4. Mojžíšova 15:1–41
15 A Jehova dále mluvil k Mojžíšovi a řekl:
2 „Mluv k izraelským synům, a řekneš jim: ‚Až konečně přijdete do země svých bydlišť, kterou vám dávám,+
3 a dáte ohnivou oběť Jehovovi,+ zápalný obětní dar+ nebo oběť k vykonání zvláštního slavnostního slibu nebo dobrovolně*+ nebo během svých období svátků,+ abyste přinesli uklidňující vůni Jehovovi,+ z dobytka nebo z bravu,
4 ten, kdo předkládá svůj obětní dar, předloží také Jehovovi obilnou oběť jemné mouky,+ desetinu efa,* zvlhčenou čtvrtinou hinu oleje.
5 A měl bys dát víno jako tekutou oběť,+ čtvrt hinu, spolu se zápalnou obětí nebo na oběť každého beránka.
6 Nebo na berana bys měl dát obilnou oběť dvou desetin jemné mouky zvlhčené třetinou hinu oleje.
7 A měl bys předložit víno jako tekutou oběť, třetinu hinu, jako uklidňující vůni Jehovovi.
8 Ale v případě, že bys dával samce ze stáda* jako zápalný obětní dar+ nebo oběť k vykonání zvláštního slavnostního slibu+ nebo oběti společenství Jehovovi,+
9 spolu se samcem ze stáda se předloží také obilná oběť+ tří desetin jemné mouky zvlhčené polovinou hinu oleje.
10 A měl bys předložit víno jako tekutou oběť,+ půl hinu, jako ohnivou oběť uklidňující vůně Jehovovi.
11 Tak by se mělo činit pro každého býka nebo pro každého berana nebo pro jednu hlavu mezi beránky nebo mezi kozami.
12 Ať byste dávali jakýkoli počet, měli byste tak učinit pro každého podle jejich počtu.
13 Každý rodák by je měl takto dát, když předkládá ohnivou oběť uklidňující vůně Jehovovi.+
14 A v případě, že by s vámi přebýval [někdo] cizí jako cizí usedlík nebo ten, kdo je ve vašem středu po vaše generace, a dává ohnivou oběť uklidňující vůně Jehovovi, právě jak byste měli činit vy, tak by měl činit on.+
15 Vy, kteří jste ze sboru, a cizí usedlík, který přebývá jako [někdo] cizí, budete mít jedno ustanovení.+ Bude to ustanovení na neurčitý čas pro vaše generace. Cizí usedlík by se měl prokázat být před Jehovou stejný jako vy.*+
16 Měl by se prokázat být jeden zákon a jedno soudcovské rozhodnutí pro vás a pro cizího usedlíka, který u vás přebývá jako [někdo] cizí.‘“+
17 A Jehova přikročil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl:
18 „Mluv k izraelským synům a řekneš jim: ‚Při vašem příchodu do země, kam vás vedu,+
19 se také stane, až budete jíst cokoli z chleba země,+ že byste měli učinit příspěvek Jehovovi.
20 Měli byste učinit příspěvek prvního ovoce+ své hrubé mouky jakožto prstencovité chleby. Jako příspěvkem mlatu, tak byste tím měli přispět.
21 Trochu prvního ovoce své hrubé mouky byste měli dávat jako příspěvek Jehovovi po všechny své generace.
22 A v případě, že byste udělali chybu a nečinili všechna tato přikázání,+ která mluvil Jehova k Mojžíšovi,
23 všechno, co vám Jehova přikázal prostřednictvím Mojžíše ode dne, kdy Jehova přikázal, a nadále po vaše generace,
24 potom se stane, že pokud to bylo učiněno nedopatřením, daleko od očí shromáždění, celé shromáždění pak dá jednoho mladého býka jako zápalnou oběť pro uklidňující vůni Jehovovi, a svou obilnou oběť a svou tekutou oběť podle předepsaného postupu,+ a jedno kůzle jako oběť za hřích.+
25 A kněz vykoná smíření+ za celé shromáždění izraelských synů, a bude jim odpuštěno; protože to byla chyba+ a oni, oni za svou chybu přinesli jako svůj obětní dar ohnivou oběť Jehovovi a svou oběť za hřích před Jehovu.
26 A bude odpuštěno+ celému shromáždění izraelských synů a cizímu usedlíkovi, který přebývá jako [někdo] cizí v jejich středu, protože to bylo nedopatřením ze strany celého lidu.
27 A kdyby nějaká duše nedopatřením zhřešila,+ pak předloží jako oběť za hřích kozu v jejím prvním roce.+
28 A kněz vykoná smíření za duši, která skrze hřích neúmyslně učinila chybu před Jehovou, aby se tak za to vykonalo smíření, a bude jí odpuštěno.+
29 Pokud jde o rodáka mezi izraelskými syny a cizího usedlíka, který v jejich středu přebývá jako [někdo] cizí, měl by se prokázat být pro vás jeden zákon ohledně toho, když se něco učiní neúmyslně.+
30 Ale duše, která něco učiní úmyslně,*+ ať je to rodák, nebo cizí usedlík, mluví-li utrhačně o Jehovovi,+ v tom případě bude ta duše odříznuta ze svého lidu.+
31 Protože to bylo Jehovovo slovo, jímž opovrhla,+ a jeho přikázání, které porušila,+ ta duše by měla být zcela jistě odříznuta.+ Její vlastní provinění je na ní.‘“+
32 Zatímco izraelští synové zůstávali v pustině, jednou našli muže, jak v sabatní den sbírá kusy dřeva.+
33 Potom ho ti, kdo ho našli, jak sbírá kusy dřeva, přivedli k Mojžíšovi a Áronovi a celému shromáždění.
34 Předali ho tedy do vazby,+ protože nebylo zřetelně stanoveno, co by se mu mělo udělat.
35 Časem řekl Jehova Mojžíšovi: „Ten muž by měl být zcela jistě usmrcen.+ Celé shromáždění ho vně tábora uhází* kameny.“+
36 Celé shromáždění ho tedy vyvedlo ven z tábora a házelo po něm kameny, takže zemřel, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi.
37 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Mojžíšovi toto:
38 „Mluv k izraelským synům a řekneš jim, že si mají dělat třásňové okraje na suknicích svých oděvů po všechny své generace, a nad třásňový okraj suknice+ dají modrou šňůrku.
39 ‚A bude vám to sloužit jako třásňový okraj, a uvidíte jej a připomenete si všechna Jehovova přikázání+ a budete je činit a nebudete obcházet a následovat své srdce a své oči,+ jež následujete v nemravném styku.*+
40 Účelem je, abyste si pamatovali a jistě činili všechna má přikázání a vskutku se prokázali být svatí svému Bohu.+
41 Já jsem Jehova, váš Bůh, který vás vyvedl z egyptské země, abych se prokázal [jako] váš Bůh.+ Já jsem Jehova, váš Bůh.‘“+
Poznámky
^ Dosl. „ve svobodné vůli“.
^ „Desetinu efa“, LXXVg; MSamSy „desetinu“. Viz dodatek 8A.
^ Dosl. „syna stáda“.
^ Dosl. „Jako vy, tak cizí usedlík, se on prokáže být“.
^ Dosl. „s pozvednutou rukou“, tj. nepokrytě, hrdě, záměrně.
^ „Uhází.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, který nevyjadřuje určitý čas.
^ Nebo „tím, že se dopouštíte smilstva“. Heb. zo·nimʹ; lat. for·ni·canʹtes.
