4. Mojžíšova 17:1–13
17 Jehova nyní mluvil k Mojžíšovi a řekl:
2 „Mluv k izraelským synům a vezmi od nich jednu hůl+ za každý otcovský dům, ode všech jejich náčelníků,+ po domu jejich otců, dvanáct holí. Jméno každého napíšeš na jeho hůl.
3 A na hůl Leviho napíšeš Áronovo jméno, protože je jedna hůl pro hlavu domu jejich otců.
4 A uložíš je ve stanu setkání před Svědectvím,+ kde se vám pravidelně představuji.+
5 A stane se, že hůl muže, jehož vyvolím,+ vypučí, a jistě utiším reptání+ izraelských synů proti mně, jímž reptají proti vám.“+
6 Mojžíš tedy mluvil k izraelským synům, a všichni jejich náčelníci mu dali hůl za každého náčelníka, hůl za každého náčelníka podle domu svých otců, dvanáct holí;+ a Áronova hůl byla mezi jejich holemi.+
7 Potom Mojžíš uložil hole před Jehovou ve stanu Svědectví.+
8 A příští den, když Mojžíš vešel do stanu Svědectví, stalo se, pohleďme, Áronova hůl za dům Leviho vypučela a vyrážela pupeny a kvetoucí květy a nesla zralé mandle.
9 Mojžíš pak vynesl všechny hole z [místa] před Jehovou ke všem izraelským synům, a dívali se, a každý muž si bral svou vlastní hůl.
10 Nato řekl Jehova Mojžíšovi: „Dej Áronovu hůl+ zpátky před Svědectví jako něco, co se má uchovat na znamení+ synům vzpurnosti,+ aby ustalo jejich reptání proti mně, aby nezemřeli.“
11 Mojžíš ihned učinil, právě jak mu Jehova přikázal. Učinil [to] právě tak.
12 A izraelští synové začali říkat Mojžíšovi toto: „Nyní zcela jistě vydechneme naposled, zcela jistě zahyneme, všichni zcela jistě zahyneme.+
13 Kdokoli přistoupí,+ přiblíží se k Jehovovu svatostánku, zemře!+ Skončíme tím, že takto vydechneme naposled?“+
