Jeremjáš 25:1–38

25  Slovo, které přišlo k Jeremjášovi o celém judském lidu ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, totiž v prvním roce babylónského krále Nebukadrecara,  které mluvil prorok Jeremjáš o celém judském lidu a o všech obyvatelích Jeruzaléma, a řekl:  „Od třináctého roku judského krále Josijáše,+ syna Amonova, a až do tohoto dne, již třiadvacet let ke mně přichází Jehovovo slovo, a stále jsem k vám mluvil, časně vstával a mluvil, ale nenaslouchali jste.+  A Jehova k vám posílal všechny své sluhy proroky, časně vstával a posílal [je], ale nenaslouchali jste+ ani jste nenaklonili ucho k naslouchání,+  když říkali: ‚Obraťte se zpět, prosím, každý od své špatné cesty a od špatnosti svých jednání+ a bydlete dál na zemské půdě, kterou dal Jehova vám a vašim praotcům odedávna a na dlouhý nadcházející čas.+  A nechoďte za jinými bohy,* abyste jim sloužili a klaněli se jim, abyste mě neuráželi dílem svých rukou a abych vám nezpůsobil neštěstí.‘+  ‚Ale nenaslouchali jste mi,‘ je Jehovův výrok, ‚s úmyslem, abyste mě k vlastnímu neštěstí uráželi dílem svých rukou.‘+  Proto tak řekl Jehova vojsk: ‚„Protože jste neuposlechli mých slov,  hle, posílám a vezmu všechny rodiny ze severu,“+ je Jehovův výrok, „ano [posílám] k babylónskému králi Nebukadrecarovi, svému sluhovi,+ a přivedu je proti této zemi+ a proti jejím obyvatelům a proti všem těmto okolním národům;+ a zasvětím je zničení a udělám z nich předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne,+ a místa zpustošená na neurčitý čas.+ 10  A zničím z nich zvuk jásotu a zvuk radování,+ hlas ženicha a hlas nevěsty,+ zvuk ručního mlýnku+ a světlo lampy.+ 11  A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“‘+ 12  ‚A až se naplní sedmdesát let,+ stane se, že budu s babylónským králem a s tím národem,‘ je Jehovův výrok, ‚účtovat+ za jejich provinění, ano se zemí Chaldejců,+ a udělám z ní opuštěné úhory na neurčitý čas.+ 13  A uvedu na tu zemi všechna svá slova, která jsem proti ní mluvil, ano všechno, co je napsáno v této knize, co Jeremjáš prorokoval proti všem národům.+ 14  Vždyť i oni, mnohé národy a velcí králové,+ je vykořisťovali jako sluhy;+ a já jim oplatím podle jejich činnosti a podle díla jejich rukou.‘“+ 15  Tak mi totiž řekl Jehova, BŮH Izraele: „Vezmi tento pohár vína vzteku z mé ruky a dáš z něho* pít všem národům, k nimž tě posílám.+ 16  A budou pít a třást se sem a tam a jednat jako pomatenci kvůli meči, který mezi ně posílám.“+ 17  A přistoupil jsem k tomu, abych vzal pohár z Jehovovy ruky a abych dal pít všem národům, k nimž mě Jehova poslal:+ 18  totiž Jeruzalému a judským městům a jeho králům, jeho knížatům, abych z nich udělal zpustošené místo, předmět úžasu,+ něco, nad čím se hvízdne, a zlořečení, jako v tento den;+ 19  faraónovi, egyptskému králi, a jeho sluhům a jeho knížatům a všemu jeho lidu;+ 20  a celé smíšené společnosti a všem králům země Uc+ a všem králům země Filištínů+ a Aškalonu+ a Gaze+ a Ekronu+ a ostatku z Ašdodu;+ 21  Edomu+ a Moabu+ a synům Ammona;+ 22  a všem tyrským+ králům a všem sidonským+ králům a králům ostrova,* který je v kraji [u] moře; 23  a Dedanu+ a Temě+ a Buzu a všem s vlasy ostříhanými na spáncích;+ 24  a všem králům Arabů+ a všem králům smíšené společnosti, kteří přebývají v pustině; 25  a všem zimrijským králům a všem elamským+ králům a všem médským králům;+ 26  a všem králům severu, kteří jsou blízko a daleko, jednomu po druhém, a všem [ostatním] královstvím země, která jsou na povrchu zemské půdy, a sám král Šešaku*+ bude pít po nich. 27  „A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: „Pijte a opijte se a zvracejte a padněte, takže nebudete moci vstát+ kvůli meči, který mezi vás posílám.“‘+ 28  A v případě, že odmítnou vzít z tvé ruky pohár a pít, stane se, že jim také řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Zcela jistě budete pít.+ 29  Pohleďte, začínám totiž tím, že přivádím neštěstí na město, nad nímž se vzývá mé jméno,+ a vy byste měli nějak ujít trestu?“‘+ ‚Neujdete trestu, neboť je meč, který volám proti všem obyvatelům země,‘ je výrok Jehovy vojsk. 30  A pokud jde o tebe, ty jim budeš prorokovat všechna tato slova a řekneš jim: ‚Z výše zařve sám Jehova+ a ze svého svatého obydlí vydá svůj hlas.+ Zcela jistě zařve nad* místem svého pobývání. Výkřikem jako těch, kdo šlapou [vinný lis], zahlaholí proti všem obyvatelům země.‘+ 31  ‚Až do nejvzdálenější končiny* země jistě dojde hluk, vždyť Jehova má spor s národy.+ Osobně se bude soudit se vším tělem.+ Pokud jde o ničemné, ty musí vydat meči,‘+ je Jehovův výrok. 32  Tak řekl Jehova vojsk: ‚Pohleď, od národa k národu vychází neštěstí+ a velká vichřice bude vzburcována z nejodlehlejších končin země.+ 33  A pobití od Jehovy budou toho dne jistě z jednoho konce země až na druhý konec země.*+ Nebudou oplakáváni ani nebudou sebráni nebo pohřbeni.+ Stanou se jakoby hnojem na povrchu zemské půdy.‘+ 34  Kvílejte, pastýři, a křičte!+ A převalujte se,+ vy majestátní ze stáda,+ protože se naplnily vaše dny k pobíjení a k vašemu rozptýlení*+ a padnete jako žádoucí nádoba!+ 35  A pastýřům zaniklo místo, kam by uprchli, a majestátním ze stáda prostředek k úniku.+ 36  Naslouchej! Křik pastýřů a kvílení majestátních ze stáda, neboť Jehova plení jejich pastvu. 37  A pokojná místa pobývání zůstala bez života* kvůli Jehovovu hořícímu hněvu.+ 38  Opustil svou skrýši právě jako mladý lev s hřívou,+ vždyť jejich země se stala předmětem úžasu kvůli krutě zacházejícímu meči* a kvůli jeho hořícímu hněvu.“+

Poznámky

„Bohy.“ Heb. ʼelo·himʹ.
„Z něho“, vztahuje se na „víno“, v heb. m. r.
Nebo „pobřežní země“.
„Šešaku“, MVg; T „Bábelu“. Zdá se, že to je kryptografické jméno Bábelu (Babylóna) vytvořené pomocí systému zvaného ʼath·bašʹ, podle něhož je skutečné jméno skryto tak, že se poslední písmeno heb. abecedy, taw, nahradí prvním písmenem, ʼaʹlef, předposlední písmeno, šin, druhým písmenem, béth, atd. Ve slově „Bábel“ je tedy každé béth, „b“, nahrazeno písmenem šin a místo laʹmedh je uvedeno kaf, takže vznikne jméno Še·šakhʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼElo·héʹ.
Nebo „proti“.
Nebo „nejvzdálenější končiny; nejzazšího konce“. Heb. qecehʹ. Srovnej 16:19. Viz Sk 1:8.
Nebo „od nejodlehlejší končiny země do nejvzdálenější končiny země“. Heb. miq·cehʹ ha·ʼaʹrec weʽadh-qecehʹ ha·ʼaʹrec. Srovnej v. 31.
Nebo „nadešly vaše dny, abyste byli pobiti a abyste byli rozptýleni“.
Nebo „ztichla“.
„Meči“, TLXX a asi 20 heb. rkp.; M „rozpálenosti (planutí)“.