Jeremjáš 13:1–27

13  Tak mi řekl Jehova: „Jdi,* a opatříš si lněný opasek a dáš si ho přes boky, ale nevložíš ho do vody.“  Opatřil jsem si tedy opasek ve shodě s Jehovovým slovem a dal si jej přes boky.  A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet podruhé a říkalo:  „Vezmi opasek, který sis opatřil [a] který máš na bocích, a vstaň, jdi k Eufratu+ a tam ho schovej v rozsedlině skalního útesu.“  Šel jsem tedy a schoval jej u Eufratu, právě jak mi přikázal Jehova.  Na konci mnoha dnů se však stalo, že Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Vstaň, jdi k Eufratu a vezmi odtamtud opasek, který jsem ti přikázal tam schovat.“  Šel jsem tudíž k Eufratu a kopal a vzal opasek z místa, kde jsem jej schoval, a pohleďme, opasek byl zkažený; nehodil se k ničemu.  Potom ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo:  „Tak řekl Jehova: ‚Právě tak zničím pýchu Judy+ a hojnou pýchu Jeruzaléma. 10  Tento špatný lid, který odmítá uposlechnout má slova,+ který chodí v zatvrzelosti svého srdce+ a který stále chodí za jinými bohy,* aby jim sloužil a klaněl se jim,+ se také stane podobným právě tomuto opasku, který se nehodí k ničemu.‘ 11  ‚Vždyť právě jako lne opasek k bokům muže,* tak jsem způsobil, aby celý izraelský dům a celý judský dům lnul dokonce ke mně,‘+ je Jehovův výrok, ‚aby se mi stali lidem+ a jménem+ a chválou a něčím krásným; ale neuposlechli.‘+ 12  A řekneš jim toto slovo: ‚Tak řekl Jehova, BŮH* Izraele: „Každý velký džbán je něčím, co se plní vínem.“‘+ A jistě ti řeknou: ‚Cožpak rozhodně nevíme, že každý velký džbán je něčím, co se plní vínem?‘ 13  A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, všechny obyvatele této země a krále, kteří sedí za Davida+ na jeho trůnu, a kněze a proroky a všechny obyvatele Jeruzaléma plním opilostí.+ 14  A rozrazím je jednoho o druhého, otce i syny současně,“+ je Jehovův výrok. „Neprojevím soucit ani nepocítím žal a nesmiluji se tak, že bych se zdržel a nezničil je.“‘+ 15  Slyšte a dopřejte sluchu. Nebuďte domýšliví,+ vždyť promluvil sám Jehova.+ 16  Vzdejte Jehovovi, svému Bohu,* slávu,+ než způsobí tmu+ a než budou vaše nohy na horách o sebe za šera narážet.+ A jistě budete doufat ve světlo,+ a on z něho udělá hluboký stín;+ obrátí [je] v hustou temnotu.+ 17  A jestliže to neuslyšíte,+ má duše bude ve skrýších plakat nad pýchou a rozhodně bude prolévat slzy; a z mého oka potečou slzy,+ protože Jehovovo stádo+ bude odvedeno zajaté. 18  Řekni králi a paní:+ ‚Posaďte se na nižší místo,+ vždyť z vašich hlav* jistě sejde vaše koruna krásy.‘+ 19  Města jihu* jsou zavřena, takže není nikdo, kdo by [je] otevřel. Juda jako celek byl vzat do vyhnanství. Byl úplně vzat do vyhnanství.+ 20  „Pozvedni své* oči* a viz ty, kdo přicházejí ze severu.+ Kde je stádo, které ti* někdo dal, tvé krásné stádo bravu?+ 21  Co řekneš, až na tebe někdo* obrátí pozornost,+ když ty jsi je na začátku vyučoval jako důvěrné přátele přímo vedle sebe?+ Nezmocní se tě bolestivé porodní křeče, jaké [má] manželka,* která rodí?+ 22  A když si v srdci řekneš:+ ‚Proč mě ty věci postihly?‘,+ kvůli hojnosti tvého provinění ti byly sňaty suknice jako přikrytí;+ s tvými patami se zacházelo násilně. 23  Může Kušita*+ změnit svou kůži nebo levhart své skvrny?+ I vy byste byli schopni činit dobré, kteří jste osoby naučené činit špatné.+ 24  Rozptýlím+ je tedy jako slámu ze strniště, která se nese ve větru z pustiny.+ 25  To je tvůj* los, tvůj vyměřený díl+ ode mne,“ je Jehovův výrok, „protože jsi na mne zapomněl+ a stále vkládáš důvěru ve faleš.+ 26  A já ti také zvednu suknice přes obličej, a tvé zneuctění bude jistě vidět,+ 27  tvé cizoložení+ a tvá řehtání,+ tvé nevázané chování v prostituci. Na pahorcích, na poli jsem viděl tvé ohavnosti.+ Běda ti, Jeruzaléme! Nemůžeš být čistý+ — po jaké ještě [době]?“+

Poznámky

Viz 2:2, ppč. „Jdi“.
„Bohy.“ Heb. ʼelo·himʹ.
„Muže.“ Heb. ʼiš.
„Bůh.“ Heb. ʼElo·héʹ, mn. č.
„Svému Bohu.“ Heb. ʼElo·hé·khemʹ.
„Z vašich hlav“, na základě opravy v souladu s LXXSyVg.
Nebo „Negebu“.
„Své“, j. č., na základě opravy v souladu s LXX; MSyVg „své“, mn. č.
LXX dodává „Jeruzaléme“.
„Ti“, ž. r., j. č.
Nebo „on“. LXX „oni“.
Nebo „žena“.
„Etiop“, LXXVg.
„Tvůj“, ž. r., j. č.