5. Mojžíšova 1:1–46
1 To jsou slova,* která mluvil Mojžíš k celému Izraeli v jordánském kraji+ v pustině, na pouštních pláních* před Sufem,* mezi Paranem+ a Tofelem a Labanem a Chacerotem+ a Dizahabem;
2 je to jedenáct dní od Chorebu cestou hory Seir do Kadeš-barneje.+
3 A stalo se, že ve čtyřicátém+ roce, v jedenáctém měsíci, prvního toho měsíce, mluvil Mojžíš k izraelským synům podle všeho, co mu pro ně přikázal Jehova,
4 když porazil krále Amorejců Sichona,+ který bydlel v Chešbonu, a bašanského krále Oga,+ který bydlel v Aštarotu,+ v Edrei.+
5 V jordánském kraji v moabské zemi se Mojžíš ujal vysvětlování tohoto zákona+ a řekl:
6 „Jehova, náš Bůh, k nám mluvil na Chorebu+ a řekl: ‚Už jste dost dlouho bydleli v tomto hornatém kraji.+
7 Obraťte se a vydejte se na cestu a jděte do hornatého kraje Amorejců+ a ke všem jejich sousedům v Arabě,*+ hornatém kraji,+ a Šefele* a Negebu*+ a na mořském pobřeží,+ [do] země Kananejců+ a [do] Libanonu,+ až k velké řece, řece Eufrat.+
8 Vidíte, opravdu kladu před vás tu zemi. Vejděte a vezměte do vlastnictví zemi, o níž přísahal Jehova vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi+ a Jákobovi,+ že ji dá jim a po nich jejich semeni.‘*+
9 A právě v té době jsem přistoupil k tomu, abych vám řekl toto: ‚Nejsem schopen vás nést sám.+
10 Jehova, váš Bůh, vás rozmnožil, a hle, dnes je vás co do množství jako nebeských hvězd.+
11 Kéž vás Jehova, BŮH vašich praotců, zvětší tisíckrát tolik,+ než vás je, a kéž vám požehná,+ právě jak vám slíbil.+
12 Jak mohu sám nést to břemeno, [jímž] jste, a ten náklad, [jímž] jste, a vaše hádky?+
13 Přiveďte moudré a rozvážné+ a zkušené+ muže ze svých kmenů, abych je nad vámi dosadil jako hlavy.‘+
14 Na to jste mi odpověděli a řekli: ‚Věc, o níž jsi mluvil, že [ji] máme udělat, je dobrá.‘
15 Vzal jsem tedy hlavy vašich kmenů, muže moudré a zkušené, a dosadil jsem je nad vámi jako hlavy, velitele* tisíců a velitele set a velitele padesáti a velitele deseti a úředníky vašich kmenů.+
16 A přikročil jsem k tomu, abych právě v té době přikázal vašim soudcům a řekl: ‚Když máte slyšení* mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností mezi mužem a jeho bratrem nebo jeho cizím usedlíkem.+
17 Nebudete v soudu straničtí.*+ Měli byste vyslechnout maličkého stejně jako velkého.+ Nezaleknete se kvůli nějakému muži,+ neboť soud patří Bohu;+ a případ, který je pro vás příliš těžký, byste měli předložit mně, a já jej vyslechnu.‘+
18 A přistoupil jsem k tomu, abych vám přikázal právě v té době všechny věci, které byste měli dělat.
19 Potom jsme odtáhli od Chorebu a pochodovali celou tou velkou a bázeň vzbuzující pustinou,+ kterou jste viděli, cestou hornatého kraje Amorejců,+ právě jak nám přikázal Jehova, náš Bůh; a nakonec jsme přišli do Kadeš-barneje.+
20 Nyní jsem vám řekl: ‚Došli jste do hornatého kraje Amorejců, který nám dává Jehova, náš Bůh.+
21 Viz, Jehova, tvůj Bůh, ti tuto zemi zanechal.+ Vytáhni, vezmi [ji] do vlastnictví, právě jak k tobě mluvil Jehova, BŮH tvých praotců.+ Neboj se ani se neděs.‘+
22 Všichni jste se však přiblížili ke mně a řekli: ‚Nech přece, ať pošleme před sebou muže, aby pro nás prozkoumali tu zemi a přinesli nám zpět slovo o cestě, kterou bychom měli vyjít, a [o] městech, ke kterým přijdeme.‘+
23 Nuže, ta věc se prokázala být dobrá v mých očích, takže jsem vzal dvanáct vašich mužů, za každý kmen jednoho.+
24 Potom se obrátili a vyšli do hornatého kraje+ a dostali se až k říčnímu údolí Eškol+ a vyzvídali v něm.
25 A přistoupili k tomu, aby vzali do ruky trochu plodů té země+ a aby nám je přinesli dolů, a přinesli nám zpátky slovo a řekli: ‚Země, kterou nám dává Jehova, náš Bůh, je dobrá.‘+
26 Ale nepřáli jste si vyjít+ a začali jste se chovat vzpurně proti nařízení Jehovy, svého Boha.+
27 A stále jste reptali ve svých stanech a říkali: ‚Protože nás Jehova nenáviděl,+ proto nás vyvedl z egyptské země,+ aby nás vydal do ruky Amorejců, aby nás vyhladil.+
28 Kam vycházíme? Naši bratři způsobili, že naše srdce roztála,+ když řekli: „Viděli jsme tam lid větší a vyšší, než jsme my,+ města velká a opevněná k nebesům+ a také syny Anakim.“‘+
29 Řekl jsem vám tedy: ‚Nebudete otřeseni ani se kvůli nim nebudete bát.+
30 Před vámi jde Jehova, váš Bůh. Bude za vás bojovat+ podle všeho, co s vámi činil v Egyptě před vašima vlastníma očima,+
31 a v pustině,+ kde jsi viděl, jak tě Jehova, tvůj Bůh, nesl,+ právě jako nese muž svého syna, po celé cestě, kterou jste kráčeli, až jste došli na toto místo.‘+
32 Ale navzdory tomuto slovu jste neuvěřili Jehovovi, svému Bohu,+
33 který šel cestou před vámi, aby pro vás vyzvěděl místo [kde] se utábořit,+ v noci ohněm, abyste viděli, jakou cestou byste měli jít, a za dne oblakem.+
34 Celou dobu slyšel Jehova hlas vašich slov. Rozhořčil se tedy a přísahal+ a řekl:
35 ‚Ani jeden z těchto mužů této zlé generace neuvidí dobrou zemi, o níž jsem přísahal, že [ji] dám vašim otcům,+
36 kromě Kaleba, syna Jefunneho.+ Ten ji uvidí a jemu a jeho synům dám zemi, po které šlapal, kvůli tomu, že plně následoval Jehovu.+
37 (Dokonce i proti mně se Jehova kvůli vám popudil a řekl: „Také tam nevejdeš.+
38 Jozue,* syn Nunův, který stojí před tebou, ten tam vejde.“+ Jeho posílil,+ protože on způsobí, aby ji Izrael zdědil.)
39 Pokud jde o vaše maličké, o nichž jste řekli: „Stanou se [předmětem] drancování!“,+ a vaše syny, kteří dnes neznají dobré ani špatné, ti tam vejdou a jim ji dám, a vezmou ji do vlastnictví.
40 Pokud jde o vás, vy změňte svůj směr a odtáhněte do pustiny cestou Rudého moře.‘+
41 Na to jste odpověděli a řekli jste mi: ‚Zhřešili jsme proti Jehovovi.+ My — my vytáhneme a budeme bojovat ve shodě se vším, co nám Jehova, náš Bůh, přikázal.‘ Opásali jste se tedy každý svými válečnými zbraněmi a pokládali jste za snadné vytáhnout na horu.+
42 Ale Jehova mi řekl: ‚Řekni jim: „Nevytáhnete a nebudete bojovat, protože nejsem ve vašem středu,+ abyste nebyli poraženi před svými nepřáteli.“‘+
43 Mluvil jsem k vám tedy, a nenaslouchali jste, ale začali jste se chovat vzpurně+ vůči Jehovovu nařízení a celí jste se rozpálili, a pokusili jste se vytáhnout na horu.+
44 Potom vám vyšli vstříc Amorejci, kteří bydleli na té hoře, a honili vás,+ právě jak to dělají včely, a rozptýlili vás v Seiru* až po Chormu.+
45 Poté jste se vrátili a začali jste plakat před Jehovou, ale Jehova vašemu hlasu nenaslouchal+ ani vám nedopřál sluchu.+
46 Bydleli jste proto v Kadeši mnoho dnů, tolik dnů, co jste tam opravdu bydleli.+
Poznámky
^ „To jsou slova (věci).“ Heb. ʼElʹleh had·deva·rimʹ. V heb. je pátá Mojžíšova kniha pojmenována podle těchto úvodních slov. LXXVg označují tuto knihu jako „Deuteronomium“ (řec. Deu·te·ro·noʹmi·on, což znamená „druhý zákon“, tj. vysvětlení Zákona [viz v. 5]; lat. Deu·te·ro·noʹmi·um). Srovnej 17:18 ppč.
^ Nebo „v Arabě“. Část příkopové propadliny, která se táhne na jih k Akabskému zálivu Rudého moře.
^ „Sufem“, MSamSy; LXXBagsterVg „Rudým mořem“. Podle názoru LXXBagsterVg bylo slovo jam, „moře“, kdysi od slova Suf odloučeno a původní znění tedy bylo Jam Suf, „Rudé moře“; pokud to tak bylo, pak by se jednalo o tu část moře, která je známa jako Akabský záliv.
^ Nebo „na pouštních pláních“.
^ Nebo „nížině“.
^ Nebo „na jihu“, tj. v jižní části Zaslíbené země.
^ Nebo „potomstvu“.
^ „Velitele.“ Heb. sa·réʹ.
^ „Když máte slyšení.“ V heb. zde je sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje tedy určitý čas.
^ Dosl. „nebudete rozlišovat tváře“, tj. nebudete nikomu nadržovat.
^ Dosl. „Jehošua“, MSam; řec. Ἰησοῦς (Jesus); syr. Je·šuaʽ. Viz 1Mo 49:18, ppč. „tebe“.
^ „V Seiru“, MSam; LXXSyVg „od Seiru“.
