Izajáš 58:1–14
58 „Volej z plného hrdla; nezdržuj se.+ Pozvedni hlas jako roh* a pověz mému lidu o jeho vzbouření+ a Jákobovu domu o jeho hříších.
2 A přece jsem to byl den po dni já, koho stále hledali, a vyjadřovali potěšení ze znalosti mých cest,+ jako národ, který koná spravedlnost a který neopustil samotné právo svého Boha,+ v tom, že mě stále prosili o spravedlivé soudy a přibližovali se k Bohu,* v němž měli potěšení:+
3 ‚Proč jsme se postili, a ty jsi [to] neviděl,+ a trápili jsme svou duši,+ a ty sis [toho] nevšímal?‘+
Skutečně jste nacházeli potěšení právě ve dnu svého postu, když tu byli všichni vaši namáhavě pracující, které jste honili do práce.+
4 Vskutku jste se postívali k hádkám a zápasu+ a k bití pěstí ničemnosti.+ Nepostili jste se stále jako v den, kdy mělo být váš hlas slyšet ve výši?
5 Měl by se půst, který volím, tomu podobat, jako dnu, v němž pozemský člověk trápí svou duši?+ Aby skláněl hlavu jako sítí a aby si jako lehátko prostíral pouhou pytlovinu a popel?+ To nazýváte půstem a dnem přijatelným Jehovovi?+
6 Což není půst, který volím, tento: Abyste uvolnili okovy ničemnosti,+ abyste rozvázali pásy tyče jha+ a poslali zdrcené na svobodu+ a abyste přerazili každou tyč jha?+
7 Není to, abys rozdělil svůj chléb hladovému+ a aby sis přivedl do domu ztrápené lidi bez domova?+ A v případě, že bys viděl někoho nahého, že ho přikryješ,+ a že se nebudeš schovávat před svým vlastním tělem?+
8 V tom případě by se rozbřesklo tvé světlo právě jako úsvit;+ a rychle by vyrazilo tvé zotavení.+ A tvá spravedlnost by jistě kráčela před tebou;+ samotná Jehovova sláva by byla tvou zadní stráží.+
9 V tom případě bys zavolal a Jehova by ti odpověděl; volal bys o pomoc+ a řekl by: ‚Tady jsem!‘
Odstraníš-li ze svého středu tyč jha,+ ukazování prstem+ a mluvení toho, co ubližuje;+
10 a udělíš hladovému svou vlastní [touhu] duše+ a nasytíš duši, která je trápena, tvé světlo také jistě vyšlehne i ve tmě a tvá temnota bude jako poledne.+
11 A Jehova tě zcela jistě neustále+ povede+ a bude sytit tvou duši i v sežehnuté zemi+ a tvé kosti, ty bude posilovat;+ a staneš se podobným dobře zavlažované zahradě+ a vodnímu zdroji, jehož vody nestojí.
12 A na tvůj podnět lidé* jistě vystavějí místa dlouho zpustošená;*+ vyzdvihneš dokonce základy nepřetržitých generací.+ A skutečně budeš nazván tím, kdo opravil průrvu,+ kdo obnovil vozové cesty, u nichž lze bydlet.*
13 Jestliže kvůli sabatu obrátíš svou nohu zpět, pokud jde o provádění tvých vlastních potěšení v mém svatém dnu,+ a opravdu nazveš sabat největším potěšením, Jehovovým svatým [dnem], který je oslavován,+ a opravdu jej budeš oslavovat spíše, než abys činil po svém, spíše než aby sis nacházel, co těší tebe, a mluvil slovo;
14 v tom případě najdeš své největší potěšení v Jehovovi,+ a způsobím, abys jezdil po výšinách země;+ a způsobím, abys jedl z dědičného vlastnictví svého praotce Jákoba,+ neboť [tak] mluvila sama Jehovova ústa.“+
Poznámky
^ Nebo „šofar“.
^ „Bohu.“ Heb. ʼElo·himʹ.
^ „A tvoji synové“, na základě opravy.
^ Nebo „zpustošená po neurčitý čas“.
^ Nebo „vozové cesty k [něčímu] příbytku“, tj. vedoucí k domovu.
