Izajáš 10:1–34
10 Běda těm, kdo stanoví škodlivé předpisy,+ a těm, kdo neustále píší [a] napsali naprosté těžkosti,
2 aby odstrčili ponížené od právní pře a vyrvali právo od ztrápených z mého lidu,+ aby se vdovy staly jejich kořistí a aby vydrancovali i chlapce bez otce!+
3 A co budete dělat v den, kdy [vám] bude věnována pozornost,+ a ve zkáze, až přijde zdaleka?+ Ke komu prchnete pro pomoc+ a kde necháte svou slávu,+
4 ledaže se někdo bude muset sklonit mezi vězni a lidé budou stále padat mezi těmi, kdo byli zabiti?+ Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.+
5 „Aha, Asyřan,+ prut pro můj hněv+ a hůl, která je v jejich ruce pro mé otevřené odsouzení!
6 Pošlu ho proti odpadlému+ národu, a proti lidu mého rozlícení mu vydám příkaz,+ aby vzal mnoho kořisti a aby mnoho vydrancoval* a aby z něho* udělal místo k pošlapání podobné hlíně v ulicích.+
7 Ačkoli možná není takový, zachce se mu; ačkoli jeho srdce možná není takové, bude úkladně plánovat, protože v srdci má, aby vyhlazoval+ a odřízl nemálo národů.+
8 Řekne totiž: ‚Nejsou má knížata současně králi?+
9 Není Kalno+ právě jako Karkemiš?+ Není Chamat+ právě jako Arpad?+ Není Samaří+ právě jako Damašek?+
10 Kdykoli má ruka dosáhla království nehodnotného boha, jehož rytých soch je více než těch v Jeruzalémě a v Samaří,+
11 nebude to [tak], že právě jak učiním Samaří a jeho nehodnotným bohům,+ právě tak učiním Jeruzalému a jeho modlám?‘+
12 A až Jehova* ukončí všechno své dílo na hoře Sion a v Jeruzalémě, stane se, že provedu účtování za ovoce nestoudnosti srdce asyrského krále a za nadutost jeho povýšených očí.+
13 Řekl totiž: ‚Budu jistě jednat silou své ruky+ a svou moudrostí, vždyť mám přece porozumění; a odstraním hranice národů+ a jistě vyplením jejich nastřádané věci+ a strhnu obyvatele právě jako mocný.+
14 A má ruka+ dosáhne na jmění+ národů, právě jako by to bylo hnízdo; a právě jako když se sbírají vejce, jež zbyla, já sám seberu dokonce celou zemi a jistě nikdo nezatřepetá křídly ani neotevře ústa ani nepípne.‘“
15 Bude se sekera vynášet nad toho, kdo jí seká, nebo bude se pila vyvyšovat nad toho, kdo jí pohybuje tam a zpět, jako by hůl pohybovala tam a zpět těmi, kdo ji zvedají,* jako by prut zvedal toho, kdo není dřevo?+
16 Proto bude [pravý] Pán,* Jehova vojsk, posílat na jeho tučné stravující chorobu+ a pod jeho slávou bude stále hořet požár jako požár ohně.+
17 A Světlo Izraele+ se stane ohněm+ a jeho Svatý plamenem;+ a vzplane a v jednom dni pohltí jeho plevel a jeho trnité keře.+
18 A On skoncuje se slávou jeho lesa a jeho sadu,+ ano od duše až po tělo, a bude to, jako když se vytrácí ten, který churaví.*+
19 A zbytek* stromů jeho lesa — těch bude takový počet, že je bude schopen sepsat pouhý chlapec.+
20 A v ten den se jistě stane, že ti, kdo zůstali z Izraele,+ a ti, kdo unikli* z Jákobova domu, se již nikdy nebudou opírat o toho, kdo je bije,+ a jistě se budou opírat o Jehovu, Izraelova Svatého,+ v opravdovosti.*+
21 Pouhý ostatek* se vrátí,* ostatek Jákoba, k Silnému Bohu.*+
22 I kdyby se totiž tvůj lid, Izraeli, prokázal být jako zrnka mořského písku,+ vrátí se z nich pouhý ostatek.*+ Záhuba,+ o níž je rozhodnuto, se přižene ve spravedlnosti+ jako záplava,
23 protože Svrchovaný Pán, Jehova vojsk, bude hubit+ a provádět přísné rozhodnutí uprostřed celé země.+
24 Proto tak řekl Svrchovaný+ Pán, Jehova vojsk: „Můj lide, který bydlíš na Sionu,+ neboj se Asyřana, který tě bil prutem+ a který proti tobě pozvedal svou vlastní hůl, jako to dělal Egypt.+
25 Vždyť ještě chviličku — a dospěje ke konci otevřené odsouzení+ a můj hněv tím, že zaniknou.+
26 A Jehova vojsk proti němu jistě máchne bičem+ jako při porážce Midiana u skály Oreb;+ a jeho hůl bude nad mořem+ a jistě ji pozvedne, jako to udělal s Egyptem.+
27 A v ten den se stane, že jeho náklad odejde z tvého ramene+ a jeho jho z tvé šíje+ a to jho bude jistě zlomeno+ kvůli oleji.“*
28 Přišel na Aijat;+ prošel Migronem; své předměty ukládá v Mikmaši.+
29 Přešli brod,* Geba+ je místo, kde stráví noc, Rama+ se zachvěla, Saulova Gibea+ prchla.
30 Vydej hlas pronikavými výkřiky, gallimská dcero.+ Dávej pozor, Laišo. Ty ztrápený Anatote!+
31 Madmena utekla. Obyvatelé Gebimu se uchýlili pod přístřeší.
32 V Nobu+ je ještě den, aby se udělala zastávka. [Hrozivě] mává rukou* proti hoře sionské dcery, jeruzalémskému pahorku.+
33 Pohleď, [pravý] Pán,* Jehova vojsk, se strašným třeskem utíná větve;+ a ti, [kdo jsou] vysokého vzrůstu, jsou podtínáni, a vysocí se snižují.+
34 A srazil lesní houštiny železným nástrojem, i Libanon padne skrze mocného.+
Poznámky
^ „Něho“, m. r., vztahuje se na „národ“ nebo na „lid“.
^ Dosl. „ukořistil kořist a vyplenil plen“.
^ Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
^ Nebo „tím Vznešeným ... zvedá“, v heb. mn. č., možná označuje něčí vznešenost.
^ „[Pravý] Pán.“ Heb. ha·ʼA·dhónʹ; lat. Do·mi·naʹtor. Viz dodatek 1H.
^ Nebo „ten, kdo se potácí“.
^ „V opravdovosti (pravdě).“ Heb. be·ʼemethʹ.
^ Nebo „uniklá část“.
^ Nebo „Ti, kdo zůstali“, jako ve v. 20.
^ „Pouhý ostatek se vrátí.“ Heb. šeʼarʹ ja·šuvʹ, týž heb. výraz jako jméno „Šear-jašub“ v 7:3, kde viz ppč.
^ Nebo „ti, kdo zůstali“, jako ve v. 20.
^ Možná olej, jaký se používal pro pochodně Gideonových tří set mužů, nebo olej, který sloužil k pomazání izraelských králů.
^ Nebo „přechod; průchod“.
^ Nebo „hrozí pěstí“.
^ Viz dodatek 1H.
