Izajáš 64:1–12
64 Kdybys jen byl roztrhl nebesa, kdybys byl sestoupil,+ kdyby se kvůli tobě byly třásly samotné hory,*+
2 jako když oheň zažíhá chrastí [a] oheň přivádí samotnou vodu k varu, abys učinil své jméno známé svým protivníkům,+ a tak se kvůli tobě znepokojily národy!+
3 Když jsi činil bázeň vzbuzující věci,+ ve které jsme nemohli doufat, sestoupil jsi. Hory se kvůli tobě třásly.+
4 A odedávna nikdo neslyšel+ ani nikdo nedopřál sluchu ani žádné oko nevidělo Boha* kromě tebe,+ který jedná pro toho, jenž ho očekává.+
5 Setkal ses s tím, kdo jásá a činí spravedlnost,+ [s] těmi, kdo na tebe stále pamatují na tvých vlastních cestách.+
Pohleď, ty ses rozhořčil,+ zatímco jsme hřešili+ — na nich dlouho, a měli bychom být zachráněni?+
6 A všichni se stáváme podobnými někomu nečistému a všechny naše skutky spravedlnosti jsou jako oděv pro období menstruace;+ a uvadneme všichni jako listí+ a naše provinění* nás odnesou právě jako vítr.+
7 A nikdo nevzývá tvé jméno,+ nikdo neprocitá, aby se tě chopil; neboť jsi před námi skryl obličej+ a působíš, že roztáváme+ mocí svého provinění.
8 A teď jsi náš Otec, Jehovo.+ Jsme hlína+ a ty jsi náš Hrnčíř;*+ a všichni jsme dílo tvé ruky.+
9 Nerozhořčuj se, Jehovo, do krajnosti,+ a nevzpomínej navždy na [naše] provinění.+ Jen pohleď, prosím: všichni jsme tvůj lid.+
10 Tvá vlastní svatá města+ se stala pustinou. Sion+ se stal naprostou pustinou, Jeruzalém opuštěným úhorem.+
11 Náš dům svatosti a krásy,+ v němž tě chválili naši praotcové,+ se stal něčím ke spálení v ohni;+ a každá z našich žádoucích věcí+ se stala spouští.
12 Budeš se, Jehovo, tváří v tvář těmto věcem dál ovládat?+ Zůstaneš tichý a necháš nás trápit do krajnosti?+
Poznámky
^ Na tomto místě v MLXX končí kapitola 63 a tento v. je součástí v. 19.
^ „Boha.“ Heb. ʼElo·himʹ.
^ „Provinění“, mn. č., 1QIsaTLXXSyVg a 13 heb. rkp.; AlCa, Leningrad B 19A a mnoho heb. rkp. „provinění“, j. č.
^ Nebo „Tvůrce“.
