5. Mojžíšova 2:1–37
2 Potom jsme se obrátili a odtáhli do pustiny cestou Rudého moře, právě jak ke mně Jehova mluvil;+ a mnoho dnů jsme obcházeli horu Seir.
2 Nakonec mi Jehova řekl:
3 ‚Už jste dost dlouho obcházeli tuto horu.+ Změňte svůj směr k severu.
4 A přikaž lidu a řekni: „Procházíte pomezím svých bratrů,+ synů Esaua,+ kteří bydlí v Seiru;+ a budou se kvůli vám bát+ a budete velmi opatrní.
5 Nepouštějte se s nimi do rozepře, protože vám z jejich země nedám ani na šířku chodidla nohy; protože horu Seir jsem dal jako državu Esauovi.+
6 Budete jíst potravu, kterou snad od nich koupíte za peníze; a budete také pít vodu, kterou snad od nich nakoupíte za peníze.+
7 Jehova, tvůj Bůh, ti totiž požehnal v každém skutku tvé ruky.+ Dobře ví o tvém chození velikou pustinou. Jehova, tvůj Bůh, byl s tebou těchto čtyřicet+ let. Nic ti nechybělo.“‘+
8 Procházeli jsme tedy dál, pryč od našich bratrů, synů Esaua,+ kteří bydlí v Seiru, od cesty Arabou,+ od Elatu a od Ecjon-geberu.+
Potom jsme se obrátili a procházeli dál cestou pustiny Moabu.+
9 Tehdy mi Jehova řekl: ‚Neobtěžuj Moab ani se s nimi nepouštěj do války, protože ti z jeho země nedám jako državu nic, neboť Ar+ jsem dal jako državu synům Lota.+
10 (V dřívějších časech v ní bydleli Emim,*+ lid velký a početný a vysoký jako Anakim.+
11 Pokud jde o Refaim,+ ti byli také považováni za podobné Anakim,+ a Moabci jim říkávali Emim.
12 A v Seiru bydleli v dřívějších časech Chorijci,+ a synové Esaua+ přistoupili k tomu, aby je zbavili vlastnictví a aby je před sebou vyhladili a aby bydleli na jejich místě+ právě tak, jak Izrael učiní zemi, jež je jeho državou, kterou jim Jehova jistě dá.)
13 Teď vstaňte a vydejte se přes říční údolí Zered.‘ Překročili jsme tudíž říční údolí Zered.+
14 A dnů, kdy jsme šli z Kadeš-barneje, než jsme překročili říční údolí Zered, bylo třicet osm let, dokud celá generace válečníků zprostřed tábora nedospěla ke svému konci, právě jak jim Jehova přísahal.+
15 A Jehovova ruka+ se také prokázala být na nich, aby je zprostřed tábora zneklidňovala, dokud nedospěli ke svému konci.+
16 A jakmile všichni válečníci zprostřed lidu vymřeli,+ stalo se, že
17 Jehova ke mně mluvil dále a řekl:
18 ‚Dnes míjíš území Moaba, to je Ar,+
19 a dostaneš se blízko před syny Ammona. Neobtěžuj je ani se s nimi nepouštěj do rozepře, protože ti nedám nic ze země synů Ammona jako državu, neboť jsem ji dal jako državu synům Lota.+
20 Bývala také považována za zemi Refaim.+ (V dřívějších časech v ní bydleli Refaim, a Ammonité jim říkávali Zamzummim.
21 Byli velkým a početným a vysokým lidem jako Anakim,+ a Jehova je před nimi vyhlazoval,+ aby je zbavili vlastnictví a bydleli na jejich místě;
22 právě tak, jako učinil pro syny Esaua, kteří bydlí v Seiru,+ když před nimi vyhlazoval Chorijce,+ aby je zbavili vlastnictví a bydleli na jejich místě až do tohoto dne.
23 Pokud jde o Avvim,+ kteří bydleli v osadách až po Gazu,+ Kaftorim,+ kteří přišli z Kaftoru,+ je vyhladili, aby bydleli na jejich místě.)
24 Vstaňte, odtáhněte a překročte říční údolí Arnon.+ Vidíš, dal jsem ti do ruky chešbonského krále Sichona,+ Amorejce. Začni tedy brát do vlastnictví jeho zemi a pusť se s ním do války.
25 Tento den začnu klást děs z tebe a strach z tebe před národy pod celými nebesy, které o tobě uslyší zprávu; a vskutku budou znepokojeny a budou mít kvůli tobě bolesti, jako jsou porodní.‘+
26 Potom jsem poslal z pustiny Kedemot+ posly k chešbonskému králi Sichonovi+ se slovy míru+ a řekl jsem:
27 ‚Nech mě projít svou zemí. Budu kráčet jen po cestě.* Neobrátím se napravo ani nalevo.+
28 Jakou potravu mi prodáš za peníze, [takovou] budu jíst; a jakou vodu mi dáš za peníze, [takovou] budu pít. Jen mě nech pěšky projít,+
29 právě tak, jako mi učinili synové Esaua bydlící v Seiru+ a Moabci+ bydlící v Aru, dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Jehova, náš Bůh.‘+
30 A chešbonský král Sichon nás nenechal přes sebe projít, protože Jehova, tvůj Bůh, nechal jeho ducha, aby se zatvrdil,+ a jeho srdce, aby ztvrdlo, aby ho vydal do tvé ruky, právě jako v tento den.+
31 Na to mi Jehova řekl: ‚Podívej se, začal jsem Sichona a jeho zemi zanechávat tobě. Začni brát jeho zemi do vlastnictví.‘+
32 Když Sichon, on a všechen jeho lid, vytáhl, aby se s námi střetl v bitvě u Jahacu,+
33 tehdy nám ho Jehova, náš Bůh, zanechal,+ takže jsme porazili jeho a jeho syny* a všechen jeho lid.+
34 A dobyli jsme právě v té době všechna jeho města a zasvětili každé město zničení,+ muže a ženy a děťátka. Nenechali jsme žádného přežijícího.
35 Jen domácí zvířata jsme vydrancovali pro sebe, spolu s kořistí měst, která jsme dobyli.+
36 Od Aroeru,+ který je na okraji říčního údolí Arnon, a [od] města, které je v říčním údolí, až po Gilead se pro nás žádné městečko neprokázalo být příliš vysoko.+ Jehova, náš Bůh, nám je všechna zanechal.
37 Jenom jsi nešel k zemi synů Ammona,+ k celému okraji říčního údolí Jabbok,+ ani k městům hornatého kraje ani k čemukoli, o čem dal příkaz Jehova, náš Bůh.
Poznámky
^ Nebo „strašliví tvorové“.
^ „Cestě“, MSamLXX; Vg „veřejné cestě“.
^ „Syny“, MmarginSamLXXSyVg.
