4. Mojžíšova 11:1–35
11 Nyní se lid stal jakoby lidmi, kteří mají něco zlého, nač si stěžovat Jehovovi do uší.+ Když to Jehova uslyšel, tehdy se rozpálil jeho hněv, a začal proti nim planout Jehovův oheň a stravovat některé na nejzazším konci tábora.+
2 Když začal lid volat k Mojžíšovi, tehdy úpěnlivě poprosil Jehovu,+ a oheň pohasl.
3 A jméno toho místa bylo nazváno* Tabera,*+ protože proti nim plál Jehovův oheň.
4 A smíšený zástup,*+ který byl v jejich středu, vyjádřil sobeckou touhu,+ a také izraelští synové opět začali plakat a říkat: „Kdo nám dá k jídlu maso?+
5 Jak vzpomínáme na ryby, které jsme zadarmo jídávali v Egyptě,+ na okurky a vodní melouny a pór a cibuli a česnek!
6 Ale teď je naše duše vysušená. Před očima nemáme vůbec nic než tu mannu.“+
7 Manna+ byla mimochodem jako semeno koriandru+ a její vzhled* se podobal vzhledu klejopryskyřice.+
8 Lid se rozprostřel, a sbírali ji+ a mleli ji v ručních mlýncích nebo ji roztloukali v hmoždíři a vařili ji v hrncích na vaření+ nebo z ní dělali kulaté koláče, a její chuť se prokázala být jako chuť sladkého koláče potřeného olejem.+
9 A když se v noci snášela na tábor rosa, snášela se manna.+
10 A Mojžíš uslyšel, jak lid ve svých rodinách pláče, každý muž u vchodu do svého stanu. A Jehovův hněv se začal velmi rozpalovat,+ a v Mojžíšových očích to bylo špatné.+
11 Nato řekl Mojžíš Jehovovi: „Proč jsi způsobil svému sluhovi* zlo, a proč jsem nenalezl přízeň ve tvých očích, když jsi na mne naložil náklad celého tohoto lidu?+
12 Počal jsem všechen ten lid já? Jsem to já, kdo je porodil, takže bys mi řekl: ‚Nes je v náručí,+ právě jako nosí opatrovník kojence‘,+ na půdu, o níž jsi přísahal jejich praotcům?+
13 Odkud mám [vzít] maso, abych [je] dal celému tomu lidu? Vždyť ke mně pláčou a říkají: ‚Dej nám přece maso a nech nás najíst!‘
14 Nejsem schopen sám o sobě nést všechen tenhle lid, protože je pro mne příliš těžký.+
15 Jestliže mi tedy činíš takhle, prosím, zabij mě* nadobro,+ pokud jsem ve tvých očích našel přízeň, a nenechávej mě hledět na mé neštěstí.“*
16 Jehova zase řekl Mojžíšovi: „Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších mužů,+ o nichž vskutku víš, že jsou staršími muži lidu a jejich úředníky,+ a vezmeš je ke stanu setkání, a postaví se tam s tebou.
17 A budu muset sestoupit+ a mluvit tam s tebou;+ a budu muset odejmout něco z ducha,+ který je na tobě, a vložit jej na ně, a budou ti muset pomáhat nést náklad lidu, abys jej nenesl jen ty sám.+
18 A lidu bys měl říci: ‚Posvěťte se k zítřku,+ jelikož jistě budete jíst maso, protože jste plakali Jehovovi do uší+ a říkali: „Kdo nám dá k jídlu maso, neboť v Egyptě nám bylo dobře?“+ A Jehova vám jistě dá maso, a vskutku budete jíst.+
19 Budete jíst, ne jeden den ani dva dny ani pět dní ani deset dní ani dvacet dní,
20 ale až do měsíce dnů, až vám to poleze z chřípí a zhnusí se vám to,+ právě protože jste zavrhli Jehovu, který je ve vašem středu, a plakali jste před ním a říkali: „Proč jsme vyšli z Egypta?“‘“+
21 Potom řekl Mojžíš: „Lidu, uprostřed něhož jsem, je šest set tisíc pěších mužů,+ a přece ty — ty jsi řekl: ‚Dám jim maso, a jistě budou jíst po měsíc dnů‘!
22 Budou pro ně poražena stáda bravu a stáda dobytka, aby to pro ně stačilo?+ Nebo se pro ně pochytají všechny ryby z moře, aby to pro ně stačilo?“
23 Na to Jehova řekl Mojžíšovi: „Zkrátila se snad Jehovova ruka?+ Teď uvidíš, zda tě postihne, co říkám, nebo ne.“+
24 Potom Mojžíš vyšel a mluvil k lidu Jehovova slova. A shromáždil sedmdesát mužů ze starších mužů lidu a přistoupil k tomu, aby je rozestavil okolo stanu.+
25 Pak Jehova sestoupil v oblaku+ a mluvil k němu+ a odňal něco z ducha,+ který byl na něm, a vložil jej na každého ze sedmdesáti starších mužů.* A stalo se, že jakmile se na nich duch usadil, pak přistoupili k tomu, aby si počínali jako proroci; ale znovu to už neučinili.*+
26 A dva z mužů zůstali v táboře. Jeden se jmenoval Eldad a druhý se jmenoval Medad. A duch se na nich začal usazovat, jelikož byli mezi zapsanými, ale nevyšli ke stanu. Přistoupili tedy k tomu, aby si v táboře počínali jako proroci.
27 A jeden mladý muž se rozběhl a podal zprávu Mojžíšovi. Řekl: „Eldad a Medad si v táboře počínají jako proroci!“
28 Nato odvětil Jozue,* syn Nunův, Mojžíšův služebník+ od své mladé mužnosti, a řekl: „Můj pane, Mojžíši, zadrž je!“+
29 Mojžíš mu však řekl: „Žárlíš pro mě? Ne, přál bych si,* aby všichni z Jehovova lidu byli proroky, protože by na ně Jehova vložil svého ducha!“*+
30 Později se Mojžíš odebral do tábora, on a izraelští starší muži.
31 A propukl vítr*+ od Jehovy a přiháněl od moře křepelky+ a nechal je padat nad táborem asi na den cesty sem a asi na den cesty tam, všude kolem tábora, a asi dva lokte nad povrch země.*
32 Tehdy se lid celý ten den a celou noc a celý další den zvedal a stále sbíral křepelky. Ten, kdo sebral nejméně, nashromáždil deset chomerů,*+ a rozprostírali si je doširoka* všude kolem tábora.
33 Ještě měli maso mezi zuby,+ než se dalo rozžvýkat, když proti lidu vzplanul Jehovův hněv+ a Jehova začal lid postihovat převelkým pobitím.+
34 Jméno toho místa bylo nazváno Kibrot-hattaava,*+ protože tam pohřbili lidi, kteří projevili sobeckou dychtivost.+
35 Z Kibrot-hattaavy odtáhl lid k Chacerotu, a v Chacerotu zůstali.+
Poznámky
^ Dosl. „A jméno toho místa začal nazývat“.
^ Znamená „hoření; požár; planutí“.
^ Nebo „shluk [lidí]; chátra“.
^ Nebo „barva“.
^ Nebo „otrokovi“.
^ „Zabij mě.“ Dosl. „zabít mě“. V heb. je toto sloveso v infinitivu spojovacím, ale tento tvar někdy bývá chápán jako rozkazovací způsob.
^ „Na mé neštěstí“, podle korektury od soferim, místo znění „na tvé neštěstí“. Jedna z osmnácti oprav od soferim. Viz dodatek 2B.
^ „Sedmdesáti starších mužů (starších).“ Heb. haz·zeqe·nimʹ; řec. pre·sby·teʹrous. Viz Sk 15:2 ppč.
^ „Ale znovu to už neučinili“, MLXXSy; podle jiného značení samohlásek heb. slovesa ve shodě s TJ‚OVg „a nepřestali“.
^ „Jozue.“ Heb. Jehó·šuʹaʽ, „Jehošua“. Viz 2Mo 17:9 ppč.
^ Dosl. „A kdo dá?“.
^ „Svého ducha.“ Heb. ru·chóʹ; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tum.
^ „A ... vítr.“ Heb. weruʹach; řec. pneuʹma; lat. venʹtus. Viz v. 29, ppč. „ducha“; 1Mo 8:1 ppč.
^ „Všude kolem tábora, asi dva lokte od země“, LXX; Vg „všude kolem tábora, a létaly ve vzduchu ve výšce dva lokte nad zemí“. Loket se rovnal 45,5 cm.
^ „Rozpálili si vypalovací pece“, LXXThomson; Vg „sušili je“.
^ Chomer se rovnal 220 l.
^ Znamená „pohřební místo dychtění“.
