Izajáš 26:1–21

26  V ten den+ se bude v judské zemi zpívat+ tato píseň:+ „Máme silné město.+ On staví záchranu jako zdi a násep.+  Otevřte brány,+ ať vstoupí spravedlivý národ, který se drží věrného chování.+  Sklon, který je dobře podporován,* budeš bedlivě střežit v trvalém míru,*+ protože právě v tebe se má důvěřovat.+  Důvěřujte v Jehovu+ po všechny časy, vždyť v Jah* Jehovovi* je Skála+ neurčitých časů.  Povalil totiž ty, kdo obývají výšinu,+ vyvýšené městečko.+ Snižuje je, snižuje je k zemi; uvádí je ve styk s prachem.+  Pošlape je noha, nohy ztrápeného, kroky ponížených.“+  Stezka spravedlivého je přímost.+ Jelikož jsi přímý, uhladíš právě dráhu spravedlivého.+  Ano, pro stezku tvých soudů, Jehovo, jsme v tebe doufali.+ Po tvém jménu a po tvé památce+ byla touha duše.+  V noci jsem po tobě toužil svou duší;+ ano, svým duchem v sobě tě stále hledám;+ protože až budou od tebe soudy pro zemi,+ obyvatelé úrodné země* se jistě budou učit+ spravedlnosti.+ 10  I kdyby byla ničemnému projevena přízeň, prostě se nenaučí spravedlnosti.+ V zemi přímočarosti bude jednat protiprávně+ a neuvidí Jehovovu vznešenost.+ 11  Jehovo, tvá ruka se vyvýšila,+ [ale] oni [ji] nespatřují.+ Spatří [ji] a budou zahanbeni+ před horlivostí pro [tvůj] lid. Ano, oheň+ pro tvé vlastní protivníky, ten je pohltí.* 12  Jehovo, přisoudíš nám mír,+ protože jsi dokonce pro nás vykonal všechna naše díla.+ 13  Jehovo, náš Bože,* jiní páni* kromě tebe vůči nám jednali jako majitelé.+ Jen tvým prostřednictvím se budeme zmiňovat o tvém jménu.+ 14  Jsou mrtví; nebudou žít.+ Bezmocní ve smrti,*+ nevstanou.+ Proto jsi obrátil svou pozornost, abys je vyhladil a zničil veškerou zmínku o nich.+ 15  Přidal jsi národu; Jehovo, přidal jsi národu;+ oslavil ses.+ Daleko jsi rozšířil všechny okraje země.*+ 16  Jehovo, během tísně obrátili pozornost k tobě;+ když dostávali tvé ukázňování, vylévali šepot [modlitby].+ 17  Právě jako se těhotná žena blíží k porodu, má porodní bolesti, křičí ve svých bolestivých porodních křečích, takovými jsme se stali kvůli tobě, Jehovo.+ 18  Otěhotněli jsme, měli jsme porodní bolesti;+ porodili jsme jakoby vítr.* Nedosahujeme žádné skutečné záchrany, pokud jde o zemi,+ a žádní obyvatelé pro úrodnou zemi nepřistupují k tomu, aby vypadli [při zrození].+ 19  „Tvoji mrtví budou žít.+ Mé mrtvé tělo* — ti vstanou.+ Probuďte se a radostně volejte, usedlíci v prachu!+ Vždyť vaše rosa+ je jako rosa slézů,+ a země nechá i bezmocné ve smrti* padat [ve zrození].+ 20  Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře.+ Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení.+ 21  Pohleď, Jehova totiž vychází ze svého místa, aby účtoval s proviněním obyvatele země proti sobě,+ a země jistě odhalí své krveprolití*+ a nebude již přikrývat své zabité.“+

Poznámky

Nebo „neochvějný“.
Dosl. „[v] míru, míru“.
Viz 12:2, ppč. „Jah“.
„V Jah Jehovovi.“ Heb. beJahʹ Jehwahʹ. Viz 12:2, ppč. „Jehova“.
Viz 13:11, ppč. „zemi“.
„A nyní oheň pohltí ty, [kdo jsou v odporu]“, LXX. Srovnej Heb 10:27.
„Náš Bože.“ Heb. ʼElo·héʹnu, mn. č.
„Páni.“ Heb. ʼadho·nimʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ.
„Bezmocní ve smrti.“ Heb. refa·ʼimʹ; Vg „Obři“.
Heb. ʼaʹrec
„Vítr.“ Heb. ruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
Viz v. 14 ppč.
„Mé mrtvé tělo.“ Heb. neve·la·th, j. č., ale pravděpodobně v kolektivním smyslu, „Má mrtvá těla“; LXX „Ti v pamětních hrobkách“; Vg „Moji zabití“.
Dosl. „krve“, v heb. mn. č.