2. Samuelova 21:1–22

21  A za Davidových dnů nastal po tři roky, rok co rok, hladomor;+ a David přistoupil k tomu, aby se poradil s Jehovovým obličejem. Tehdy Jehova řekl: „Na Saulovi a jeho domě je vina krve,* protože usmrtil Gibeoňany.“+  Král tedy zavolal Gibeoňany+ a hovořil s nimi. (Mimochodem, Gibeoňané nebyli z izraelských synů, ale ze zbytku Amorejců;+ a izraelští synové jim přísahali,+ ale Saul je hodlal srazit ve svém žárlení+ pro izraelské a judské syny.+)  A David přikročil k tomu, aby řekl Gibeoňanům: „Co vám učiním a čím vykonám smíření,*+ abyste jistě žehnali Jehovovu dědictví+?“  Gibeoňané mu tedy řekli: „Ve spojitosti se Saulem a jeho domácností to pro nás* není záležitostí stříbra nebo zlata,+ ani nám nepřísluší, abychom usmrtili v Izraeli nějakého muže.“ Na to řekl: „Učiním pro vás, cokoli říkáte.“  Na to řekli králi: „Ten muž, který nás hubil+ a který úkladně plánoval,+ že nás vyhladí, abychom nepřetrvali na žádném izraelském území,  ať nám dají sedm mužů z jeho synů;+ a vystavíme*+ je před Jehovou v Gibeji+ Saula, Jehovova vyvoleného.“*+ Král tudíž řekl: „Já sám je dám.“  Král však pociťoval soucit s Mefibošetem,+ synem Saulova syna Jonatana, kvůli Jehovově přísaze,+ která byla mezi nimi, mezi Davidem a Saulovým synem Jonatanem.  Král tudíž vzal dva syny Ricpy,+ dcery Aijášovy, které Saulovi porodila, Armoniho a Mefibošeta, a pět synů Mikal,*+ dcery Saulovy, které porodila Adrielovi,+ synovi Mecholana Barzillaie.  Potom je vydal do ruky Gibeoňanů a ti přistoupili k tomu, aby je vystavili na hoře před Jehovou,+ takže těch sedm spolu padlo; a byli usmrceni v prvních dnech žní, na začátku ječmenné žně.+ 10  Ricpa, dcera Aijášova,+ však vzala pytlovinu+ a prostřela si ji na skále, od počátku žně, až dokud se po nich nelila voda z nebes;+ a nedovolila, aby na nich za dne spočinulo nebeské ptactvo+ ani divoká polní zvířata+ za noci. 11  Posléze podali Davidovi zprávu,+ co udělala Saulova konkubína Ricpa, dcera Aijášova. 12  David tedy šel a vzal kosti Saulovy+ a kosti jeho syna Jonatana od majitelů půdy z Jabeš-gileadu,+ kteří je ukradli z veřejného prostranství v Bet-šanu,+ kde je Filištíni pověsili+ v den, kdy Filištíni srazili Saula na Gilboi.+ 13  A přistoupil k tomu, aby odtamtud přinesl kosti Saulovy a kosti jeho syna Jonatana; navíc, posbírali kosti mužů, kteří byli vystaveni.+ 14  Potom pohřbili kosti Saula a jeho syna Jonatana* v zemi Benjamína v Cele,*+ na pohřebním místě jeho otce Kiše,+ aby učinili všechno, co král přikázal. A tak se poté Bůh nechal pro zemi uprosit.+ 15  A Filištíni+ opět zahájili s Izraelem válku. David a s ním jeho sluhové tudíž šli a bojovali s Filištíny; a David se unavil. 16  A Jišbi-benob, jenž byl mezi těmi, kdo se narodili z Refaim,*+ jehož kopí+ vážilo tři sta šekelů* mědi a jenž byl opásán novým mečem,* si usmyslil, že Davida srazí. 17  Abišai,+ syn Ceruji, mu okamžitě přišel na pomoc+ a Filištína srazil a usmrtil. Tehdy Davidovi přísahali jeho muži a řekli: „Už s námi nepůjdeš do bitvy,+ abys neuhasil+ lampu+ Izraele!“ 18  A potom se stalo, že válka s Filištíny vypukla ještě jednou u Gobu.* Tehdy Chušatita+ Sibbekai+ srazil Safa, který byl mezi těmi, kdo se narodili z Refaim.+ 19  A válka s Filištíny u Gobu vypukla ještě jednou a Elchanan,+ syn Betlémana Jaare-oregima, srazil Gaťana* Goliata,* jehož násada kopí byla jako vratidlo těch, kdo pracují na stavu.+ 20  A válka vypukla ještě jednou u Gatu,+ když tam byl muž mimořádné velikosti se šesti prsty na každé ruce a šesti prsty na každé noze, celkem čtyřiadvaceti; a také on se narodil Refaim.+ 21  A stále popichoval+ Izrael. Konečně ho srazil Jonatan,+ syn Davidova bratra Šimeie.*+ 22  Ti čtyři se narodili Refaim v Gatu;+ a padli rukou Davidovou a rukou jeho sluhů.+

Poznámky

Dosl. „krví“, mn. č. Heb. had·da·mimʹ.
Nebo „odčinění“.
Dosl. „mě“, M, v kolektivním smyslu; Mmargin „nás“.
„Vystavíme“, M, tj. se zlomenýma rukama a nohama; LXX „pověsíme na slunci“; Sy „obětujeme“.
„Jehovova vyvoleného“, M; LXX „Jehovových vyvolených“; Vg „toho Jehovova, který byl kdysi vyvolen“. Pravděpodobně se má číst „na hoře Jehovově“. Srovnej v. 9.
„Merab“, LXXLagardian a dva heb. rkp.; Sy „Nadaba“. Targumy uvádějí: „pět synů Merab (které vychovala Saulova dcera Mikal), které porodila“. Srovnej 6:23.
LXX dodává „a těch, kteří byli pověšeni na slunci“.
Nebo „Celahu“.
Dosl. „Rafaha“. Heb. ha·Ra·fahʹ. Otcovo jméno zde zastupuje celou rasu obrů.
Asi 3,42 kg.
„Novým mečem“, Vg; řec. ko·ryʹnen, „kyj“, který se používal k boji a často byl okovaný.
„Gezeru“ podle 1Pa 20:4.
„Syn Betlémana Jaare-oregima, srazil Gaťana Goliata“, M; v 1Pa 20:5 „syn Jairův, srazil Lachmiho, bratra Gaťana Goliata“.
Nebo „Goliata z Gatu“.
„Šimey“ v 1Pa 20:7; v 1Sa 16:9 „Šammaha“.