Jeremjáš 12:1–17
12 Jsi spravedlivý,+ Jehovo, když ti přednáším svou stížnost, vskutku když s tebou mluvím dokonce o záležitostech soudu. Proč se vydařila cesta ničemných,+ takže všichni ti, kdo se dopouštějí zrady, jsou bezstarostní?
2 Zasadil jsi je; také zakořenili. Postupují; urodili také ovoce. Jsi blízko v jejich ústech, ale daleko od jejich ledvin.*+
3 A ty, Jehovo, mě dobře znáš;+ vidíš mě a prozkoumal jsi mé srdce ve spojení se sebou.+ Vyčleň je jako ovce na porážku+ a postav je stranou* pro den zabíjení.
4 Jak dlouho by měla země schnout+ a samotné rostlinstvo celého pole usychat?+ Pro špatnost těch, kdo v ní bydlí, byla smetena zvířata a létající tvorové.+ Vždyť řekli: „On naši budoucnost nevidí.“
5 Protože jsi běžel s pěšími, a unavovali tě, jak potom můžeš běžet o závod s koňmi?+ A máš důvěru* v zemi míru?+ Jak si tedy budeš počínat mezi pyšnými [houštinami] podél Jordánu?+
6 Vždyť i tvoji bratři a domácnost tvého vlastního otce, i ti s tebou jednali zrádně.+ Ano sami za tebou hlasitě volali. Vůbec jim nevěř jen proto, že k tobě mluví dobré věci.+
7 „Opustil jsem svůj dům;+ zběhl jsem od svého dědictví;+ milovanou své duše jsem vydal do dlaně jejích nepřátel.+
8 Mé dědictví se pro mne stalo podobným lvu v lese. Dalo průchod svému hlasu dokonce proti mně. Proto jsem je nenáviděl.+
9 Mé dědictví+ je mi jako pestrobarevný dravý pták; kolem dokola jsou na něm draví ptáci.+ Pojďte, sejděte se, všechna divoká polní zvířata; přineste [jim něco] k žrádlu.+
10 Mnoho pastýřů+ zničilo mou vinici;+ podupali můj podíl.+ Můj žádoucí+ podíl obrátili v pustinu opuštěného úhoru.
11 Někdo z něho udělal opuštěný úhor;+ uschl;* je pro mne zpustošen.+ Celá země byla zpustošena, protože není žádný člověk,* který si [to] vzal k srdci.+
12 Po všech stezkách vyšlapaných pustinou přišli plenitelé. Vždyť meč, který patří Jehovovi, hltá z jednoho konce země až na druhý konec země.+ Pro žádné tělo není pokoj.
13 Zaseli pšenici, ale sklidili trní.+ Udřeli se; nebudou k žádnému prospěchu.+ A jistě se budou stydět* za vaše výtvory kvůli Jehovovu hořícímu hněvu.“
14 Tak řekl Jehova proti všem mým špatným sousedům,*+ kteří se dotýkají dědičného vlastnictví, které jsem dal do vlastnictví svému lidu, ano Izraeli:+ „Hle, vykořeňuji je z jejich zemské půdy;+ a judský dům vykořením z jejich středu.+
15 A potom, co je vykořením, se stane, že se nad nimi jistě opět smiluji+ a přivedu je zpět, každého k jeho dědičnému vlastnictví a každého do jeho země.“+
16 „A stane se, jestliže se zcela jistě naučí cestám mého lidu, takže budou přísahat při mém jménu:+ ‚Jakože je Jehova živý!‘, právě jako učili můj lid přísahat při Baalovi,+ že také budou vybudováni uprostřed mého lidu.+
17 Jestliže však nebudou poslouchat, také ten národ vykořením, vykořením [ho] a zničím,“+ je Jehovův výrok.
Poznámky
^ Viz 11:20 ppč.
^ Nebo „posvěť je“.
^ Nebo oznamovacím způsobem „máš důvěru (důvěřuješ)“. LXXא‚B „nemáš důvěru“.
^ Nebo „truchlil“.
^ „Člověk.“ Heb. ʼiš.
^ Nebo „A styďte se“.
^ „Sousedům“, patrně sousedním národům.
