Jeremjáš 18:1–23
18 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy a říkalo:
2 „Vstaň, a sejdeš k hrnčířovu domu+ a tam způsobím, že uslyšíš má slova.“
3 A přistoupil jsem k tomu, abych sešel k hrnčířovu domu, a on tam konal práci na hrnčířských kruzích.
4 A hrnčířova ruka zkazila nádobu, kterou dělal z hlíny, a on se obrátil zpět a předělal ji na jinou nádobu, právě jak se to hrnčíři* jevilo v jeho očích správné udělat.+
5 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo:
6 „‚Nejsem schopen naložit s vámi právě jako tento hrnčíř, izraelský dome?‘ je Jehovův výrok. ‚Pohleďte, jste v mé ruce jako hlína v ruce hrnčíře, izraelský dome.+
7 V kterémkoli okamžiku, kdy bych promluvil proti národu a proti království, abych [je] vykořenil a strhl [je] a zničil [je],+
8 a ten národ se opravdu obrátí zpět od své špatnosti, proti níž jsem mluvil,+ také pocítím lítost nad neštěstím, které jsem na něm zamýšlel vykonat.+
9 Ale v kterémkoli okamžiku, kdy bych promluvil o národě a o království, abych [je] zbudoval a abych [je] zasadil,+
10 a on skutečně činí to, co je špatné v mých očích, tím, že neposlouchá můj hlas,+ také pocítím lítost nad dobrým, o němž jsem [si] řekl, že pro jeho dobro učiním.‘
11 A teď, prosím, řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, utvářím proti vám neštěstí a vymýšlím proti vám myšlenku.+ Obraťte se, prosím, zpět každý od své špatné cesty a napravte své cesty a svá jednání.“‘“+
12 A řekli: „To je beznadějné!+ Budeme totiž chodit za svými vlastními myšlenkami a každý budeme provádět zatvrzelost svého špatného srdce.“+
13 Proto tak řekl Jehova: „Zeptejte se, prosím, sami mezi národy. Kdo slyšel takové věci? Něco hrozného činila izraelská panna až přespříliš.+
14 Sejde libanonský sníh ze skály v širém poli? Nebo vyschnou chladné, řinoucí se cizí vody?
15 Vždyť můj lid na mne zapomněl+ v tom, že přináší obětní dým něčemu bezcennému,+ a v tom, že přivádí lidi ke klopýtnutí na jejich cestách,+ dávných stezkách,+ aby chodili po vozových cestách, nenasypané cestě,
16 aby udělali ze své země předmět úžasu,+ k hvízdání na neurčitý čas.+ Každý do jednoho, kdo kolem ní bude procházet, bude zírat v úžasu a potřásat hlavou.+
17 Jako východním větrem je rozptýlím před nepřítelem.+ V den jejich pohromy jim ukážu záda, a ne obličej.“+
18 A přistoupili k tomu, aby řekli: „Pojďte a vymysleme proti Jeremjášovi nějaké myšlenky,+ neboť zákon nezanikne od kněze+ ani rada od moudrého ani slovo od proroka.+ Pojďte a udeřme ho jazykem+ a nevěnujme pozornost žádným jeho slovům.“
19 Věnuj mi přece pozornost, Jehovo, a naslouchej hlasu mých odpůrců.*+
20 Mělo by se za dobré oplácet špatným?+ Vždyť vyhloubili jámu pro mou duši.+ Vzpomeň si, jak jsem před tebou stál, abych mluvil dobré i o nich, abych od nich obrátil zpět tvůj vztek.+
21 Proto vydej jejich syny hladomoru+ a předej je moci* meče;+ a kéž se jejich manželky stanou ženami připravenými o děti a vdovami.+ A kéž se jejich vlastní muži stanou těmi, kdo jsou zabiti smrtící ranou, jejich mladí muži těmi, kdo jsou sraženi mečem v bitvě.+
22 Ať je z jejich domů slyšet křik, až na ně náhle přivedeš loupeživou tlupu.+ Vždyť vyhloubili jámu, aby mě zajali, a na mé nohy políčili pasti.+
23 Ale ty, Jehovo, dobře znáš celou jejich radu proti mně k [mé] smrti.+ Nepřikrývej* jejich provinění a nevymazávej před sebou ten jejich hřích; ale ať se stanou těmi, kdo před tebou musejí klopýtnout.+ Zasáhni proti nim v čase svého hněvu.+
Poznámky
^ Nebo „těch, kdo [se mnou] zápolí“. LXX „obhajoby“; Sy „útlaku“.
^ Dosl. „rukám“.
^ Nebo „Nevykonávej smíření za“. Heb. ʼal-tekhap·perʹ ʽal.
