, ale můj obličej vidět nesmí.“+ Absalom se tedy obrátil ke svému vlastnímu domu, a králův obličej neviděl.
25 A ve srovnání s Absalomem se v celém Izraeli neprokázal být muž tak krásný,+ aby byl tolik chválen. Od chodidla nohy po temeno hlavy se na něm neprokázala být vada.
26 A když si oholil hlavu — a stávalo se to na konci každého roku, že si ji holil; protože mu byla tak těžká,+ holil ji —, navážil vlasů ze své hlavy dvě stě šekelů* podle královského kamenného závaží.*
27 A Absalomovi se narodili tři synové+ a jedna dcera, která se jmenovala Tamar. Prokázala se být ženou velmi krásného vzhledu.+
28 A Absalom dále bydlel v Jeruzalémě plné dva roky, a králův obličej neviděl.+
29 Absalom tedy poslal pro Joaba, aby ho poslal ke králi, a ten nebyl svolný k němu přijít. Pak poslal znovu, podruhé, a nebyl svolný přijít.
30 Nakonec řekl svým sluhům: „Vidíte Joabův kus země vedle mého, a má tam ječmen! Jděte a zapalte jej ohněm.“+ Absalomovi sluhové tedy ten kus země zapálili ohněm.+
31 Na to Joab vstal a přišel k Absalomovi do domu a řekl mu: „Proč tvoji sluhové zapálili ohněm kus země, který je můj?“
32 Absalom tedy řekl Joabovi: „Pohleď, posílal jsem k tobě a říkal: ‚Přijď sem a dovol, ať tě pošlu ke králi se slovy: „Proč jsem přišel z Gešuru?+ Bylo by pro mne lepší, kdybych tam ještě byl. A teď mi dovol vidět králův obličej, a jestliže je ve mně nějaké provinění,+ pak mě usmrtí.“‘“
33 Joab poté vešel ke králi a pověděl mu [to]. Potom zavolal Absaloma, který nyní vešel ke králi a vrhl se před ním [k zemi], [padaje]* tváří k zemi před králem; nato král Absaloma políbil.+
Poznámky
^ „Vešla“, LXXSyVg a mnoho heb. rkp.; M „řekla“.
^ Dosl. „osvoboditel mezi nimi“.
^ Nebo „přežijící“.
^ „Hodlá vyhladit mě“, LXX; M vynechává „hodlá“.
^ „Bohem“, MLXXSyVg; TLXXLagardian „Jehovou“.
^ „Hle, nyní jsi to udělal“, mnoho heb. rkp.
^ Asi 2,3 kg.
^ „Královského kamenného závaží.“ Mohlo to být standardní kamenné závaží uložené v královském paláci nebo „královský“ šekel rozdílný od obvyklého šekelu. Srovnej 2Mo 30:13, ppč. „místa“.
^ „Padaje“, v souladu s LXX „a padl“; M vynechává.
