5. Mojžíšova 31:1–30
31 Potom Mojžíš šel a mluvil tato slova k celému Izraeli
2 a řekl mu: „Dnes je mi sto dvacet let.+ Již mi nebude dovoleno vycházet a vcházet,+ jelikož mi Jehova řekl: ‚Nepřekročíš tento Jordán.‘+
3 Jehova,* tvůj Bůh, přechází před tebou.+ Sám vyhladí před tebou tyto národy, a zaženeš je.+ Jozue* přechází před tebou,+ právě jak Jehova mluvil.
4 A Jehova jim jistě učiní, právě jako učinil Sichonovi+ a Ogovi,+ králům Amorejců, a jejich zemi, když je vyhladil.+
5 A Jehova vám je zanechal,+ a učiníte jim podle celého přikázání, které jsem vám přikázal.+
6 Buďte odvážní a silní.+ Nebojte se ani před nimi nebuďte otřeseni,+ protože s tebou pochoduje Jehova, tvůj Bůh. Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá.“+
7 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby zavolal Jozua a řekl mu před očima celého Izraele: „Buď odvážný a silný,+ protože ty — ty uvedeš* tento lid do země, o níž Jehova přísahal jejich praotcům, že jim [ji] dá, a sám jim ji dáš jako dědictví.+
8 A před tebou pochoduje Jehova. On sám s tebou bude stále.+ Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá. Neboj se ani se neděs.“+
9 Potom Mojžíš napsal tento zákon+ a dal jej kněžím, synům Leviho,+ nosičům truhly Jehovovy smlouvy,+ a všem izraelským starším mužům.
10 A Mojžíš přikročil k tomu, aby jim přikázal a řekl: „Na konci každých sedmi let, v ustanovený čas roku propuštění,+ o svátku chýší,+
11 až celý Izrael přijde, aby viděl* obličej Jehovy, svého Boha,+ na místě, jež vyvolí,+ přečteš tento zákon před celým Izraelem, aby slyšeli.*+
12 Shromáždi lid,+ muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, který je uvnitř tvých bran, aby naslouchali a aby se učili,+ jelikož se budou bát Jehovy, vašeho Boha,+ a dbát, aby prováděli všechna slova tohoto zákona.
13 A jejich synové, kteří [to] neznají, by měli naslouchat+ a budou se učit bát se Jehovy, vašeho Boha, po všechny dny, kdy budete žít na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“+
14 Nato řekl Jehova Mojžíšovi: „Pohleď, přiblížily se dny, abys zemřel.+ Zavolej Jozua a postavte se ve stanu setkání, abych ho pověřil.“+ Mojžíš a Jozue tedy šli a postavili se ve stanu setkání.+
15 Potom se Jehova objevil u stanu v oblačném sloupu a oblačný sloup začal stát u vchodu do stanu.+
16 Jehova nyní řekl Mojžíšovi: „Pohleď, uléháš se svými praotci;+ a tento lid jistě vstane+ a bude mít nemravný styk* s cizozemskými bohy země, do níž jdou,+ přímo ve svém středu, a jistě mě opustí+ a poruší mou smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel.+
17 Na to proti nim v onen den vskutku vzplane můj hněv,+ a jistě je opustím+ a skryji před nimi svůj obličej,+ a stanou se něčím, co má být stráveno; a přijdou na ně mnohá neštěstí a tísně,+ a onoho dne zcela jistě řeknou: ‚Nepřišla snad na nás* tato neštěstí proto, že náš* Bůh není v našem středu?‘+
18 Pokud jde o mne, já v onen den naprosto skryji svůj obličej pro všechnu špatnost, kterou činili, protože se obrátili k jiným bohům.+
19 A nyní si zapište tuto píseň,+ a vyučuj jí izraelské syny.+ Vlož jim ji do úst, aby tato píseň sloužila jako můj svědek proti izraelským synům.+
20 Přivedu je totiž na zemskou půdu, o níž jsem přísahal* jejich praotcům,+ která oplývá mlékem a medem,+ a jistě budou jíst+ a nasytí se a ztuční+ a obrátí se k jiným bohům+ a vskutku jim budou sloužit a zacházet se mnou s neúctou a poruší mou smlouvu.+
21 A až na ně přijdou mnohá neštěstí a tísně,+ stane se, že tato píseň bude také před nimi odpovídat jako svědek, protože by neměla být zapomenuta z úst jejich potomstva, neboť dobře znám jejich sklon,+ který si dnes rozvíjejí, než je uvedu do země, o které jsem přísahal.“*
22 Mojžíš tedy onoho dne napsal tuto píseň, aby jí vyučoval izraelské syny.+
23 A přistoupil k tomu, aby pověřil Jozua, syna Nunova,+ a aby řekl: „Buď odvážný a silný,+ protože ty — ty uvedeš izraelské syny do země, o níž jsem jim přísahal,+ a já sám budu stále s tebou.“
24 A jakmile Mojžíš dopsal do knihy slova tohoto zákona až do jejich ukončení,+ stalo se, že
25 Mojžíš začal přikazovat Levitům, nosičům truhly Jehovovy smlouvy,+ a řekl:
26 „Vezmete* tuto knihu zákona,+ uložíte ji po straně truhly smlouvy+ Jehovy,* svého Boha, a bude tam sloužit jako svědek proti tobě.+
27 Já — já totiž dobře znám tvou vzpurnost+ a tvou tvrdou šíji.+ Když jste se prokázali [jako] vzpurní ve svém chování k Jehovovi,*+ zatímco jsem dnes ještě s vámi živý, oč tedy víc pak po mé smrti!
28 Shromážděte ke mně všechny starší muže svých kmenů a své úředníky+ a nechte mě mluvit tato slova, aby slyšeli, a nechte mě vzít nebesa a zemi za svědky proti nim.+
29 Dobře totiž vím, že po mé smrti budete zcela jistě jednat zhoubně+ a jistě odbočíte z cesty, o níž jsem vám přikazoval; a zcela jistě vás na sklonku dnů postihne neštěstí,+ protože budete činit, co je špatné v Jehovových* očích, takže ho budete urážet díly svých rukou.“+
30 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby mluvil, aby celý izraelský sbor* slyšel slova této písně až do jejich ukončení:+
Poznámky
^ Viz dodatek 1C §1.
^ „Jozue.“ Heb. Jehó·šuʹaʽ, „Jehošua“; řec. Ἰησοῦς (Jesus); syr. Je·šuaʽ; lat. Ioʹsu·e.
^ „Ty uvedeš“, SamSyVg a pět heb. rkp.; M „ty půjdeš s“; LXX „ty půjdeš před obličejem tohoto lidu“. Srovnej v. 23.
^ Dosl. „do jejich uší“.
^ Nebo „a bude se dopouštět smilstva“.
^ Dosl. „na mě“, MSam.
^ Dosl. „můj“, MSam.
^ Nebo „kterou jsem přísežně slíbil“.
^ „Jsem přísahal“, M; LXXSy „jsem přísahal jejich praotcům“; Sam „jsem přísahal jeho praotcům“; Vg „jsem mu přísahal“.
^ Viz dodatek 1C §1.
^ „Vezmete.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas.
^ Viz dodatek 1C §1.
^ Viz dodatek 1C §1.
^ „Celý ... sbor.“ Heb. kol-qehalʹ; řec. ek·kle·siʹas.
